1Pak nechal Juditu zavést do místnosti, kde už bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, a nařídil, ať ji obslouží jeho vlastním jídlem a dají jí napít jeho vína.2Judita ale řekla: „Nemohu to jíst, abych se neprohřešila. Vystačím s tím, co jsem si vzala s sebou.“3Holofernes se jí zeptal: „Ale když ti dojde, co máš s sebou, kde seženeme podobné jídlo? Nemáme tu přece nikoho z tvého národa.“4„Jakože jsi živ, můj pane,“ odpověděla mu Judita, „tvá otrokyně nespotřebuje, co má s sebou, dokud Pán mou rukou nevykoná to, co rozhodl.“5Členové Holofernovy družiny pak Juditu zavedli do stanu. Až do půlnoci tam spala, ale za jitřní hlídky vstala6a vzkázala Holofernovi: „Nechť můj pán nařídí, ať jeho otrokyni nechají vyjít ven k modlitbě.“7Holofernes tedy svým strážím nařídil, ať jí nebrání. Takto zůstala v táboře tři dni. Každou noc se vydávala do údolí pod Betulií a tam se omývala u vodního pramene obsazeného hlídkou.8Po koupeli se vždy modlila k Hospodinu, Bohu Izraele, aby ji vedl k vítězství jejího lidu.9Když se pak očištěná vrátila zpět, zůstávala ve stanu, dokud jí večer nepřinesli její jídlo.
Holofernova hostina
10Čtvrtého dne uspořádal Holofernes hostinu pouze pro své sloužící; nepozval na ni žádného ze svých velitelů.11Eunuchovi Bagóovi, správci všech svých osobních záležitostí, řekl: „Jdi za tou Hebrejkou, kterou máš na starosti, a přemluv ji, ať s námi přijde pojíst a popít.12Byla by to přece hanba, nechat takovou ženu jít a ani se s ní nepobavit. Vždyť by se nám vysmála, kdybychom s ní nespali!“13Bagóas se tedy vzdálil od Holoferna, přišel za Juditou a řekl jí: „Takové krásné děvče by se nemělo zdráhat přijít k mému pánovi. Byla by to pocta, být mu nablízku, napít se s námi vína pro obveselení a být dnes jako jedna z Asyřanek, které slouží v Nabukadnezarově paláci.“14„Kdo jsem já, abych směla odporovat svému pánovi?“ odpověděla mu Judita. „Udělám hned vše, co mu uvidím na očích. Bude mi nadosmrti potěšením!“15Vstala a oblékla si skvostné šaty a všechny ženské ozdoby. Její služebná jí zatím šla prostřít na zem před Holofernem kožešiny, které Judita dostala od Bagóa, aby na nich mohla každodenně odpočívat při jídle.16Poté Judita přišla a ulehla k hostině. Holofernes z ní byl úplně bez sebe. Vášní se jen chvěl a nesmírně toužil se jí zmocnit. Ode dne, kdy ji uviděl, totiž jen čekal na příležitost, aby ji svedl.17A tak jí Holofernes řekl: „Napij se a povesel se s námi.“18„Napiju se, pane,“ odpověděla mu Judita, „vždyť dnes je největší den mého života.“19Pak si vzala, co jí připravila její služebná, a jedla a pila před ním.20Holofernes se kvůli ní celý rozjařil a vypil takové množství vína, jaké v jednom dni nevypil za celý svůj život.