1.Samuel 30 | Český ekumenický překlad English Standard Version

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
1.Samuel 30 | Český ekumenický překlad

— David táhne proti Amálekovi - Amálekovci zničili město Siklag a odvedli ženy a děti do zajetí. David je však porazí a osvobodí zajaté.

1 David právě dorazil se svými muži třetího dne do Siklagu, poté co Amálekovci vpadli do Negebu, k Siklagu. Dobyli Siklagu a vypálili jej. 2 Ženy, mladé i staré, které v něm byly, zajali. Nikoho neusmrtili. Odvedli je a šli svou cestou. 3 Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati. 4 David i všechen lid, který byl s ním, se dali do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení. 5 Zajaty byly také obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil, žena po Nábalovi Karmelském. 6 Davidovi bylo velmi úzko. Lid se domlouval, že ho ukamenuje. Všechen lid byl totiž rozhořčen, každý pro své syny a dcery. David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu. 7 David řekl knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: „Přines mi efód!“ Ebjátar Davidovi efód přinesl. 8 David se doptával Hospodina: „Mám pronásledovat tu hordu? Dostihnu ji?“ On mu řekl: „Pronásleduj! Jistě dostihneš a jistě všechny vysvobodíš.“ 9 David tedy vytáhl se šesti sty muži, které měl při sobě, a došli až k Besórskému úvalu, kde někteří zůstali. 10 David pronásledoval nepřítele se čtyřmi sty muži; dvě stě mužů tam zůstalo, protože byli na smrt zemdleni a nemohli už Besórský úval přejít. 11 Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu najíst chleba a napít vody. 12 Dali mu též pletenec sušených fíků a dva sušené hrozny. Jedl a okřál na duchu, neboť tři dny a tři noci nejedl chléb a nenapil se vody. 13 David se ho zeptal: „Čí jsi a odkud jsi?“ On řekl: „Já jsem rodem Egypťan, otrok jednoho Amálekovce. Před třemi dny mě můj pán opustil, protože jsem byl nemocen. 14 Vpadli jsme do Negebu osídleného Keretejci i na území Judy, totiž do Negebu Kálebova, a vypálili jsme Siklag.“ 15 David se ho otázal: „Přivedl bys mě k té hordě?“ On řekl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a že mě nevydáš mému pánu do rukou, a přivedu tě k té hordě.“ 16 Přivedl ho k nim, a hle, byli roztažení po celé zemi, jedli, pili a oslavovali všechnu tu velikou kořist, kterou pobrali v pelištejské a judské zemi. 17 David je pobíjel od ranního rozbřesku až do večera příštího dne. Nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladých mužů, kteří vsedli na velbloudy a ujeli. 18 Tak vysvobodil David všechno, co Amálekovci pobrali; i obě své ženy David vysvobodil. 19 Nikdo z nich nechyběl, mladí ani staří, synové ani dcery, kořist ani cokoli jim pobrali. Všechno David získal zpět. 20 David také pobral všechen brav a skot. Hnali před ním to stádo a říkali: „To je Davidova kořist.“ 21 Tak došel David ke dvěma stům mužů, kteří byli na smrt zemdleni a nemohli jít za Davidem a které zanechali v Besórském úvalu. Vyšli vstříc Davidovi a lidu, který byl s ním. David přistoupil k lidu a popřál jim pokoj. 22 Tu se mezi těmi muži, kteří šli s Davidem, ozvali všichni zlí a ničemové: „Protože s námi nešli, nedostanou nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý pouze odvede svou ženu a děti a ať jdou!“ 23 Ale David řekl: „Nenakládejte tak, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin. Ochraňoval nás a vydal nám do rukou tu hordu, která na nás přitrhla. 24 Kdopak vás v této věci uposlechne? Podíl toho, jenž vyšel do boje, bude stejný jako podíl toho, jenž zůstal u výstroje; dostanou stejný díl.“ 25 Tak tomu bylo od onoho dne i nadále. Ustanovil to jako nařízení a řád pro Izraele, platný podnes. 26 Když David dorazil do Siklagu, rozeslal podíly z kořisti starším judským, svým přátelům, se vzkazem: „To je pro vás dar z kořisti získané na Hospodinových nepřátelích.“ 27 Poslal jej starším do Bét-elu, do Rámotu v Negebu, do Jatíru, 28 do Aróeru, do Sifmótu, do Eštemóy, 29 do Rákalu, do měst Jerachmeelovců, do měst Kénijců, 30 do Chormy, do Bór-ašanu, do Ataku, 31 do Chebrónu a na všechna místa, kam David se svými muži chodíval.
English Standard Version

David’s Wives Are Captured

1 Now when David and his men came to Ziklag on the third day, the Amalekites had made a raid against the Negeb and against Ziklag. They had overcome Ziklag and burned it with fire 2 and taken captive the women and all* who were in it, both small and great. They killed no one, but carried them off and went their way. 3 And when David and his men came to the city, they found it burned with fire, and their wives and sons and daughters taken captive. 4 Then David and the people who were with him raised their voices and wept until they had no more strength to weep. 5 David’s two wives also had been taken captive, Ahinoam of Jezreel and Abigail the widow of Nabal of Carmel. 6 And David was greatly distressed, for the people spoke of stoning him, because all the people were bitter in soul,* each for his sons and daughters. But David strengthened himself in the Lord his God. 7 And David said to Abiathar the priest, the son of Ahimelech, “Bring me the ephod.” So Abiathar brought the ephod to David. 8 And David inquired of the Lord, “Shall I pursue after this band? Shall I overtake them?” He answered him, “Pursue, for you shall surely overtake and shall surely rescue.” 9 So David set out, and the six hundred men who were with him, and they came to the brook Besor, where those who were left behind stayed. 10 But David pursued, he and four hundred men. Two hundred stayed behind, who were too exhausted to cross the brook Besor. 11 They found an Egyptian in the open country and brought him to David. And they gave him bread and he ate. They gave him water to drink, 12 and they gave him a piece of a cake of figs and two clusters of raisins. And when he had eaten, his spirit revived, for he had not eaten bread or drunk water for three days and three nights. 13 And David said to him, “To whom do you belong? And where are you from?” He said, “I am a young man of Egypt, servant to an Amalekite, and my master left me behind because I fell sick three days ago. 14 We had made a raid against the Negeb of the Cherethites and against that which belongs to Judah and against the Negeb of Caleb, and we burned Ziklag with fire.” 15 And David said to him, “Will you take me down to this band?” And he said, “Swear to me by God that you will not kill me or deliver me into the hands of my master, and I will take you down to this band.”

David Defeats the Amalekites

16 And when he had taken him down, behold, they were spread abroad over all the land, eating and drinking and dancing, because of all the great spoil they had taken from the land of the Philistines and from the land of Judah. 17 And David struck them down from twilight until the evening of the next day, and not a man of them escaped, except four hundred young men, who mounted camels and fled. 18 David recovered all that the Amalekites had taken, and David rescued his two wives. 19 Nothing was missing, whether small or great, sons or daughters, spoil or anything that had been taken. David brought back all. 20 David also captured all the flocks and herds, and the people drove the livestock before him,* and said, “This is David’s spoil.” 21 Then David came to the two hundred men who had been too exhausted to follow David, and who had been left at the brook Besor. And they went out to meet David and to meet the people who were with him. And when David came near to the people he greeted them. 22 Then all the wicked and worthless fellows among the men who had gone with David said, “Because they did not go with us, we will not give them any of the spoil that we have recovered, except that each man may lead away his wife and children, and depart.” 23 But David said, “You shall not do so, my brothers, with what the Lord has given us. He has preserved us and given into our hand the band that came against us. 24 Who would listen to you in this matter? For as his share is who goes down into the battle, so shall his share be who stays by the baggage. They shall share alike.” 25 And he made it a statute and a rule for Israel from that day forward to this day. 26 When David came to Ziklag, he sent part of the spoil to his friends, the elders of Judah, saying, “Here is a present for you from the spoil of the enemies of the Lord.” 27 It was for those in Bethel, in Ramoth of the Negeb, in Jattir, 28 in Aroer, in Siphmoth, in Eshtemoa, 29 in Racal, in the cities of the Jerahmeelites, in the cities of the Kenites, 30 in Hormah, in Bor-ashan, in Athach, 31 in Hebron, for all the places where David and his men had roamed.