1Ježíš jim vyprávěl další příběh:2„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.3Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.4Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘5Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.7To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.8Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.9Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘10Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.11Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.12Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel.13Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.14Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “
Židé se ptají Ježíše na placení daně
15Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.16Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.17Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“18Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?19Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.20„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“21„Císaře,“ odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“22Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
23Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:24„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.25U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.26Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.27Poslední ze všech zemřela i ta žena.28Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“29Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.30Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.31A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?32Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“33Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání
34Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.35Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:36„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“37Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘38To je první a nejdůležitější přikázání.39Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘40Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
41Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:42„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“43On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:44‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘45Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“46Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
Bible Kralická
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.20I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.27Nejposléze pak po všech umřela i žena.28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.38To jest přední a veliké přikázání.39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.