Psalm 69 | Menge Bibel

1 Dem Musikmeister, nach (der Singweise = Melodie) »Lilien«, von David. 2 Hilf mir, o Gott, denn die Wasser gehen mir bis ans Leben! 3 Ich versinke im tiefen Schlamm, wo kein Grund ist; in Wassertiefen bin ich geraten, und die Flut überströmt mich. 4 Müde bin ich von (allem) Schreien, meine Kehle ist heiser; erloschen sind mir die Augen, während ich harre auf meinen Gott. 5 Größer als die Zahl der Haare auf meinem Haupt ist die Zahl derer, die ohne Ursach’ mich hassen; mächtig sind meine Gegner, die ohne Grund mich befeinden: wo ich gar nicht geraubt, da soll Ersatz ich leisten! 6 Du, o Gott, du weißt um meine Torheit*, und meine Vergehen sind dir nicht verborgen. 7 Laß nicht enttäuscht an mir* werden, die auf dich hoffen, o Gott, o HERR der Heerscharen! Laß nicht beschämt an mir* werden, die dich, Gott Israels, suchen! 8 Denn um deinetwillen trage ich Schmach, (für dich) bedeckt Beschämung mein Antlitz; 9 ein Fremdling bin ich meinen Brüdern geworden und unbekannt den Söhnen meiner Mutter. 10 Denn der Eifer um dein Haus hat mich verzehrt, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, haben mich getroffen. 11 Ich weinte und kasteite* mich durch Fasten, doch es brachte mir nur Beschimpfung ein; 12 als ein Trauergewand zu meinem Kleid ich machte, da wurde ich ihnen zum Spottlied; 13 es schwatzten von mir die Leute auf dem Markt, und Schmachlieder sangen von mir die Zecher beim Wein. 14 Ich aber richte mein Gebet an dich, o HERR, zur Zeit, da dir es wohlgefällig ist; o Gott, nach deiner großen Gnade erhöre mich, nach deiner heilspendenden Treue! 15 Zieh mich heraus aus dem Schlamm, daß ich nicht versinke, laß Rettung mich finden von meinen Hassern und aus den Wassertiefen! 16 Laß die Wasserflut mich nicht überströmen und die Tiefe* mich nicht verschlingen und den Abgrund seinen Schlund nicht über mir schließen! 17 Erhöre mich, HERR, denn deine Güte ist köstlich! Nach deinem großen Erbarmen wende dich mir zu 18 und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn ich bin in Not: erhöre mich eiligst! 19 Nahe dich meiner Seele, erlöse sie, um meiner Feinde willen mach mich frei! 20 Du weißt um meine Schmach, um meine Schande und Beschimpfung; meine Feinde sind alle dir wohlbekannt. 21 Die Schmach hat mir das Herz gebrochen, so daß ich verzweifle; ich hoffte auf Mitleid, aber vergebens, und auf Tröster, doch ich habe keine gefunden; 22 nein, sie haben mir Gift in die Speise getan und Essig mich trinken lassen für meinen Durst. 23 Möge ihr Tisch vor ihnen zum Fangnetz werden und ihnen, den Sichren, zum Fallstrick! 24 Laß ihre Augen dunkel werden, daß sie nicht sehen, und ihre Hüften laß immerdar wanken! 25 Gieße über sie deinen Grimm aus, und deines Zornes Glut erreiche sie! 26 Ihre Behausung müsse zur Öde werden, in ihren Zelten kein Bewohner sein! 27 Denn den du selbst geschlagen hast, verfolgen sie, und vom Weh der durch dich Verwundeten schwatzen sie. 28 Füge noch Schuld zu ihrer Verschuldung hinzu und laß sie nicht kommen zur Gerechtigkeit vor dir! 29 Sie müssen ausgelöscht werden aus dem Buche des Lebens und nicht eingeschrieben werden mit den Gerechten! 30 Doch ich bin elend und schmerzbeladen: deine Hilfe, Gott, möge mich sicherstellen! 31 Ich will den Namen Gottes preisen in Liedern, will hoch ihn rühmen mit Danksagung; 32 das wird dem HERRN willkommner sein als Rinder, als Farren mit Hörnern und gespaltnen Hufen. 33 Wenn die Bedrückten es sehen, so werden sie sich freuen: ihr, die ihr Gott sucht: euer Herz lebe auf! 34 Denn der HERR erhört die Armen, und seine Gefangenen läßt er nicht unbeachtet. 35 Es mögen ihn preisen Himmel und Erde, die Meere und alles, was in ihnen sich regt! 36 Denn Gott wird Zion retten und Judas Städte wieder erbaun, daß man daselbst wohne und das Land besitze; 37 und der Nachwuchs seiner Knechte wird es erben, und die seinen Namen lieben, werden darin wohnen.

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův. I. 2 Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi! 3 Hluboko klesám do bahna beze dna, kolem mě vodní hlubina – ta záplava mě přemáhá! 4 Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak! 5 Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem neukradl, musím navracet! 6 Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před tebou se nikam neskryjí. 7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají. Ať kvůli mně nejsou zahanbeni ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají! 8 Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář. 9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem. 10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené! 11 V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky. 12 Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky. 13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali! II. 14 Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti! 15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou! 16 Ať mě nepřemůže vodní záplava, ať mě nepohltí její hlubina, kdyby se nade mnou propast zavřela! 17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky, v hojném svém soucitu na mě pohlédni. 18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě! 19 Přibliž se ke mně, vyprosti mě, vykup mě z moci nepřátel! 20 Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích! 21 Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel. 22 K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem! 23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou. 24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky! 25 Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí. 26 Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí! 27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných. 28 Jejich viny jim proto všechny sečti, do tvé spravedlnosti ať nevstoupí. 29 Z knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni! III. 30 Já sám jsem ubohý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí! 31 Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností. 32 Ta oběť Hospodina potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty! 33 Ponížení se rozveselí, až to uvidí – vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí! 34 Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky, nepohrdá svým lidem v zajetí. 35 Nebesa i země ať jej oslavují, též moře i všechna havěť v nich! 36 Bůh totiž Sionu daruje spásu a města Judy znovu vystaví, tak aby bydleli ve svém dědictví. 37 Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

Psalm 69 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století