Richter 3 | Neue Genfer Übersetzung

1 Der HERR ließ also einige Völker ´im Land` bleiben, um die Israeliten, die den Kampf um Kanaan nicht miterlebt hatten, auf die Probe zu stellen. 2 Auch wollte er die ´neue` Generation, die keine Kampferfahrung hatte, lehren, Krieg zu führen. 3 ´Folgende Völker ließ er im Land`: die fünf Fürstentümer der Philister, alle kanaanitischen Völker, die Sidonier und die Hiwiter, die im Libanongebirge zwischen dem Berg Baal-Hermon und ´der Gegend von` Lebo-Hamat wohnten. 4 Durch sie wollte der HERR prüfen, ob die Israeliten seinen Geboten gehorchen würden, die er ihren Vorfahren durch Mose gegeben hatte. 5 Aber die Israeliten ließen sich mitten unter den Kanaanitern, Hetitern, Amoritern, Perisitern, Hiwitern und Jebusitern nieder. 6 Sie heirateten Frauen aus diesen Völkern und verheirateten ihre Töchter mit deren Söhnen. Und sie dienten den Göttern dieser Völker.

Der Richter Otniël

7 Die Israeliten taten, was dem HERRN missfiel. Sie vergaßen ihn, ihren Gott, und verehrten die Götzen Baal und Aschera*. 8 Da wurde der HERR zornig auf die Israeliten und gab sie in die Gewalt des Aramäers Kuschan-Rischatajim*, des Königs von Nord-Mesopotamien. Acht Jahre lang standen sie unter seiner Herrschaft. 9 Als die Israeliten zum HERRN um Hilfe schrien, sandte er ihnen einen Retter: Otniël, den Sohn von Kalebs jüngerem Bruder Kenas*. 10 Der Geist des HERRN kam auf ihn, und er wurde zum Richter ´und Anführer` Israels. Als er in den Kampf zog, gab der HERR den Aramäerkönig Kuschan-Rischatajim in seine Hand, und Otniël konnte ihn bezwingen. 11 Das Land hatte vierzig Jahre Ruhe ´vor seinen Feinden` – so lange, bis Otniël starb.

Der Richter Ehud

12 Wieder taten die Israeliten, was dem HERRN missfiel. Deshalb ließ der HERR den moabitischen König Eglon so mächtig werden, dass er Israel unterdrücken konnte. 13 Eglon verbündete sich mit den Ammonitern und den Amalekitern und griff die Israeliten an. Er besiegte sie und nahm die Palmenstadt ´Jericho` ein. 14 Danach standen die Israeliten achtzehn Jahre lang unter seiner Herrschaft. 15 Sie schrien zum HERRN um Hilfe, und der HERR sandte ihnen einen Retter: Ehud, den Sohn Geras aus dem Stamm Benjamin. Ehud war Linkshänder*. Die Israeliten beauftragten ihn damit, dem Moabiterkönig Eglon eine Tributzahlung zu überbringen. 16 Ehud fertigte sich ein zweischneidiges Schwert an, das nur etwa dreißig Zentimeter* lang war. Er gürtete es an seine rechte Hüfte und verbarg es unter seiner Kleidung. 17 ´So ausgerüstet` überbrachte er Eglon die Tributzahlung. Eglon war ein sehr dicker Mann. 18 Nach der Übergabe schickte Ehud die Leute, die den Tribut getragen hatten, nach Hause. 19 Er selbst kehrte bei den Götzenbildern von Gilgal um und kam noch einmal zu Eglon zurück. »O König, ich habe noch eine geheime Botschaft, die ich dir ausrichten soll«, sagte er. »Sei still! Sprich nicht weiter!«, befahl der König. ´Sie warteten`, bis alle Diener den Raum verlassen hatten. 20 Eglon saß in dem kühlen Obergemach*, das für ihn allein bestimmt war. Ehud näherte sich ihm und sagte: »Die Botschaft, die ich dir sagen soll, kommt von Gott.« Da erhob sich Eglon von seinem Sitz. 21 Ehud zog mit seiner linken Hand das Schwert, das an seiner rechten Hüfte hing, und stieß es Eglon in den Bauch. 22 Es fuhr mitsamt dem Griff hinein und verschwand im Fett*. Ehud ließ es stecken.* 23 Er trat in den Vorraum hinaus, schloss die Tür zum Obergemach und verriegelte sie. 24 Dann verließ er ´den Palast.` Bald darauf kamen Eglons Diener. Sie sahen, dass die Tür zum Obergemach verschlossen war, und sagten sich: »Wahrscheinlich ist er in der Nebenkammer und verrichtet seine Notdurft*.« 25 Sie warteten lange*, aber die Tür wurde nicht geöffnet. Schließlich holten sie einen Schlüssel und schlossen auf – da lag ihr Herr tot auf dem Boden. 26 Während sie gewartet hatten, war Ehud entkommen. Ehud ließ die Götzenbilder ´bei Gilgal` hinter sich und erreichte unbehelligt die Stadt Seïra. 27 Als er dort ankam, ließ er im ´ganzen` Bergland von Efraim das Signalhorn blasen. Unter seiner Führung zogen die Israeliten vom Bergland hinunter ´ins Jordantal`. 28 »Mir nach!«, rief er, »denn der HERR hat eure Feinde, die Moabiter, in eure Hand gegeben.« Sie folgten Ehud zum Jordan und besetzten die Furten, die nach Moab hinüberführten, um ihren Feinden den Fluchtweg abzuschneiden*. 29 An diesem Tag brachten sie den Moabitern eine schwere Niederlage bei. ´Sie töteten` zehntausend Mann, alles kräftige und kampferprobte Männer. Kein Einziger entkam. 30 So mussten sich die Moabiter an diesem Tag der Macht der Israeliten beugen. Danach hatte das Land achtzig Jahre Ruhe ´vor seinen Feinden`.

Der Richter Schamgar

31 Auf Ehud folgte Schamgar, der Sohn Anats. Er tötete 600 Philister mit einem Viehtreiberstab. So trug auch er zur Rettung Israels bei.

Bible, překlad 21. století

1 Toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jimi zkoušel Izraelce, kteří nezažili žádný z bojů o Kanaán. 2 (Udělal to proto, aby izraelská pokolení, která neměla zkušenost s bojem, naučil bojovat.) 3 Ponechal tedy pětici filištínských států a všechny Kanaánce, Sidonce a Hivejce bydlící v libanonském pohoří od hory Baal-hermon až k Lebo-chamátu. 4 Ti zůstali, aby skrze ně byl Izrael zkoušen, aby se ukázalo, zda budou poslouchat Hospodinova přikázání, která skrze Mojžíše vydal jejich otcům. 5 Synové Izraele bydleli uprostřed Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců. 6 Brali si jejich dcery za manželky, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

Otniel

7 Synové Izraele jednali v Hospodinových očích zle. Zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám. 8 Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas králi jménem Kušan Rišatajim z mezopotamského Aramu. Izraelci pak sloužili Kušanu Rišatajimovi osm let. 9 Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce, aby je vysvobodil. Byl to Otniel, syn Kenaze, mladšího bratra Kálebova. 10 Spočinul na něm Duch Hospodinův, a tak se stal v Izraeli soudcem. Vytáhl do boje a Hospodin mu vydal aramejského krále Kušana Rišatajima do rukou, takže ho přemohl. 11 Země pak měla mír čtyřicet let, než Otniel, syn Kenazův, zemřel.

Ehud

12 Potom však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. A protože v jeho očích páchali zlo, nechal Hospodin moábského krále Eglona, aby přemohl Izrael. 13 Spojil se s Amonci i Amalekovci, vytáhl a udeřil na Izrael a zabral Palmové město.* 14 Izraelci pak sloužili moábskému králi Eglonovi osmnáct let. 15 Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce. Byl to levák Ehud, syn Benjamínce Gery. Po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi. 16 Ehud si vyrobil krátký dvojsečný meč, připásal si jej pod oděv k pravému stehnu 17 a přinesl ten dar moábskému králi Eglonovi (který byl veliký tlusťoch). 18 Po odevzdání povinného daru Ehud propustil ty, kdo dar přinesli, 19 ale sám se od gilgalského Pesilim vrátil zpět. „Mám pro tebe, králi, něco tajného,“ řekl. „Tiše!“ zavelel král, načež se všichni kolemstojící vzdálili. 20 Eglon seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe Boží slovo!“ Král se zvedl z křesla 21 a vtom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil mu ho do břicha. 22 Za čepelí vnikla dovnitř i rukojeť a tuk se nad ní zavřel, protože mu ten meč z břicha nevytáhl. Ven vyšel zadem. 23 Ehud vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku. 24 Po jeho odchodu přišli služebníci, a když viděli, že dveře střešního pokoje jsou zavřené na zástrčku, řekli si: Nejspíš koná v chladné komůrce potřebu. 25 Přešlapovali tam, až z toho byli nesví, ale dveře střešního pokoje pořád nikdo neotvíral. Vzali tedy klíč, otevřeli – a hle, jejich pán leží na zemi mrtev! 26 Zatímco čekali, Ehud už minul Pesilim a prchal směrem k Seiře. 27 Když dorazil, zatroubil v Efraimských horách na beraní roh. Synové Izraele sestoupili z hor s Ehudem v čele. 28 „Rychle za mnou!“ zvolal. „Hospodin vydal vašeho nepřítele Moába do vašich rukou.“ Sestoupili za ním, obsadili Moábcům jordánské brody a nedovolili nikomu přecházet. 29 Pobili tenkrát asi 10 000 Moábců, samé silné a udatné bojovníky. Nikdo neunikl. 30 Moáb se toho dne musel před Izraelem pokořit. Země pak měla mír osmdesát let.

Šamgar

31 Po něm přišel Šamgar, syn Anatův. Ten pobil šest set Filištínů volským bodcem. Také on zachránil Izrael.

Richter 3 | Neue Genfer Übersetzung Bible, překlad 21. století