1.Makkabäer 14 | Bible, překlad 21. století

Chvála Šimona Makabejského

1 Roku 172* shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem. 2 Když se však Arsakes,* král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého. 3 Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit. 4 Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid, jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny. 5 Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům. 6 Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu. 7 Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu. 8 Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce. 9 Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí. 10 Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa. 11 Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti. 12 Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli. 13 Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové! 14 Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé. 15 Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.

Obnovené spojenectví s Římem a Spartou

16 O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili. 17 Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům, 18 napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem. 19 Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid. 21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil 22 a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství. 23 Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona. 24 Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min,* aby potvrdil spojenectví s Římany.

Pamětní nápis

25 Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme? 26 On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion. 27 Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172,* to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,* 28 nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto: 29 V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu. 30 Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu. 31 Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni, 32 povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold. 33 Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků. 34 Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově. 35 Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa. 36 Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu. 37 Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby. 38 Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství, 39 zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami. 40 Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry. 41 Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok. 42 Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností. 43 Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem. 44 Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu. 45 Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán. 46 Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti. 47 Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží. 48 Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku. 49 Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.

Český ekumenický překlad

Zemi zajištěn mír

1 Roku stého sedmdesátého druhého shromáždil král Démétrios svá vojska a odešel do Médie opatřit si posily do boje proti Trýfónovi. 2 Když se Arsakés, král Persie a Médie, doslechl, že Démétrios vtáhl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby jej zajal živého. 3 Ten vytáhl, porazil Démétriovo vojsko, jeho zajal a přivedl k Arsakovi, který ho vsadil do vězení. 4 Za dnů Šimeónových žila judská země v klidu. Usiloval o dobro pro svůj lid a jim se líbila jeho moc a sláva po všechny dny. 5 Ke vší své slávě se zmocnil i Jafy, aby měl přístav a přístup k ostrovům v moři. 6 Rozšířil území pro svůj národ a ovládl zemi. 7 Propustil četné zajatce, opanoval Gezer, Bét-súr i hrad, ze kterého vymýtil poskvrny, nikdo se mu nemohl postavit na odpor. 8 Lidé zase pokojně obdělávali svou zemi, a ta jim dávala své plody a stromy na polích ovoce. 9 Starci sedali na náměstích a rozmlouvali o obecném dobru, mladíci se odívali slávou a válečnou zbrojí. 10 Městům dodával potraviny a zřídil z nich ozbrojené pevnosti, takže jeho jméno bylo chvalně známé až na okraj světa. 11 Uvedl do země pokoj a Izrael se mohl těšit z radostného života. 12 Každý seděl pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem a nebyl nikdo, koho by se musel bát. 13 Ze země zmizel každý, kdo by jim vyhrožoval válkou, protože všichni nepřátelští králové byli tehdy potřeni. 14 Podporoval všechny ubohé ze svého lidu, zkoumal Zákon a odstranil všechny svévolníky a zločince. 15 Měl v úctě svatyni a obohatil ji dalším vybavením.

Dopis ze Sparty, dar do Říma

16 Když se v Římě a též ve Spartě dozvěděli, že Jónatan zemřel, velmi je to zarmoutilo. 17 Když pak uslyšeli, že veleknězem se po něm stal jeho bratr Šimeón a že vládne zemi a v jejích městech, 18 napsali mu na bronzových deskách, že s ním obnovují smlouvu o přátelství a spojenectví, kterou uzavřeli s jeho bratry Judou a Jónatanem. 19 Ty desky pak byly přečteny před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Opis listu, který poslali Sparťané, zní takto: „Vládcové Sparťanů a celé město zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry. 21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost. 22 O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu. 23 Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“ 24 Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany.

Pocty Šimeónovi

25 Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům? 26 Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu. 27 Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu 28 na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto: 29 Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ. 30 Nejprve Jónatan shromáždil kolem sebe lid a stal se jejich veleknězem. Pak byl připojen k zesnulým svého lidu. 31 Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni. 32 Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold. 33 Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů. 34 Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi. 35 Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid. 36 Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo. 37 Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby. 38 Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad, 39 učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání. 40 Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance 41 a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok. 42 Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností. 43 Hlavně však, že se má starat o svatyni. Že ho všichni musí poslouchat, v jeho jménu že budou sepisovány všechny výnosy v zemi; že se bude oblékat do purpuru a zlata. 44 Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu. 45 Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání. 46 Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními. 47 Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech. 48 Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně. 49 Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“

1.Makkabäer 14 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad