Psalm 106 | Menge Bibel

1 Halleluja! Preiset den HERRN*, denn er ist freundlich, ja ewiglich währt seine Gnade! 2 Wer kann des HERRN Machttaten gebührend preisen und kundtun all seinen Ruhm? 3 Wohl denen, die am Recht festhalten, und dem, der Gerechtigkeit übt zu jeder Zeit! 4 Gedenke meiner, o HERR, mit der Liebe zu deinem Volk, nimm dich meiner an mit deiner Hilfe, 5 daß ich schau’ meine Lust am Glück deiner Erwählten, an der Freude deines Volkes Anteil habe und glücklich mich preise mit deinem Eigentumsvolke! 6 Wir haben gesündigt gleich unsern Vätern, wir haben gefehlt und gottlos gehandelt. 7 Unsre Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, gedachten nicht der Fülle deiner Gnadenerweise, waren widerspenstig gegen den Höchsten schon am Schilfmeer; 8 dennoch half er ihnen um seines Namens willen, um seine Heldenkraft zu erweisen. 9 Er schalt* das Schilfmeer: da ward es trocken, und er ließ sie ziehn durch die Fluten wie über die Trift. 10 So rettete er sie aus der Hand des Verfolgers und erlöste sie aus der Gewalt des Feindes: 11 die Fluten bedeckten ihre Bedränger, nicht einer von ihnen blieb übrig. 12 Da glaubten sie an seine Worte, besangen seinen Ruhm. 13 Doch schnell vergaßen sie seine Taten und warteten seinen Ratschluß nicht ab; 14 sie fröhnten ihrem Gelüst in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde: 15 da gewährte er ihnen ihr Verlangen, sandte aber die Seuche gegen ihr Leben. 16 Dann wurden sie eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Geweihten des HERRN: 17 da tat die Erde sich auf und verschlang Dathan und begrub die ganze Rotte Abirams, 18 Feuer verbrannte ihre Rotte, Flammen verzehrten die Frevler. 19 Sie machten sich ein Kalb* am Horeb und warfen vor einem Gußbild sich nieder 20 und vertauschten so die Herrlichkeit ihres Gottes mit dem Bildnis eines Stieres, der Gras frißt. 21 Sie hatten Gott, ihren Retter, vergessen, der große Dinge getan in Ägypten, 22 Wunderzeichen im Lande Hams, furchtbare Taten am Schilfmeer. 23 Da gedachte er sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, mit Fürbitte vor ihn hingetreten wäre, um seinen Grimm vom Vernichten abzuwenden. 24 Sodann verschmähten sie das herrliche Land und schenkten seiner Verheißung keinen Glauben, 25 sondern murrten in ihren Zelten, gehorchten nicht der Weisung des HERRN. 26 Da erhob er seine Hand gegen sie zum Schwur, sie in der Wüste niederzuschlagen, 27 ihre Nachkommen unter die Heiden niederzuwerfen und sie rings zu zerstreuen in die Länder. 28 Dann hängten sie sich an den Baal-Peor und aßen Opferfleisch der toten (Götzen) 29 und erbitterten ihn durch ihr ganzes Tun. Als nun ein Sterben unter ihnen ausbrach, 30 trat Pinehas auf und hielt Gericht*: da wurde dem Sterben Einhalt getan. 31 Das wurde ihm angerechnet zur Gerechtigkeit von Geschlecht zu Geschlecht in Ewigkeit. – 32 Dann erregten sie Gottes Zorn am Haderwasser, und Mose erging es übel um ihretwillen; 33 denn weil sie dem Geiste Gottes widerstrebten, hatte er unbedacht mit seinen Lippen geredet. 34 Sie vertilgten auch die Völker nicht, von denen der HERR es ihnen geboten, 35 sondern traten mit den Heiden in Verkehr und gewöhnten sich an deren (böses) Tun 36 und dienten ihren Götzen: die wurden ihnen zum Fallstrick. 37 Ja, sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den bösen Geistern 38 und vergossen unschuldig Blut [das Blut ihrer Söhne und Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten]: so wurde das Land durch Blutvergießen entweiht. 39 Sie wurden unrein durch ihr Verhalten und verübten Abfall durch ihr Tun. – 40 Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und Abscheu fühlte er gegen sein Erbe*; 41 er ließ sie in die Hand der Heiden fallen, so daß ihre Hasser über sie herrschten; 42 ihre Feinde bedrängten sie hart, so daß sie sich beugen mußten unter deren Hand. 43 Oftmals zwar befreite er sie, doch sie blieben widerspenstig gegen seinen Ratschluß und sanken immer tiefer durch ihre Schuld. 44 Er aber nahm sich ihrer Drangsal an, sooft er ihr Wehgeschrei hörte, 45 und gedachte seines Bundes ihnen zugut, fühlte Mitleid nach seiner großen Güte 46 und ließ sie Erbarmen finden bei allen, die sie gefangen hielten. 47 O hilf uns, HERR, unser Gott, und bring uns wieder zusammen aus den Heiden, damit wir deinem heiligen Namen danken, uns glücklich preisen, deinen Ruhm zu künden! 48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk sage »Amen!« Halleluja!

Bible, překlad 21. století

1 Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! 2 Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas! 4 Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě! 5 Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží! II. 6 Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího* dráždili. 8 Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství. 9 Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! 10 Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. 11 Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. 12 Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem. 13 Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. 14 Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. 15 Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. 16 Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. 17 Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. 18 Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! III. 19 Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. 20 Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! 21 Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: 22 zázraky činil v zemi Chámově, u Rudého moře věci předivné. 23 Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. 24 Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. 25 Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. 26 Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, 27 že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. 28 Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. 29 Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. 30 Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. 31 Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky. 32 Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil. 33 V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty. IV. 34 Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil. 35 Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby! 36 Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli. 37 I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali! 38 Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem! 39 Svými skutky takto pošpinili se a svými činy smilnili. 40 Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil! 41 Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí. 43 Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž! 44 On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik. 45 Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí. 46 Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí. V. 47 Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme! 48 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen! Haleluja!

Psalm 106 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století