Matthäus 22 | Slovo na cestu Bible Kralická

Matthäus 22 | Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině

1 Ježíš jim vyprávěl další příběh: 2 „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. 3 Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. 4 Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ 5 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. 7 To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit. 8 Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. 9 Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘ 10 Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. 11 Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. 12 Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. 13 Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. 14 Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

Židé se ptají Ježíše na placení daně

15 Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. 16 Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. 17 Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“ 18 Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? 19 Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár. 20 „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“ 21 „Císaře,“ odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ 22 Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

23 Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: 24 „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. 25 U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. 26 Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. 27 Poslední ze všech zemřela i ta žena. 28 Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“ 29 Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. 30 Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. 31 A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? 32 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ 33 Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání

34 Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. 35 Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ 37 Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ 38 To je první a nejdůležitější přikázání. 39 Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

41 Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“ 43 On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu: 44 ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘ 45 Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ 46 Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.

Slovo Na Cestu TM (Czech Living Bible TM) Copyright © 1988, 2000, 2012 by Biblica, Inc. Used with permission. All rights reserved worldwide. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

Bible Kralická
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. 4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. 5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? 21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. 25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 27 Nejposléze pak po všech umřela i žena. 28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: 32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: 36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? 37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 38 To jest přední a veliké přikázání. 39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.