1Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:2„Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“3Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?4Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘5Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.7Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:8‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko.9Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘ “10Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:11Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“12Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“13On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“15Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“16Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte?17Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?18Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.19Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.20To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“
Ježíš vyhání démona z dívky
21Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.22Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“23Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“24Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“25Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“26„Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl.27Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“28„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování
29Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.30Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.31Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
Ježíš sytí čtyři tisíce
32Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“33Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“34„Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.35Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.36Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.37Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.39Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.
Bible Kralická
1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.23Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.27A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.29A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,31Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.33I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.36A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.