1Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.2(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)3Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“4Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“5Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.7Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“8Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“9„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.10Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“11Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“12Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“13Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.14Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel15a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“16Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
Ježíš těší Martu a Marii
17Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.18Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,19a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.20Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.22Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“23„Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“24Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“27„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.28Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“29Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.30Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.31Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.32Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“33Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.34Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“ „Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli.35Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.36„Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou.37Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
Ježíš křísí Lazara
38To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.39„Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.40„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.41Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.42Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“43Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“44A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi
45Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.46Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.47Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!48Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“49Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!50Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“51Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.52Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.53Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.54Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.55Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.56Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“57Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
Bible Kralická
1Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.2(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)3Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.7Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?9Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.17Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.21I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.25Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.29Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.30(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.35I zaplakal Ježíš.36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.39I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.41Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.42Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!44I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.46Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.47I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,50Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.53Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?57Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.