Psalm 144 | Neue evangelistische Übersetzung Bible, překlad 21. století

Psalm 144 | Neue evangelistische Übersetzung

Danklied des Königs

1 Von David. Gepriesen sei Jahwe, mein Fels, / der meine Hände das Kämpfen lehrt, / meine Finger den Waffengebrauch. 2 Meine Gnade und meine Burg, / meine Festung und mein Retter, / mein Schild und der, bei dem ich sicher bin, / der mir mein Volk unterwirft. 3 Was ist der Mensch, Jahwe, dass du an ihn denkst, / das kleine Menschlein, dass du Acht darauf hast? 4 Der Mensch ist wie ein Hauch, / sein Leben wie ein Schatten, der vorüberfliegt. 5 Neige deinen Himmel, Jahwe, und steige herab! / Berühre die Berge, dass Rauch aufsteigt! 6 Lass Blitze blitzen und zerstreue den Feind! / Schieß deine Pfeile und verwirre sie! 7 Streck deine Hände vom Himmel herab, / reiß mich heraus aus der tödlichen Flut, / rette mich aus fremder Männer Gewalt! 8 Mit ihren Worten betrügen sie / und mit ihrer Hand schwören sie falsch. 9 Gott, ich singe dir ein neues Lied, / auf der zehnsaitigen Harfe spiele ich dir: 10 „Er gibt den Königen Sieg, / auch David, seinem Diener, / und entreißt ihn dem tödlichen Schwert.“ 11 Rette mich aus fremder Männer Gewalt! / Denn mit ihren Worten betrügen sie / und mit ihrer Hand schwören sie falsch. 12 Unsere Söhne seien wie junge Bäume, / großgezogen in ihrer Jugend. / Unsere Töchter seien Ecksäulen gleich, / geschnitzt für einen Palast. 13 Unsere Scheunen seien gut gefüllt, / uns mit Vorräten aller Art zu versorgen. / Unser Kleinvieh möge sich tausendfach mehren, / zehntausendfach auf unseren Weiden. 14 Unsere Kühe mögen trächtig sein / und ohne Riss und Fehlgeburt kalben. / Auf unseren Plätzen höre man kein Klagegeschrei. 15 Wohl dem Volk, dem es so ergeht! / Wie glücklich ist das Volk, das Jahwe zum Gott hat!
Bible, překlad 21. století
1 Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas. 2 On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy* mi poddává. 3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?* 4 Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín. 5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají! 6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil! 7 Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! 8 Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! 9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm. 10 Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče 11 mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! 12 Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící. 13 Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny. 14 Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích. 15 Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!