Apostelgeschichte 21 | Slovo na cestu

Pavel pokračuje v cestě do Jeruzaléma

1 Skončilo loučení a loď zvedla kotvy. Pluli jsme k ostrovu Kós, druhý den na ostrov Rodos a jižního pobřeží Malé Asie jsme dosáhli v přístavu Patara. 2 Tam jsme přestoupili na loď, která směřovala do fénických měst v Palestině. 3 Kypr jsme obepluli vpravo a dorazili jsme do Týru, kam loď vezla nějaký náklad. 4 Využili jsme času a strávili jsme celý týden s tamními křesťany. Také těm Bůh vnukl obavu, že Pavla nečeká v Jeruzalémě nic dobrého, a tak mu další cestu rozmlouvali. 5 Přesto jsme pokračovali dál. Vyprovodili nás s celými svými rodinami až za město. Na pobřeží jsme společně klečeli a modlili se. 6 Pak jsme se rozloučili a vypluli do Ptolemaidy. Také tam jsme mohli zůstat jeden den s věřícími. Naše loď končila svou plavbu v Césareji, kde jsme navštívili známého kazatele Filipa, jednoho z těch prvních sedmi apoštolských pomocníků. Ubytoval nás jako hosty své rodiny. 9 Filipovy čtyři svobodné dcery byly také nadšené tlumočnice Kristova poselství. 10 Po několika dnech tam přišel jeden křesťan z Judska, Agabos, který měl prorocký dar. 11 Půjčil si od Pavla jeho opasek, spoutal si jím ruce i nohy a řekl: „Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto pásu židé v Jeruzalémě takhle svážou a vydají ho pohanům.“ 12 To už bylo příliš, a tak jsme všichni, průvodci i místní křesťané, začali Pavla přemlouvat, aby do Jeruzaléma nechodil. 13 On nás však napomenul: „Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit.“ 14 Viděli jsme, že je marné na Pavla naléhat, a tak jsme řekli: „Ať se tedy stane, co chce Bůh.“ 15 Skončil odpočinek u Filipovy rodiny a my nachystali svá zavazadla na poslední pěší úsek cesty do Jeruzaléma. 16 Několik křesťanů z Césareje nás doprovodilo až do cíle. Zavedli nás tam k našemu dalšímu hostiteli, Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních křesťanů. Jeruzalémská církev nás přijala radostně.

Pavlův příjezd do Jeruzaléma

18 Hned druhý den jsme byli všichni pozváni k Jakubovi, představenému sboru, kde se shromáždili všichni starší. 19 Pavel se s nimi pozdravil a podal jim zevrubnou zprávu o výsledcích práce mezi pohany, k níž ho Bůh zmocnil. 20 Rádi to slyšeli a chválili Boha. Potom však řekli Pavlovi: „Jistě už víš, že u nás již několik tisíc židů uvěřilo v Pána Ježíše a ti i nadále horlivě zachovávají Mojžíšův zákon. 21 Zde se však šíří zprávy, že ty přesvědčuješ židy v pohanském světě, aby od zákona odstoupili, syny už nedávali obřezat a vůbec zavrhli starobylé židovské zvyky. 22 Měl bys něco podniknout dříve, než se všichni dozvědí, že jsi tady. 23 Máme pro tebe tento návrh: Mezi námi jsou teď čtyři muži, kteří se zavázali plnit nazírský slib. Jejich lhůta vypršela, ale jsou chudí a nemají prostředky na závěrečný obřad v chrámu. Jistě by na židy dobře zapůsobilo, kdybys za ty muže zaplatil a při té příležitosti podstoupil očišťování navrátilců z pohanské ciziny. Všichni by viděli, že máš zákon v úctě a pomlouvačům by to vzalo vítr z plachet. 25 Pro obrácené pohany ovšem platí naše původní rozhodnutí, které jsme vám kdysi dali písemně. Žádáme od nich jen základní ohled na zákon, aby totiž nejedli maso obětované předem modlám, krev a maso s krví a především aby odložili pohanskou pohlavní nevázanost.“

Pavel zatčen v chrámu

26 Druhého dne tedy Pavel podstoupil spolu s těmi čtyřmi muži obřad očištění. Pak šel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí jejich nazírský závazek a jeho očišťování, a aby za každého z nich objednal oběti. 27 Když končilo sedm dní a Pavel s nimi přišel zase do chrámu, aby byli obřadně prohlášeni za čisté, poznali ho židovští poutníci z Malé Asie. Poštvali na něho okolostojící, popadli ho 28 a křičeli: „Věrní Izraelci, pojďte sem! Tady máme toho odpadlíka! Všude hlásá bludy a nic mu není svaté: ani naše vyvolení, ani zákon, ani chrám. Teď sem dokonce přivedl pohany, aby poskvrnil svaté místo.“ 29 Předtím totiž Pavla zahlédli ve městě s Trofimem z Efezu a mysleli, že ho vzal i do chrámu, kam pohané nesměli. 30 To ovšem vyvolalo obrovský rozruch a lidé se sbíhali ze všech stran. Mezitím vyvedli Pavla z vnitřního chrámového nádvoří a brány rychle zavřeli. 31 Vypadalo to, že rozlícený dav Pavla utluče, když vtom zasáhli Římané. Velitel posádky hradu Antonia, který přiléhal přímo ke chrámu, dostal hlášení o nepokoji 32 a seběhl s pohotovostní četou do nádvoří. Lidé se vojáků lekli, přestali Pavla tlouci a stáhli se od něho. 33 Velitel ho považoval za původce výtržnosti, dal ho zatknout a nasadit mu pouta. Pak začal vyšetřovat, kdo to je a co udělal. 34 Lidé křičeli jeden přes druhého. Velitel viděl, že se takhle nic nedozví, a tak dal rozkaz odvést Pavla do pevnosti. 35 Dav však táhl za nimi, dorážel a křičel: „Zabijte ho!“ Po schodišti do hradu museli vojáci vězně dokonce nést, aby na něho rozzuření lidé nemohli.

Pavel mluví k davu

37 Pavel se zeptal velitele, zda s ním může mluvit. Ten se podivil: „Ty mluvíš řecky? 38 Já jsem myslel, že jsi ten Egypťan, co se před nedávnem pokusil o povstání a schovává se někde v poušti se čtyřmi tisíci banditů.“ 39 „Ne,“ řekl Pavel, „jsem žid z Tarsu v Kilikii, římský občan. Dovol mi, prosím, promluvit k těm lidem.“ 40 Velitel souhlasil, Pavla postavili na vrchol schodiště a on dal znamení, že chce mluvit. Dav se utišil a Pavel začal hebrejsky:

Nádej pre kazdého

1 Keď sme sa s ťažkým srdcom rozlúčili s bratmi z Efezu, nastúpili sme na loď a plavili sme sa priamo na ostrov Kós, na druhý deň na Rodos a odtiaľ do prístavu Patara. 2 Tam sme prestúpili na loď, ktorá sa plavila do Fenície. 3 Priblížili sme sa na dohľad k Cypru, ale nechali sme ho vľavo, a mierili sme k Sýrii. Pristáli sme v prístave Týrus, kde mala loď vyložiť náklad. 4 Vyhľadali sme tam miestnych kresťanov a strávili sme s nimi celý týždeň. Tí na pokyn Svätého Ducha varovali Pavla, aby necestoval do Jeruzalema. 5 Ale keď uplynulo sedem dní, znova sme sa vydali na cestu. Všetci, ženy aj deti, nás vyprevadili až za mesto. Na brehu sme si spoločne kľakli a modlili sa. 6 Potom sme sa rozlúčili, nastúpili sme na loď a oni sa vrátili domov. 7 Naša posledná zastávka bola v Ptolemaide, kde sme tiež pozdravili bratov, no zostali sme tam iba jeden deň. 8 Z Ptolemaidy sme šli ďalej do Cézarey. Tam sme bývali v dome evanjelistu Filipa, ktorý bol jedným zo siedmich diakonov. 9 Jeho štyri slobodné dcéry mali prorocký dar. 10 Za nášho pobytu zavítal tam jeden kresťan z Judska, Agabus, ktorý mal tiež prorocký dar. 11 Vzal Pavlov opasok, spútal si ním ruky aj nohy a povedal: „Duch Svätý mi ukázal, že majiteľa tohto opasku Židia v Jeruzaleme takto spútajú a vydajú pohanom.“ 12 Keď sme to počuli, začali sme všetci, my aj tamojší bratia, prehovárať Pavla, aby nešiel do Jeruzalema. 13 Ale on nás napomenul: „Prečo plačete, tým mi iba väčšmi zraňujete srdce! Veď ja som odhodlaný dať sa v Jeruzaleme nielen spútať, ale aj zomrieť pre Pána Ježiša!“ 14 Videli sme, že je márne ho prehovárať, a tak sme len povedali: „Nech sa stane Božia vôľa.“

Pavlov príchod do Jeruzalema

15 Potom sme sa pripravili na cestu a vydali sme sa do Jeruzalema. 16 Na tomto poslednom pešom úseku cesty nás sprevádzali niektorí bratia z Cézarey a doviedli nás k Mnázonovi, ktorý pochádzal z Cypru a bol jedným z prvých kresťanov. Ochotne nám poskytol pohostinstvo. 17 Aj bratia z jeruzalemského zboru nás prijali veľmi srdečne. 18 Hneď na druhý deň sme boli všetci pozvaní k Jakubovi, a tu sa zišli aj všetci starší. 19 Pavol sa s nimi zvítal a potom podrobne vyrozprával, aké zázračné veci konal Boh jeho prostredníctvom medzi pohanmi. S radosťou ho vypočuli a oslavovali za to Boha. 20 Ale potom povedali Pavlovi: „Vieš, milý brat, aj tu tisícky Židov uverili v Krista, ale pritom naďalej horlivo dodržiavajú židovské zvyky a predpisy. 21 No o tebe sa povráva, že presviedčaš Židov, čo žijú medzi pohanmi, aby sa vzdali Mojžišovho zákona, nedávali obrezávať svojich synov a celkom zavrhli staré židovské obyčaje. 22 Čo teraz? Lebo určite sa dozvedia, že si prišiel. 23 Počuj, dáme ti jednu dobrú radu: Medzi nami sú štyria muži, ktorí sa zaviazali plniť nazarejský sľub. 24 Pridaj sa k nim, podrob sa očistnému obradu a zaplať za nich, čo je predpísané. Potom si budú môcť dať ostrihať hlavu. Takto by všetci videli, že si Zákon vážiš a žiješ podľa neho, a ohováračom by si tým zavrel ústa. 25 Pre obrátených pohanov však platí naše pôvodné rozhodnutie, ktoré sme vám kedysi dali písomne. Žiadame od nich, len aby zachovávali základné predpisy, a to: aby nejedli mäso obetované modlám, krv, ani mäso zo zadusených zvierat, a najmä aby sa vystríhali pohlavnej neviazanosti.“

Pavla zatknú v Jeruzaleme

26 Pavol poslúchol ich radu a na druhý deň sa spolu s tými mužmi podrobil očistnému obradu. Potom šiel do chrámu a oznámil, kedy sa skončia očistné dni a že za každého z nich bude prinesená obeť. 27 Keď sa tých sedem dní končilo a Pavol zase s nimi prišiel do chrámu, aby ich obradne vyhlásili za čistých, spoznali ho židovskí pútnici z Malej Ázie. Poštvali proti nemu okolostojacich, chytili ho 28 a kričali: „Verní Izraeliti! Poďte sem! Tu máte toho odpadlíka! Všade hlása bludy a nič mu nie je sväté: ani naše vyvolenie, ani Zákon, ani chrám. Teraz sem dokonca priviedol pohanov, aby zneuctil toto sväté miesto.“ 29 Predtým totiž zazreli v meste Pavla s Trofimom z Efezu a nazdávali sa, že ho Pavol priviedol do chrámu. 30 Vznikol obrovský rozruch a ľudia sa zbiehali zo všetkých strán. Medzitým vyviedli Pavla z vnútorného chrámového nádvoria a brány za ním hneď zavreli. 31 Už–už by ho boli zmlátili na smrť, no veliteľ rímskej posádky dostal hlásenie, že sa celý Jeruzalem búri, 32 a ihneď vyslal na nádvorie vojakov a dôstojníkov. Keď dav zazrel vojakov, zľakol sa a prestal Pavla biť. 33 Veliteľ sa nazdával, že on je pôvodcom rozruchu, dal ho zatknúť a spútať dvoma reťazami. Až potom začal vyšetrovať, kto je to a čo urobil. 34 Z davu každý vykrikoval čosi iné. Veliteľ videl, že sa nič rozumné nedozvie, preto dal Pavla odviesť do pevnosti. 35 Keď sa Pavol dostal ku schodom, dav doňho tak dorážal, že ho vojaci museli vziať na plecia a niesť. 36 Celý ten rozzúrený dav sa totiž hrnul za nimi a kričal: „Zabite ho!“ 37 Kým ho odviedli do pevnosti, spýtal sa Pavol veliteľa: „Mohol by som ťa o niečo poprosiť?“ Veliteľ sa začudoval: „Ty vieš po grécky? 38 Ja som si myslel, že si ten Egypťan, čo sa nedávno pokúsil vyvolať povstanie a schováva sa niekde v púšti so štyrmi tisícmi rebelantov.“ – 39 „Nie,“ odpovedal Pavol, „som Žid z Tarzu v Cilícii, rímsky občan. Dovoľ mi, prosím, prehovoriť k tým ľuďom.“ 40 Veliteľ súhlasil. Pavol si zastal hore na schodoch a zakýval rukou na znamenie, že chce hovoriť. Dav stíchol a Pavol začal po hebrejsky:

Apostelgeschichte 21 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého