Psalm 31 | Menge Bibel

1 Dem Musikmeister; ein Psalm von David. 2 Bei dir, HERR, suche ich Zuflucht: laß mich nimmer enttäuscht werden! Nach deiner Gerechtigkeit errette mich! 3 Neige dein Ohr mir zu, eile zu meiner Rettung herbei, sei mir ein schützender Fels, eine feste Burg, mir zu helfen! 4 Du bist ja doch mein Fels und meine Burg, um deines Namens willen wirst du mich führen und leiten, 5 mich befrein aus dem Netz, das man heimlich mir gestellt; denn du bist meine Schutzwehr. 6 In deine Hand befehl’ ich meinen Geist (Lk 23,46): du wirst mich erlösen, o HERR, du treuer Gott. 7 Du hassest, die sich an nichtige Götzen halten, doch ich vertraue auf den HERRN. 8 Ich will jubeln und fröhlich sein ob deiner Gnade, daß du mein Elend hast angeschaut, auf die Angst meiner Seele geachtet 9 und mich der Gewalt des Feindes nicht preisgegeben, nein, meine Füße gestellt hast auf weiten Raum. 10 Sei mir gnädig, o HERR, denn ich bin in Bedrängnis*; getrübt vor Gram ist mir mein Auge, meine Seele und mein Leib; 11 denn in Kummer verzehrt sich mein Leben und meine Jahre in Seufzen; erschöpft durch mein Verschulden ist meine Kraft, und verfallen sind meine Gebeine. 12 Für alle meine Feinde bin ich zum Hohn geworden, von meinen Nachbarn gemieden und ein Schrecken für meine Bekannten: wer mich sieht auf der Straße, flieht scheu vor mir. 13 Entschwunden bin ich wie ein Toter dem Gedenken, bin geworden wie ein zerbrochnes Gefäß. 14 Ich habe ja viele zischeln gehört: »Grauen ringsum!« Wenn sie vereint sich gegen mich beraten, sinnen sie darauf, mir das Leben zu rauben. 15 Doch ich vertraue auf dich, o HERR; ich sage: »Nur du bist mein Gott.« 16 In deiner Hand steht meine Zeit*: rette mich aus der Hand meiner Feinde und meiner Verfolger! 17 Laß leuchten dein Angesicht über deinem Knecht, hilf mir durch deine Gnade! 18 HERR, laß mich nicht enttäuscht werden, denn ich rufe dich an! Laß die Frevler enttäuscht werden, laß sie, zum Schweigen gebracht, in die Unterwelt fahren! 19 Verstummen müssen die Lügenlippen, die Freches reden gegen den Gerechten in Hochmut und Verachtung! 20 Wie groß ist deine Güte, die du vorbehältst denen, die dich fürchten, die du denen erzeigst, die ihre Zuflucht offen vor aller Welt zu dir nehmen! 21 Du schirmst sie mit deines Angesichts Schirm vor den Bosheitsplänen der Menschen, birgst sie in einer Hütte vor der Anfeindung der Zungen. 22 Gepriesen sei der HERR, daß er mir seine Gnade wunderbar hat erwiesen in einer festen Stadt! 23 Ich zwar hatte gedacht in meiner Verzagtheit, ich sei verstoßen fern von deinen Augen; doch du hast mein lautes Flehen gehört, als ich zu dir rief. 24 Liebet den HERRN, ihr seine Frommen alle! Die Treuen behütet der HERR, vergilt aber reichlich dem, der Hochmut übt. 25 Seid stark, und euer Herz sei unverzagt, ihr alle, die ihr harret des HERRN!

Bible, překlad 21. století

I.

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě! 3 Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou! 4 Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej. 5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou! 6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě! 7 Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin. 8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.

II.

9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! 10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! 11 Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,* mé údy ochably. 12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! 13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. 14 Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! 15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ 16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! 17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! 18 Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!

III.

19 Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! 20 Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! 21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. 22 Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. 23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají. 25 Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!

Psalm 31 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století

I.

II.

III.