1Für den Chormeister. Vom Knecht des HERRN, David, der dem HERRN die Worte dieses Liedes sagte an dem Tag, als ihn der HERR aus der Hand all seiner Feinde und aus der Hand Sauls errettet hatte. Er sprach:2Ich will dich lieben, HERR, meine Stärke,3HERR, du mein Fels und meine Burg und mein Retter;
mein Gott, mein Fels, bei dem ich mich berge, /
mein Schild und Horn meines Heils, meine Zuflucht.4Ich rufe: Der HERR sei hoch gelobt!
und ich werde vor meinen Feinden gerettet.5Mich umfingen die Fesseln des Todes
und die Fluten des Verderbens erschreckten mich.6Mich umstrickten die Fesseln der Unterwelt,
über mich fielen die Schlingen des Todes.7In meiner Not rief ich zum HERRN
und schrie zu meinem Gott,
er hörte aus seinem Tempel meine Stimme,
mein Hilfeschrei drang an seine Ohren.8Da wankte und schwankte die Erde, /
die Grundfesten der Berge erbebten.
Sie wankten, denn sein Zorn war entbrannt.9Rauch stieg aus seiner Nase auf, /
aus seinem Mund kam verzehrendes Feuer,
glühende Kohlen sprühten von ihm aus.10Er neigte den Himmel und fuhr herab,
zu seinen Füßen dunkle Wolken.11Er fuhr auf dem Kerub und flog daher;
er schwebte auf den Flügeln des Windes.12Er machte Dunkelheit zu seinem Versteck, /
zu seiner Hütte um sich herum,
dunkle Wasser, dichte Wolken.13Aus dem Glanz vor ihm brachen seine Wolken hervor,
Hagel und feurige Kohlen.14Da ließ der HERR den Donner im Himmel erdröhnen, /
der Höchste ließ seine Stimme erschallen:
Hagel und feurige Kohlen.15Da schoss er seine Pfeile und streute sie,
er schleuderte Blitze und jagte sie dahin.*16Da wurden sichtbar die Tiefen des Wassers,
die Grundfesten der Erde wurden entblößt vor deinem Drohen, HERR,
vor dem Schnauben deines zornigen Atems.17Er griff aus der Höhe herab und fasste mich,
zog mich heraus aus gewaltigen Wassern.18Er entriss mich meinem mächtigen Feind
und meinen Hassern, denn sie waren stärker als ich.19Sie überfielen mich am Tag meines Unheils,
doch der HERR wurde mir zur Stütze.20Er führte mich hinaus ins Weite,
er befreite mich, denn er hatte an mir Gefallen.21Der HERR handelte gut an mir nach meiner Gerechtigkeit,
vergalt mir nach der Reinheit meiner Hände.22Denn ich hielt mich an die Wege des HERRN
und fiel nicht ruchlos ab von meinem Gott.23Ja, ich habe alle seine Entscheide vor mir,
weise seine Satzungen nicht von mir ab.24Ich war vor ihm ohne Makel,
ich nahm mich in Acht vor meiner Sünde.25Darum hat der HERR mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit,
nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen.26Gegen den Treuen zeigst du dich treu,
lauter handelst du am Lauteren.27Gegen den Reinen zeigst du dich rein,
doch falsch gegen den Falschen.28Ja, du rettest das elende Volk,
doch die Blicke der Stolzen zwingst du nieder.29Ja, du lässt meine Leuchte erstrahlen,
der HERR, mein Gott, macht meine Finsternis hell.30Ja, mit dir überrenne ich Scharen,
mit meinem Gott überspringe ich Mauern.31Gott, sein Weg ist lauter, /
das Wort des HERRN ist im Feuer geläutert.
Ein Schild ist er für alle, die sich bei ihm bergen.32Denn wer ist Gott außer dem HERRN,
wer ist ein Fels, wenn nicht unser Gott?33Gott hat mich mit Kraft umgürtet
und vollkommen machte er meinen Weg.34Schnell wie Hirschkühe ließ er mich springen,
auf Höhen hat er mich hingestellt.*35Er lehrte meine Hände zu kämpfen,
meine Arme, den ehernen Bogen zu spannen.36Du gabst mir deine Rettung zum Schild,
deine Rechte stützte mich; /
deine Zuneigung machte mich groß.37Du schufst weiten Raum meinen Schritten,
meine Knöchel wankten nicht.38Ich verfolge meine Feinde und hole sie ein,
ich kehre nicht um, bis sie vernichtet sind.39Ich schlage sie nieder; /
sie können nicht mehr aufstehen,
sie fallen und liegen unter meinen Füßen.40Du hast mich zum Kampf mit Kraft umgürtet,
hast in die Knie gezwungen, die gegen mich aufstehn.41Den Nacken meiner Feinde gabst du mir preis,
ich konnte die vernichten, die mich hassen.42Sie schreien, doch da ist kein Retter,
zum HERRN, doch er gab keine Antwort.43Ich zermalme sie zu Staub vor dem Wind,
schütte sie auf die Straße wie Unrat.44Du rettest mich vor Anfeindungen des Volks, /
du machst mich zum Haupt über Nationen,
ein Volk, das ich früher nicht kannte, wird mir dienen.45Sobald ihr Ohr hört, sind sie mir gehorsam,
mir schmeicheln die Söhne der Fremde.46Den Söhnen der Fremde schwindet die Kraft,
sie kommen zitternd aus ihren Burgen hervor.47Es lebt der HERR, gepriesen sei mein Fels.
Der Gott meiner Rettung sei hoch erhoben.48Gott, der mir Vergeltung verschaffte,
er unterwarf mir Völker.49Du rettest mich vor meinen zornigen Feinden, /
du erhöhst mich über die, die gegen mich aufstehen,
du entreißt mich dem Mann der Gewalt.50Darum will ich dir danken, HERR, inmitten der Nationen,
ich will deinem Namen singen und spielen.51Seinem König verleiht er große Hilfe, /
Huld erweist er seinem Gesalbten,
David und seinem Stamm auf ewig.
Bible, překlad 21. století
1Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.* I.2Miluji tě, Hospodine, sílo má!3Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad.4Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil!5Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba,6provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla.7Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik.8Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly.9Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly.10Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak!11Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných.12Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan.13Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné,14Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné!15Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil!16Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým!17Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil,18vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.19Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,20vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! II.21Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil.22Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil!23Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil,24zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých.25Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima.26Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně,27s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš.28Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš.29Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách.30S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám!31Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! III.32Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh?33Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, on činí dokonalou cestu mou.34Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny.35Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový.36Podal jsi mi štít své spásy, podepřel jsi mě svou pravicí, sklonil ses, abys mě povýšil!37Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou.38Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil.39Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy!40Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou.41Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval.42Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď.43Jako prach ve větru rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!*44Z různic v lidu zachránils mě, za vůdce národů jsi mě postavil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!45Jen co mě uslyší, ihned poslouchají, cizáci krčí se přede mnou.46Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor! IV.47Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana!48Bůh dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy,49zprostřed nepřátel mě vyvádí. Pozvedáš mě nad mé soky, před násilníkem zachráníš.50Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!51Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.