Psalm 89 | Menge Bibel

1 Ein Lehrgedicht von Ethan, dem Esrahiten. 2 Die Gnadenerweise des HERRN will ich allzeit besingen, bis zum fernsten Geschlecht deine Treue laut verkünden. 3 Denn du, Herr, hast verheißen: »Auf ewig soll der Gnadenbund aufgebaut sein« - fest wie den Himmel hast du deine Treue gegründet –: 4 »Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten, habe David, meinem Knecht, geschworen: 5 ›Deinem Geschlecht will ich ewige Dauer verleihen und aufbaun deinen Thron für alle Zeiten.‹« SELA. 6 Da priesen die Himmel deine Wundertat, o HERR, dazu deine Treue in der Versammlung der Heiligen*. 7 Denn wer in der Wolkenhöhe kommt dem HERRN gleich, ist dem HERRN vergleichbar unter den Gottessöhnen*, 8 dem Gott, der gefürchtet ist im Kreise der Heiligen und furchtbar über alle um ihn her? 9 HERR, du Gott der Heerscharen, wer ist dir gleich? Stark bist du, HERR, und deine Treue ist rings um dich her. 10 Du herrschest über das Ungestüm des Meeres: erheben sich seine Wogen – du besänftigst sie. 11 Du hast Rahab zermalmt wie einen Durchbohrten, deine Feinde mit deinem starken Arm zerstreut. 12 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde, der Erdkreis und seine Fülle – du hast sie gegründet; 13 Norden und Süden – du hast sie geschaffen, der Thabor und Hermon bejubeln deinen Namen. 14 Du hast einen Arm voll Heldenkraft: stark ist deine Hand, deine Rechte hoch erhoben. 15 Gerechtigkeit und Recht sind deines Thrones Stützen, Gnade und Treue gehen vor dir her. 16 Wohl dem Volk, das zu jubeln versteht, das, o HERR, im Licht deines Angesichts wandelt: 17 ob deinem Namen frohlocken sie allezeit, ob deiner Gerechtigkeit sind sie hochgemut. 18 Denn du bist ihr Ruhm und ihre Stärke, und durch deine Gnade ragt hoch unser Horn; 19 denn dem HERRN gehört unser Schild und dem Heiligen Israels unser König. 20 Damals (V.3-4) hast du in einem Gesicht zu deinem Frommen gesprochen: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten über das Volk erhöht: 21 ich habe David als meinen Knecht gefunden, mit meinem heiligen Öl ihn gesalbt, 22 damit meine Hand beständig mit ihm sei und mein Arm ihm Stärke verleihe. 23 Kein Feind soll ihn überlisten und kein Ruchloser ihn überwältigen; 24 nein, seine Gegner will ich vor ihm zerschmettern, und die ihn hassen, will ich niederschlagen. 25 Doch mit ihm soll meine Treue und Gnade sein, durch meinen Namen soll sein Horn hoch ragen; 26 ich will das Meer unter seine Hand tun und seine Rechte auf die Ströme legen. 27 Er soll zu mir rufen: ›Mein Vater bist du, mein Gott und der Fels meines Heils!‹ 28 So will auch ich ihn zum Erstgeborenen* machen, zum höchsten unter den Königen der Erde. 29 Für immer will ich ihm meine Gnade bewahren, und mein Bund soll fest ihm bleiben; 30 für immer will ich sein Geschlecht erhalten und seinen Thron, solange der Himmel steht. 31 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Rechten wandeln, 32 wenn sie meine Satzungen entweihen und meine Gebote nicht beachten: 33 so werde ich zwar mit der Rute ihren Abfall strafen und ihre Übertretung mit Schlägen, 34 doch meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nimmer verleugnen; 35 ich werde meinen Bund nicht entweihen* und den Ausspruch meiner Lippen nicht ändern. 36 Ein für allemal hab’ ich bei meiner Heiligkeit geschworen - niemals werde ich David belügen –: 37 ›Sein Geschlecht soll ewig bestehn, sein Thron wie die Sonne vor mir, 38 wie der Mond soll für immer er bleiben‹: der Zeuge in Wolkenhöhen ist treu!« SELA. 39 Und dennoch hast du verworfen und verstoßen, hast Zorn gegen deinen Gesalbten betätigt; 40 du hast den Bund mit deinem Knecht gebrochen, seine Krone entweiht und zu Boden geschleudert; 41 all seine Mauern hast du eingerissen, seine festen Plätze in Trümmer gelegt. 42 Es plündern ihn alle, die des Weges ziehen, seinen Nachbarn ist er zum Spott geworden. 43 Du hast den Arm seiner Dränger hoch erhoben und all seine Feinde mit Freude erfüllt; 44 auch hast du rückwärts gewandt sein scharfes Schwert und im Krieg ihn nicht aufrecht gehalten (siegreich erhalten); 45 du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt; 46 du hast die Tage seiner Jugend verkürzt, hast ihn mit Schande bedeckt. SELA. 47 Bis wann, HERR, willst du dich ganz verbergen? Bis wann soll lodern wie Feuer dein Zorn? 48 Bedenke, wie kurz meine Lebenszeit ist, wie vergänglich du alle Menschenkinder geschaffen! 49 Wo ist ein Mensch, der leben bleibt und den Tod nicht sieht, seine Seele errettet vor des Totenreichs Macht? 50 Wo sind deine früheren Gnadenverheißungen, Allherr, die du David zugeschworen in deiner Treue? 51 Gedenke, Allherr, der Schmach deiner Knechte, daß ich tragen muß in meinem Busen den Hohn von all den vielen Völkern, 52 womit deine Feinde, o HERR, geschmäht uns haben, womit geschmäht sie haben die Fußstapfen* deines Gesalbten! 53 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit! Amen, ja Amen!

Bible, překlad 21. století

1 Poučný žalm Etana Ezrachejského. I. 2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád, navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat! 3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy, nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti! 4 Ty přece řekl jsi: „Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy, svému služebníku Davidovi slibuji: 5 Tvé potomstvo ustanovím navěky, po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“* séla II. 6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky, shromáždění svatých tvou věrnost velebí. 7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích? Kdo z Božích synů je jako Hospodin? 8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje, je mnohem hroznější než všichni kolem něj. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty – mocný Hospodin? Za všech okolností věrný jsi! 10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím, vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit. 11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil, svou mocnou paží jsi soky rozptýlil. 12 Nebe i země tobě náleží, svět se vším, co je v něm, ty jsi založil. 13 Sever i jih – stvořil jsi obojí, Tábor i Hermon v tvém jménu jásají. 14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá, pravice tvá se pozvedá. 15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora, láska a věrnost předchází tvoji tvář! 16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit; ve světle tvé tváře takoví smějí žít. 17 Ve tvém jménu radují se celé dny, tvá spravedlnost jim dává vítězství. 18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám, díky tvé milosti se náš roh pozvedá. 19 Hospodinu patří naše pavéza, Svatému izraelskému náš král! III. 20 Ve vidění jsi kdysi promluvil, tehdy jsi řekl věrným svým: „Hrdinovi jsem pomoc udělil, vybraného z lidu jsem vyvýšil. 21 Našel jsem svého služebníka Davida, svým svatým olejem jsem ho pomazal. 22 Má ruka jej bude podpírat, má paže mu bude síly dodávat. 23 Nebude jej moci vydírat nepřítel, nebude přemožen žádným zlosynem. 24 Jeho protivníky před ním rozdrtím, ty, kdo jej nenávidí, porazím. 25 Má věrnost a láska bude s ním, jeho roh se v mém jménu vyvýší. 26 Jeho ruku vložím na moře, na řekách spočine jeho pravice. 27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ 28 A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. 29 Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. 30 Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. 31 Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, 32 má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – 33 holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. 34 Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, 35 svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! 36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? 37 Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát, 38 bude jak měsíc upevněn navěky – ten věrný svědek v oblacích!“ séla IV. 39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil, na svého pomazaného ses rozzuřil. 40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi, jeho korunu jsi na zem zahodil. 41 Všechny jeho hradby jsi prolomil, jeho opevnění jsi rozbořil. 42 Všichni kolemjdoucí jej drancují, svým sousedům je vydán k tupení! 43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel, rozveselil jsi všechny jeho soupeře. 44 Ostří jeho meče jsi otupil, nechtěls ho v boji podepřít. 45 Jeho nádheře jsi konec učinil, jeho trůn jsi k zemi povalil. 46 Dny jeho mládí jsi ukrátil, zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla 47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád? Musí tvá zuřivost jak oheň plát? 48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si! K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi? 49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit? Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla 50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla? Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal! 51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán! Urážky všech těch národů mi padly do klína! 52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali! Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím! 53 Hospodin ať je požehnán navěky! Amen! Amen!

Psalm 89 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století