Römer 10 | Slovo na cestu
1Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.2Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.3Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.4Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.5Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.6Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,7ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus.8Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
Kristus – kámen urážky pro mnohé
9Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.10Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.11Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.12A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.13Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!14Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;15a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“16Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“17Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.18Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.19Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: „Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!“20A Izajášovými ústy říká Bůh: „Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“21O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
Nádej pre kazdého
Omyl Izraela
1Milí bratia, z celého srdca túžim a neprestajne prosím Boha, aby aj môj národ bol spasený.2Lebo môžem dosvedčiť, že nadšene a horlivo chce slúžiť Bohu, ale chýba mu správne poznanie.3Nepochopili totiž, že Kristus za nich zomrel, aby ich zmieril s Bohom. Namiesto toho si vlastným úsilím chcú získať ospravedlnenie v Božích očiach, a tak sa Božej spravodlivosti vzpierajú.4Kristus naplnil zákon, a tým ukončil jeho vládu. Kto v neho uverí, bude ospravedlnený.5Ale ak by predsa chcel niekto obstáť pred Bohom plnením zákona, na toho sa vzťahujú Mojžišove slová: „Človek, ktorý plní moje ustanovenia, bude žiť.“6Ale kto našiel cestu k Bohu vierou v Krista, ten môže povedať: „Nezaoberaj sa myšlienkou, kto vstúpi do neba, aby Krista priviedol dolu,7ani nehovor, kto zostúpi do hlbín, aby Krista vyviedol z ríše mŕtvych.“8Kto verí, ten povie: „Blízko teba je slovo, je v tvojich ústach a v tvojom srdci.“ Je to slovo o viere v Krista, ktorého zvestujeme.9Lebo ak svojimi ústami vyznáš: „Ježiš Kristus je Pán!“ a ak celým srdcom uveríš, že Boh ho vzkriesil z mŕtvych, budeš zachránený.10Lebo ak vo svojom srdci uveríme, získame ospravedlnenie pred Bohom, a ak svoju vieru vyznáme ústami, upevníme svoje spasenie.11Boh už ústami proroka Izaiáša povedal: „Kto verí, nebude zahanbený.“12A tu nie je nijaký rozdiel medzi Židmi a ostatnými národmi. Boh je jeden a ten istý Pán, ktorý zo svojho bohatstva štedro dáva všetkým, čo ho o to prosia.13„Lebo každý, kto vzýva meno Pánovo, bude zachránený,“ predpovedal už prorok Joel.
Izrael neprijíma Božiu ponuku
14Ale ako môže niekto Boha vzývať, ak v neho neverí? A ako môže uveriť, ak o ňom nepočul? A ako počujú, keď im Božie slovo nikto nezvestoval?15Už Izaiáš o tom povedal: „Aké vzácne je, keď po vrchoch idú nohy toho, kto nesie posolstvo a ohlasuje pokoj a spásu.“16Ale nie každý, kto toto radostné posolstvo počuje, ho aj prijme. Ten istý prorok Izaiáš si povzdychol: „Kto uveril našej zvesti?“17Tak teda viera sa zrodí vtedy, keď niekto počuje radostnú zvesť. A hlásaním radostnej zvesti nás poveruje Kristus.18Ale ako je to so Židmi? Azda Božie slovo nikdy nepočuli? Pravdaže počuli. Veď aj žalmista Dávid napísal: „Ich hlas sa rozlieha po celej zemi, a ich slová až na okraj sveta.“19Zostáva teda otázka: Čo ak toto posolstvo nepochopili? Veď už za Mojžišových čias Boh hovoril, že prebudí vo svojom ľude žiarlivosť a popudí ho tým, že dá spasenie nerozumným národom.20A neskôr Izaiášovými ústami povedal: „Dal som sa nájsť tým, čo ma nehľadali.“21Ale o svojom vlastnom ľude musel povedať: „Celý deň som vystieral ruky k národu neposlušnému a vzdorovitému.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.