1Ein Psalmlied von Asaf.*
Gott aller Götter, Jahwe!* / Er redet und ruft über die Welt. / Von dort, wo die Sonne aufgeht, / bis dahin, wo sie versinkt;2vom Zion her, der vollkommenen Schönheit, / zeigt Gott sich in strahlendem Glanz.3Unser Gott kommt und er schweigt nicht. / Feuer frisst vor ihm her, / und um ihn tobt ein gewaltiger Sturm.4Himmel und Erde ruft er zum Gericht seines Volkes herbei:5„Holt meine Getreuen zusammen, / die beim Opfer in meinen Bund eingetreten sind!“6Die Himmel verkünden seine Gerechtigkeit. / Und der Richter ist Gott selbst. ♪7„Höre, mein Volk, und lass mich reden! / Israel, ich muss dich verwarnen! / Ich bin Gott, dein Gott!8Nicht wegen deiner Opfer tadle ich dich, / deine Brandopfer sind immer vor mir.9Doch ich nehme deine Opfer nicht an. / Ich brauche keinen Stier aus deinem Stall / und keinen Bock aus deinem Pferch!10Denn mein ist alles Wild im Wald, / die Tiere auf den tausend Bergen.11Ich kenne alle Vögel dort. / Was sich regt auf dem Feld, ist mir bekannt.12Hätte ich Hunger, müsste ich es dir nicht sagen, / denn mein ist die Welt und was sie erfüllt.13Soll ich denn das Fleisch von Stieren essen? / Trinke ich denn Blut von Böcken?14Opfere Gott deinen Dank! / Erfülle, was du dem Höchsten versprochen hast!15Und wenn du in Not bist, rufe mich an! / So rette ich dich, und dann verehrst du mich.“16Zum Gottlosen aber spricht Gott: / „Was redest du von meinen Geboten, / nimmst meinen Bund in deinen Mund?17Du lässt dir ja nichts von mir sagen, / schlägst jede Mahnung in den Wind.18Mit Dieben freundest du dich an, / bist bei Ehebrechern zu Haus.19Du lässt deinen Mund zum Bösen los / und deine Zunge knüpft Lügengewebe.20Du ziehst über deinen Bruder her, / selbst den Sohn deiner Mutter machst du schlecht.21Das hast du getan, und ich schwieg. / Hast du gemeint, ich sei so wie du? / Ich werde dich strafen! / Ich halte es dir vor!22Hört zu, die ihr Gott vergessen habt, / sonst zerreiße ich euch und keiner hilft euch mehr.23Dank ist die Opfergabe, die mich ehrt. / Das ist der Weg, auf dem du Gottes Heil erkennst.“
Bible, překlad 21. století
1Žalm Asafův. Hospodin, Bůh bohů, promlouvá, celou zem svolává od slunce východu až tam, kde zapadá.2Ze Sionu v plné kráse sám Bůh skvěje se.3Přichází náš Bůh, nebude mlčet; před ním jde oheň, všechno stravuje, kolem něj prudká vichřice!4Svolává shůry nebesa i zem, jeho lid aby stanul před soudem:5„Shromážděte mi moje ctitele, ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“6Jeho spravedlnost nebesa zvěstují, vždyť Bůh je soudce – on jediný! séla7„Slyš, lide můj, a promluvím, slyš, Izraeli, já tě usvědčím: Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!8Kvůli tvým obětem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy nechybí.9Nechci však býka z chlévů tvých, nechci kozlíky z tvé ohrady!10Všechna zvěř v lese přece patří mi, také dobytek na horách nesčetných.11Znám všechny ptáky v nebesích,* divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.12Nepožádám tě, i kdybych hladověl – mně patří svět i všechno v něm!13Cožpak se živím masem hovězím, cožpak ho krví kozlů zapíjím?14Přinášej Bohu oběť vděčnosti, své sliby plň před Nejvyšším.15Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“16Darebáka však Bůh takto osloví: „K čemu odříkáváš moje zákony, mou smlouvu do úst proč bereš si?17Vždyť přece nechceš dát se poučit, má slova za hlavu jsi zahodil.18Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním, s cizoložníky ses ztotožnil!19Svá ústa poskytuješ slovům zlým, tvůj jazyk spřádá úskoky.20Sedíš si a bratra hanobíš, syna své matky ostouzíš.21Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. Proto tě nyní obviním, před tvýma očima tě napravím!22Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte: Když já vás napadnu, kdo vám pomůže?23Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí; kdo svoje cesty napraví, tomu ukážu Boží spasení!“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.