Markus 9 | English Standard Version

1 And he said to them, “Truly, I say to you, there are some standing here who will not taste death until they see the kingdom of God after it has come with power.”

The Transfiguration

2 And after six days Jesus took with him Peter and James and John, and led them up a high mountain by themselves. And he was transfigured before them, 3 and his clothes became radiant, intensely white, as no one* on earth could bleach them. 4 And there appeared to them Elijah with Moses, and they were talking with Jesus. 5 And Peter said to Jesus, “Rabbi,* it is good that we are here. Let us make three tents, one for you and one for Moses and one for Elijah.” 6 For he did not know what to say, for they were terrified. 7 And a cloud overshadowed them, and a voice came out of the cloud, “This is my beloved Son;* listen to him.” 8 And suddenly, looking around, they no longer saw anyone with them but Jesus only. 9 And as they were coming down the mountain, he charged them to tell no one what they had seen, until the Son of Man had risen from the dead. 10 So they kept the matter to themselves, questioning what this rising from the dead might mean. 11 And they asked him, “Why do the scribes say that first Elijah must come?” 12 And he said to them, “Elijah does come first to restore all things. And how is it written of the Son of Man that he should suffer many things and be treated with contempt? 13 But I tell you that Elijah has come, and they did to him whatever they pleased, as it is written of him.”

Jesus Heals a Boy with an Unclean Spirit

14 And when they came to the disciples, they saw a great crowd around them, and scribes arguing with them. 15 And immediately all the crowd, when they saw him, were greatly amazed and ran up to him and greeted him. 16 And he asked them, “What are you arguing about with them?” 17 And someone from the crowd answered him, “Teacher, I brought my son to you, for he has a spirit that makes him mute. 18 And whenever it seizes him, it throws him down, and he foams and grinds his teeth and becomes rigid. So I asked your disciples to cast it out, and they were not able.” 19 And he answered them, “O faithless generation, how long am I to be with you? How long am I to bear with you? Bring him to me.” 20 And they brought the boy to him. And when the spirit saw him, immediately it convulsed the boy, and he fell on the ground and rolled about, foaming at the mouth. 21 And Jesus asked his father, “How long has this been happening to him?” And he said, “From childhood. 22 And it has often cast him into fire and into water, to destroy him. But if you can do anything, have compassion on us and help us.” 23 And Jesus said to him, “‘If you can’! All things are possible for one who believes.” 24 Immediately the father of the child cried out* and said, “I believe; help my unbelief!” 25 And when Jesus saw that a crowd came running together, he rebuked the unclean spirit, saying to it, “You mute and deaf spirit, I command you, come out of him and never enter him again.” 26 And after crying out and convulsing him terribly, it came out, and the boy was like a corpse, so that most of them said, “He is dead.” 27 But Jesus took him by the hand and lifted him up, and he arose. 28 And when he had entered the house, his disciples asked him privately, “Why could we not cast it out?” 29 And he said to them, “This kind cannot be driven out by anything but prayer.”*

Jesus Again Foretells Death, Resurrection

30 They went on from there and passed through Galilee. And he did not want anyone to know, 31 for he was teaching his disciples, saying to them, “The Son of Man is going to be delivered into the hands of men, and they will kill him. And when he is killed, after three days he will rise.” 32 But they did not understand the saying, and were afraid to ask him.

Who Is the Greatest?

33 And they came to Capernaum. And when he was in the house he asked them, “What were you discussing on the way?” 34 But they kept silent, for on the way they had argued with one another about who was the greatest. 35 And he sat down and called the twelve. And he said to them, “If anyone would be first, he must be last of all and servant of all.” 36 And he took a child and put him in the midst of them, and taking him in his arms, he said to them, 37 “Whoever receives one such child in my name receives me, and whoever receives me, receives not me but him who sent me.”

Anyone Not Against Us Is for Us

38 John said to him, “Teacher, we saw someone casting out demons in your name,* and we tried to stop him, because he was not following us.” 39 But Jesus said, “Do not stop him, for no one who does a mighty work in my name will be able soon afterward to speak evil of me. 40 For the one who is not against us is for us. 41 For truly, I say to you, whoever gives you a cup of water to drink because you belong to Christ will by no means lose his reward.

Temptations to Sin

42 “Whoever causes one of these little ones who believe in me to sin,* it would be better for him if a great millstone were hung around his neck and he were thrown into the sea. 43 And if your hand causes you to sin, cut it off. It is better for you to enter life crippled than with two hands to go to hell,* to the unquenchable fire.* 45 And if your foot causes you to sin, cut it off. It is better for you to enter life lame than with two feet to be thrown into hell. 47 And if your eye causes you to sin, tear it out. It is better for you to enter the kingdom of God with one eye than with two eyes to be thrown into hell, 48 ‘where their worm does not die and the fire is not quenched.’ 49 For everyone will be salted with fire.* 50 Salt is good, but if the salt has lost its saltiness, how will you make it salty again? Have salt in yourselves, and be at peace with one another.”

Bible Kralická

1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. 2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. 3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže. 4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. 5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. 6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. 7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. 8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. 9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. 10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? 11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? 12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. 13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm. 14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. 15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho. 16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu? 17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. 18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. 19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. 20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. 21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství. 22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. 23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. 24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. 25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. 26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. 27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. 28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci? 29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem. 30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl. 31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane. 32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati. 33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? 34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. 35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník. 36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim: 37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. 38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí. 39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně. 40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. 41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. 42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. 43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, 44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne. 45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, 46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. 47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, 48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. 49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. 50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.

Markus 9 | English Standard Version Bible Kralická