Psalm 107 | Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,

3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.

4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.

5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.

6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:

7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.

8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.

10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,

11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.

12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.

13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.

15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.

18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.

19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.

21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,

24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.

25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.

26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.

27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.

28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:

29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.

30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.

31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!

33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,

34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.

35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.

36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.

37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.

38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,

40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.

41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.

42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.

43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

© 2001 Česká biblická společnost

Schlachter 2000

1 »Dankt dem HERRN, denn er ist gütig, denn seine Gnade währt ewiglich!«

2 So sollen sagen die Erlösten des HERRN, die er erlöst hat aus der Hand des Bedrängers

3 und die er gesammelt hat aus den Ländern, von Osten und von Westen, von Norden und vom Meer.

4 Sie irrten umher in der Wüste, auf ödem Weg; sie fanden keine Stadt, in der sie wohnen konnten.

5 Hungrig und durstig waren sie, ihre Seele verschmachtete in ihnen.

6 Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten

7 und führte sie auf den rechten Weg, dass sie zu einer Stadt gelangten, in der sie wohnen konnten.

8 Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern!

9 Denn er hat die durstige Seele getränkt und die hungrige Seele mit Gutem erfüllt!

10 Die in Finsternis und Todesschatten saßen, gebunden in Elend und Eisen,

11 weil sie den Worten Gottes widerstrebt und den Rat des Höchsten verachtet hatten,

12 sodass er ihr Herz durch Unglück beugte — sie strauchelten, und niemand half ihnen.

13 Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten.

14 Er führte sie heraus aus Finsternis und Todesschatten und zerriss ihre Fesseln.

15 Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern.

16 Denn er hat eherne Türen zerbrochen und eiserne Riegel zerschlagen!

17 Die Toren litten wegen ihres sündigen Wandels und um ihrer Ungerechtigkeit willen.

18 Ihre Seele verabscheute alle Nahrung, und sie gelangten bis an die Pforten des Todes.

19 Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten.

20 Er sandte sein Wort und machte sie gesund und ließ sie aus ihren Gräbern entkommen.

21 Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern!

22 Sie sollen ihm Dankopfer bringen und jubelnd seine Taten erzählen!

23 Die in Schiffen sich aufs Meer begaben und Handel trieben auf großen Wassern,

24 die sahen die Werke des HERRN und seine Wunder auf hoher See.

25 Er sprach und erregte einen Sturmwind, der die Wellen in die Höhe warf;

26 sie fuhren empor zum Himmel und hinab zur Tiefe, und ihre Seele verging vor Angst;

27 sie taumelten und schwankten wie ein Trunkener, und alle ihre Weisheit war dahin.

28 Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er führte sie heraus aus ihren Ängsten.

29 Er stillte den Sturm, dass er schwieg und die Wellen sich beruhigten;

30 und jene freuten sich, dass sie sich legten; und er führte sie in den ersehnten Hafen.

31 Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern;

32 sie sollen ihn erheben in der Versammlung des Volkes und ihn rühmen im Rat der Ältesten!

33 Er machte Ströme zur Wüste und Wasserquellen zu dürstendem Land,

34 fruchtbares Land zur Salzwüste wegen der Bosheit derer, die es bewohnten.

35 Er machte aber auch die Wüste zum Wasserteich und dürres Land zu Wasserquellen;

36 und er ließ Hungrige dort siedeln, und sie gründeten eine Stadt, in der sie wohnen konnten.

37 Und sie säten Äcker an und pflanzten Weinberge, die reichen Ertrag an Früchten brachten;

38 und er segnete sie, dass sie sich stark mehrten, und auch ihr Vieh ließ er nicht wenig sein.

39 Dann aber nahmen sie ab und wurden gebeugt durch Bedrückung, Unglück und Kummer.

40 Auf Fürsten goss er Verachtung aus und ließ sie umherirren in unwegsamer Öde;

41 den Armen aber hob er aus dem Elend empor und mehrte sein Geschlecht wie eine Herde.

42 Die Redlichen werden es sehen und sich freuen, und alle Bosheit wird ihr Maul verschließen!

43 Wer weise ist, wird dies beachten, und er wird die Gnadenerweise des HERRN verstehen.

Bibeltext der Schlachter Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.