Psalm 39 | Menge Bibel

1 Dem Musikmeister Jeduthun; ein Psalm von David. 2 Ich dachte: »Achten will ich auf meine Wege*, daß ich nicht sünd’ge mit meiner Zunge; ich will meinem Mund einen Zaum anlegen, solange noch der Frevler* vor mir steht.« 3 So ward ich denn stumm, ganz stumm, mit Gewalt schweigsam (?); doch es wühlte mein Schmerz noch wilder. 4 Das Herz ward mir heiß in der Brust, ob meinem Grübeln brannte ein Feuer in mir; da ließ ich meiner Zunge freien Lauf: 5 »HERR, laß mein Ende mich wissen und welches* das Maß meiner Tage ist! Laß mich erkennen, wie vergänglich ich bin! 6 Ach, spannenlang hast du mir die Tage gemacht, und meines Lebens Dauer ist wie nichts vor dir: ja, nur als ein Hauch steht jeglicher Mensch da!« SELA. 7 Fürwahr nur als Schattenbild wandelt der Mensch einher, nur um ein Nichts wird so viel Lärm gemacht; man häuft auf und weiß nicht, wer es einheimst. 8 Und nun, o Allherr, wes soll ich harren? Meine Hoffnung geht auf dich (allein). 9 Errette mich von allen meinen Sünden, zum Spott der Toren laß mich nicht werden! 10 Ich schweige, tu meinen Mund nicht auf, denn du hast’s so gefügt. 11 Nimm deine Plage weg von mir: unter dem Druck deiner Hand erlieg’ ich. 12 Züchtigst du einen Menschen mit Strafen um der Sünde willen, so läßt du seine Schönheit vergehn wie die Motte*: ach, nur ein Hauch ist jeglicher Mensch! SELA. 13 Höre, o HERR, mein Gebet und vernimm mein Schreien, bleib’ nicht stumm bei* meinen Tränen! Denn ein Gast (nur) bin ich bei dir, ein Beisaß* wie all meine Väter. 14 Blick weg von mir, daß mein Antlitz sich wieder erheitert, bevor ich dahinfahre und nicht mehr bin!

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův. 2 Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník.“ 3 Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem. 4 Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat: 5 Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím! 6 Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla 7 Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí! 8 Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá! 9 Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí! 10 Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil! 11 Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám! 12 Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád – člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla 13 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové! 14 Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!

Psalm 39 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století