Psalm 42 | Český ekumenický překlad nuBibeln

Psalm 42 | Český ekumenický překlad

Druhá kniha žalmů - JAKO LAŇ DYCHTÍ PO BYSTRÉ VODĚ

1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce. 2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! 3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? 4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. 6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. 7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. 8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. 9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, 10 promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ 11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
nuBibeln

Klagopsalm, längtan efter Gud.

1 För körledaren. Maskil*. Av Korachs ättlingar*.* 2 Som hjorten längtar efter vattenbäckar, så längtar jag efter dig, min Gud. 3 Jag törstar efter Gud, den levande Guden. När får jag komma och träda fram inför Gud? 4 Mina tårar är min mat dag och natt, när man hela tiden frågar mig: ”Var är din Gud?” 5 Mina minnen kommer, och jag utgjuter min själ. Jag gick i folkhopen, ledde processionen till Guds hus, med glädjerop och tacksägelse i högtidsskaran. 6 Varför är jag så nedstämd, varför så orolig inom mig? Vänta på Gud! Jag ska åter prisa honom, min räddare och min Gud! 7 Ändå är jag nedstämd, min Gud, och därför tänker jag på dig, i Jordans land och på Hermons höjder, på Misars berg. 8 Djup ropar till djup vid dånet av dina vattenfall. Alla dina vågor och bränningar slår över mig. 9 HERREN sänder om dagen sin nåd, och om natten är hans lovsång hos mig, en bön till den levande Guden. 10 Jag säger till Gud, min klippa: ”Varför har du övergett mig? Varför måste jag gå sörjande, förtryckt av fienden?” 11 Det är som om mina ben krossas när mina fiender hånar mig, när de ständigt frågar mig: ”Var är din Gud?” 12 Varför är jag så nedstämd, varför så orolig inom mig? Vänta på Gud! Jag ska åter prisa honom, min räddare och min Gud!