1.Makkabäer 3,39 | Bible, překlad 21. století

Judova první vítězství

1 Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. 2 Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael. 3 Velice proslavil svůj lid; jak obr oblékl se pancířem, opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy, aby chránil tábor svým mečem. 4 Ve svých činech byl jako lev, jak lvíče, co po kořisti řve. 5 Pátral po bezbožných a stíhal je; upaloval ty, kdo trápili jeho lid. 6 Bezbožní se třásli strachem z něj a všichni zločinci se děsili: jeho rukama se dařila záchrana. 7 Ztrpčoval vládu mnoha králům a svými činy těšil Jákoba – navěky buď požehnána jeho památka! 8 Prošel judskými městy, vyhubil v nich neznabohy, a tak odvrátil od Izraele hněv.* 9 Proslavil se až na kraj země a přivedl zpět ztracené. 10 Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli. 11 Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl. 12 Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života. 13 Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje, 14 prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“ 15 Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce. 16 Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků. 17 Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“ 18 Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů. 19 Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes. 20 Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili. 21 My však bojujeme za své životy a za své zákony. 22 Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“ 23 Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen 24 a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů. 25 Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza. 26 Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.

Antiochos pověřuje Lysia

27 Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu, 28 otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost. 29 Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení. 30 Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním. 31 V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz. 32 Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta, 33 a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha. 34 Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma, 35 měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka. 36 Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky. 37 V roce 147* tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.

Přípravy k boji

38 Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia, 39 a poslal s nimi 40 000 mužů a 7000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili. 40 Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz. 41 Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky. 42 Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu, 43 řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44 A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování. 45 Jeruzalém byl neobydlený jako pustina, nikdo z jeho synů tam nezůstal. Svatyně byla pošlapávána cizinci, z hradu byl útulek pro pohany. Radost opustila Jákoba, flétna a harfa utichla. 46 Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby. 47 Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha. 48 Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů. 49 Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry,* kteří dovršili dny svého slibu. 50 Potom začali volat k Nebesům: „Co si s nimi počneme? Kam je vezmeme? 51 Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena, tví kněží truchlí ve svém ponížení. 52 Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili – ty sám víš, jak s námi chtějí naložit! 53 Jak proti nim obstojíme, pokud nám nepomůžeš?“ 54 Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku. 55 Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.* 56 Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů.* 57 Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz. 58 Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni. 59 Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně! 60 Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“