Psalm 102 | Einheitsübersetzung 2016

Bittgebet eines Gebeugten

1 Bittgebet eines Gebeugten, wenn er verzagt und vor dem HERRN seine Sorge ausschüttet. 2 HERR, höre mein Bittgebet! Mein Schreien dringe zu dir! 3 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir! / Wenn ich in Not bin, wende dein Ohr mir zu! Wenn ich dich rufe, eile und erhöre mich! 4 Denn meine Tage sind wie Rauch geschwunden, meine Glieder wie von Feuer verbrannt. 5 Versengt wie Gras und verdorrt ist mein Herz, sodass ich vergessen habe, mein Brot zu essen. 6 Vor lauter Stöhnen und Schreien bin ich nur noch Haut und Knochen.* 7 Ich bin wie eine Dohle in der Wüste, wie eine Eule in öden Ruinen. 8 Ich liege wach und ich klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dach.* 9 Den ganzen Tag verhöhnten mich meine Feinde; die über mich Spott ausgossen, fluchten mit meinem Namen. 10 Denn Staub habe ich gegessen wie Brot, mit Tränen habe ich meinen Trank gemischt. 11 Auf mir lasten dein Zorn und dein Grimm, denn du hast mich hochgerissen und zu Boden geschleudert. 12 Meine Tage schwinden dahin wie Schatten, ich verdorre wie Gras.* 13 Du aber, HERR, du thronst für immer und ewig und das Gedenken an dich dauert von Geschlecht zu Geschlecht. 14 Du wirst dich erheben, dich über Zion erbarmen, denn es ist Zeit, ihm gnädig zu sein, die Stunde ist da. 15 An seinen Steinen hängt das Herz deiner Knechte, ob seiner Trümmer tragen sie Leid. 16 Dann fürchten die Völker den Namen des HERRN und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit. 17 Denn der HERR hat Zion dann wieder aufgebaut, er ist erschienen in seiner Herrlichkeit. 18 Er hat sich dem Bittgebet der verlassenen Stadt zugewandt, ihre Bittgebete hat er nicht verschmäht. 19 Dies sei aufgeschrieben für das kommende Geschlecht, damit den HERRN lobe das Volk, das noch erschaffen wird. 20 Denn herabgeschaut hat der HERR aus heiliger Höhe, vom Himmel hat er auf die Erde geblickt, 21 um das Seufzen der Gefangenen zu hören, zu befreien, die dem Tod geweiht sind, 22 damit sie den Namen des HERRN auf dem Zion verkünden und sein Lob in Jerusalem, 23 wenn sich dort Völker versammeln, Königreiche, um den HERRN zu verehren. 24 Er hat meine Kraft auf dem Weg gebrochen, er hat meine Tage verkürzt. 25 Darum sage ich: Mein Gott, raff mich nicht weg in der Mitte meines Lebens, deine Jahre überdauern Geschlecht um Geschlecht. 26 Vorzeiten hast du der Erde Grund gelegt, die Himmel sind das Werk deiner Hände. 27 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle zerfallen wie ein Gewand; du wechselst sie wie ein Kleid und sie schwinden dahin. 28 Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre enden nie. 29 Die Kinder deiner Knechte werden in Sicherheit wohnen, ihre Nachkommen bestehen vor deinem Angesicht.

Bible, překlad 21. století

1 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I. 2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne! 3 Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě! 4 Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec. 5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo! 6 Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý! 7 Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách. 8 Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách. 9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka! 10 Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám! 11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil! 12 Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II. 13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka. 14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas! 15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí! 16 Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou, 17 až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě. 18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou! 19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, 20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi, 21 aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil! 22 Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní, 23 národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III. 24 Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil. 25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá! 26 Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. 27 Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. 28 Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí. 29 Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!

Psalm 102 | Einheitsübersetzung 2016 Bible, překlad 21. století

Bittgebet eines Gebeugten