Psalm 119 | Menge Bibel

1 Wohl denen, deren Wandel unsträflich ist, die einhergehn im* Gesetz des HERRN! 2 Wohl denen, die seine Zeugnisse beobachten, die mit ganzem Herzen ihn suchen, 3 die auch kein Unrecht verüben, sondern auf seinen Wegen gehen! 4 Du selbst hast deine Befehle erlassen, daß man sie sorglich* befolge. 5 Ach möchte doch mein Wandel fest sein in der Befolgung deiner Satzungen! 6 Dann werde ich nicht beschämt sein, wenn ich alle deine Gebote vor Augen habe. 7 Ich will dir aufrichtigen Herzens danken, indem ich die Rechte* deiner Gerechtigkeit lerne. 8 Deine Satzungen will ich halten: verlaß mich nicht ganz und gar! 9 Wie wird ein Jüngling seinen Wandel rein gestalten? Wenn er ihn führt* nach deinem Wort. 10 Mit ganzem Herzen suche ich dich: laß mich von deinen Geboten nicht abirren! 11 In meinem Herzen wahre ich dein Wort, um mich nicht gegen dich zu verfehlen. 12 Gepriesen seist du, o HERR: lehre mich deine Satzungen! 13 Mit meinen Lippen zähle ich her alle Rechte* deines Mundes. 14 An dem Wege deiner Zeugnisse habe ich Freude wie über irgendwelchen Reichtum. 15 Über deine Befehle will ich sinnen und achten auf deine Pfade. 16 An deinen Satzungen habe ich meine Lust, will deine Worte nicht vergessen. 17 Tu Gutes an deinem Knecht, auf daß ich leben bleibe, so will ich deine Worte befolgen. 18 Öffne mir die Augen, daß ich klar erkenne die Wunder in deinem Gesetz. 19 Ich bin nur ein Gast auf Erden: verbirg deine Gebote nicht vor mir. 20 Meine Seele verzehrt sich vor Sehnsucht nach deinen Rechten* allezeit. 21 Gedroht hast du den Stolzen; verflucht sind, die von deinen Geboten abweichen. 22 Wälze Schmach und Verachtung von mir ab, denn ich beobachte deine Zeugnisse. 23 Mögen auch Fürsten sitzen und wider mich beraten: dein Knecht sinnt doch über deine Satzungen nach. 24 Ja, deine Zeugnisse sind meine Freude, meine Ratgeber sind sie. 25 Mein Mut ist in den Staub gesunken: belebe mich wieder nach deinem Wort*. 26 Ich habe dir meine Lage geschildert, da hast du mich erhört: lehre mich deine Satzungen. 27 Laß mich den Weg verstehn, den deine Befehle gebieten, so will ich sinnen über deine Wunder. 28 Mein Herz zerfließt vor Kummer in Tränen; richte mich auf nach deinen Worten. 29 Den Weg der Lüge halte fern von mir, doch begnade* mich mit deinem Gesetz! 30 Den Weg der Treue habe ich erwählt, deine Rechte* unanstößig befunden. 31 Ich halte fest an deinen Zeugnissen: HERR, laß mich nicht zuschanden werden! 32 Den Weg deiner Gebote will ich laufen, denn du machst mir weit das Herz*. 33 Lehre mich, HERR, den Weg deiner Satzungen, so will ich ihn innehalten bis ans Ende. 34 Verleihe mir Einsicht, damit ich deine Weisung beachte und sie mit ganzem Herzen befolge. 35 Laß mich wandeln auf dem Pfade deiner Gebote, denn an diesem habe ich meine Freude. 36 Neige mein Herz deinen Zeugnissen zu und nicht zur Gewinnsucht*. 37 Wende meine Augen ab, daß sie nicht nach Eitlem schauen; belebe mich auf deinen Wegen. 38 Erfülle an deinem Knechte deine Verheißung, die darauf abzielt, daß man dich fürchte. 39 Wende ab meine Schmach, vor der mir graut; denn deine Rechte* sind heilsam. 40 Fürwahr, ich sehne mich nach deinen Befehlen: belebe mich durch deine Gerechtigkeit! 41 Laß deine Gnadenerweise mir widerfahren, o HERR, deine Hilfe nach deinem Wort*, 42 daß ich dem, der mich schmäht, zu antworten weiß; denn ich verlasse mich auf dein Wort. 43 Und entzieh meinem Munde nicht ganz das Wort der Wahrheit; denn ich harre auf deine Rechte*. 44 Und befolgen will ich dein Gesetz beständig, immer und ewiglich; 45 so werde ich wandeln auf freier Bahn; denn ich habe mich stets um deine Befehle gekümmert; 46 und ich will von deinen Zeugnissen reden vor Königen, ohne mich zu scheuen; 47 denn ich habe meine Freude an deinen Geboten, die mir lieb sind, 48 und hebe meine Hände auf zu deinen Geboten, [die mir lieb sind,] will über deine Satzungen sinnen. 49 Halte deinem Knecht getreulich dein Wort, auf das du mich hast hoffen lassen! 50 Das ist mein Trost in meinem Elend, daß dein Wort* mich neu belebt hat. 51 Die Übermüt’gen verspotten mich maßlos, doch ich bin von deinem Gesetz nicht abgewichen. 52 Gedenke ich deiner Rechte* aus der Vorzeit, so fühle ich mich, o HERR, getröstet. 53 Heißer Zorn erfaßt mich wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen haben. 54 Deine Satzungen sind mir zu Lobgesängen geworden im Hause meiner Pilgerschaft. 55 In der Nacht sogar gedenke ich deines Namens, o HERR, und befolge dein Gesetz. 56 Das ist mir zuteil geworden, daß ich deine Befehle befolgt habe. 57 Meine Aufgabe ist, o HERR, ich bekenne es, deine Worte zu befolgen. 58 Von ganzem Herzen fleh’ ich dich an: »Sei mir gnädig nach deiner Verheißung!« 59 Ich habe über meine Wege nachgedacht und lenke (daher) meine Schritte zu deinen Zeugnissen zurück. 60 Ich eile und säume nicht, deine Gebote zu befolgen. 61 Die Fallstricke der Gottlosen umringen mich; dennoch vergesse ich dein Gesetz nicht. 62 In der Mitte der Nacht stehe ich auf, um dir zu danken für die Verordnungen deiner Gerechtigkeit. 63 Befreundet bin ich mit allen, die dich fürchten, und mit denen, die deine Befehle befolgen. 64 Deiner Gnade*, o HERR, ist die Erde voll: lehre mich deine Satzungen! 65 Gutes hast du an deinem Knechte getan, o HERR, nach deiner Verheißung. 66 Rechte Einsicht und Erkenntnis lehre mich, denn ich vertraue auf deine Gebote. 67 Bevor ich gedemütigt wurde, ging ich irre; jetzt aber beobachte ich dein Wort. 68 Du bist gütig und erweisest Gutes: lehre mich deine Satzungen! 69 Lügen haben die Stolzen gegen mich erdichtet, ich aber befolge deine Befehle mit ganzem Herzen. 70 Unempfindlich wie von Fett ist ihr Herz, ich aber habe Freude an deinem Gesetz. 71 Gut war’s für mich, daß ich gedemütigt wurde, damit ich deine Satzungen lernte. 72 Die Weisung deines Mundes ist mir lieber als Tausende von Gold- und Silberstücken. 73 Deine Hände haben mich geschaffen und gebildet: verleihe mir nun auch Einsicht, daß ich deine Gebote lerne! 74 Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freun; denn ich habe auf dein Wort* geharrt. 75 Ich weiß, o HERR, daß deine Gerichte gerecht sind und du mich in Treue gedemütigt hast. 76 Laß doch deine Gnade mir Trost gewähren, wie du deinem Knechte verheißen hast! 77 Laß mir dein Erbarmen widerfahren, daß ich auflebe, denn dein Gesetz ist meine Lust. 78 Laß die Stolzen zuschanden werden, weil sie ohne Grund mich niederdrücken; ich aber sinne über deine Befehle. 79 Laß mir sich zuwenden, die dich fürchten und die deine Zeugnisse anerkennen! 80 Mein Herz halte treu an deinen Satzungen fest, auf daß ich nicht zuschanden werde. 81 Meine Seele schmachtet nach deiner Hilfe*: ich harre auf dein Wort. 82 Meine Augen schmachten nach deiner Verheißung, indem ich frage: »Wann wirst du mich trösten?« 83 Bin ich auch wie ein Schlauch im Rauch geworden, hab’ ich doch deine Satzungen nicht vergessen. 84 Wie viele sind noch der Lebenstage deines Knechts? Wann hältst du Gericht über meine Verfolger? 85 Übermütige haben mir Gruben gegraben, sie, die sich nicht nach deinem Gesetz verhalten. 86 Alle deine Gebote sind Wahrheit; mit Lüge* verfolgt man mich: so hilf mir! 87 Fast hätten sie mich im Lande umgebracht; doch ich verlasse deine Befehle nicht. 88 Nach deiner Gnade erhalte mich am Leben, so will ich das Zeugnis deines Mundes befolgen. 89 Auf ewige Zeit, o HERR, steht fest dein Wort im Himmel. 90 Von Geschlecht zu Geschlecht währt deine Treue; du hast die Erde festgestellt, und sie steht; 91 nach deinen Verordnungen stehn sie noch heute, denn alle Dinge sind dir dienstbar*. 92 Wäre dein Gesetz nicht meine Freude gewesen, so wär’ ich in meinem Elend vergangen. 93 Niemals will ich deine Befehle vergessen, denn durch sie hast du mich neu belebt*. 94 Dein bin ich: hilf mir! Denn ich beachte deine Verordnungen. 95 Gottlose lauern mir auf, um mich umzubringen, ich aber achte auf deine Zeugnisse. 96 Von allem Vollkomm’nen habe ich eine Grenze gesehn; doch dein Gebot ist völlig unbeschränkt. 97 Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Den ganzen Tag ist es mein Sinnen. 98 Weiser, als meine Feinde sind, machen mich deine Gebote, denn mein sind sie für immer. 99 Verständiger bin ich als alle meine Lehrer, denn deine Zeugnisse sind mein Sinnen. 100 Mehr Einsicht besitz’ ich als die Greise; denn ich beobachte deine Befehle. 101 Von jedem bösen Pfade halte ich meinen Fuß fern, um dein Wort zu befolgen. 102 Von deinen Rechten* weiche ich nicht ab, denn du hast mich belehrt. 103 Wie süß sind deine Worte* meinem Gaumen, süßer als Honig meinem Munde! 104 Aus deinen Befehlen gewinne ich Einsicht; darum hasse ich jeglichen Lügenpfad. 105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht auf meinem Wege*. 106 Ich habe geschworen und den Vorsatz gefaßt, den Verordnungen deiner Gerechtigkeit treu zu bleiben. 107 Ich bin gar tief gebeugt: o HERR, belebe mich wieder nach deiner Verheißung! 108 Laß, HERR, dir gefallen die willigen Opfer meines Mundes und lehre mich deine Rechte*! 109 Ich schwebe beständig in Todesgefahr, doch dein Gesetz vergesse ich nicht. 110 Die Gottlosen haben mir Schlingen gelegt, aber von deinen Befehlen irre ich nicht ab. 111 Deine Zeugnisse sind mein ewiger Erbbesitz, denn sie sind die Wonne meines Herzens. 112 Ich neige mein Herz dazu, deine Satzungen zu erfüllen immerdar bis ans Ende. 113 Die Doppelherzigen hasse ich, aber dein Gesetz ist mir lieb. 114 Mein Schirm und Schild bist du; auf dein Wort* harre ich. 115 Weicht von mir, ihr Übeltäter! Ich will die Gebote meines Gottes halten. 116 Stütze mich nach deiner Verheißung, daß ich lebe, und laß mich nicht in meiner Hoffnung getäuscht werden! 117 Stärke mich, auf daß ich Heil* erlange, und laß mich stets auf deine Satzungen achten! 118 Du verwirfst alle, die von deinen Satzungen abirren; denn erfolglos ist ihre Täuschung. 119 Wie Schlacken räumst du alle Gottlosen des Landes hinweg; darum liebe ich deine Zeugnisse. 120 Aus Furcht vor dir schaudert mein Leib, und mir ist bange vor deinen Gerichten. 121 Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt: gib mich nicht meinen Bedrückern preis! 122 Tritt für deinen Knecht zu seinem Heile ein, laß die Stolzen mir nicht Gewalt antun! 123 Meine Augen schmachten nach deiner Rettung und nach der Bestätigung deiner Gerechtigkeit. 124 Verfahre mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Satzungen! 125 Dein Knecht bin ich, verleihe mir Einsicht, damit ich deine Zeugnisse verstehen lerne. 126 Zeit ist’s für den HERRN, zu handeln: sie haben ja dein Gesetz gebrochen. 127 Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und als Feingold. 128 Darum schätze ich alle deine Befehle als richtig; jeder Lügenpfad ist mir verhaßt. 129 Wunderwerke sind deine Zeugnisse; darum hält mein Herz an ihnen fest. 130 Die Erschließung deiner Worte erleuchtet, verleiht den Einfältigen Einsicht. 131 Ich tue meinen Mund weit auf und lechze, denn mich verlangt nach deinen Geboten. 132 Wende dich zu mir und sei mir gnädig, wie es recht ist bei denen, die deinen Namen lieben! 133 Laß meine Schritte fest sein durch dein Wort und laß nichts Trügerisches* über mich herrschen. 134 Erlöse mich von der Bedrückung der Menschen, so will ich deine Befehle befolgen. 135 Laß dein Angesicht leuchten gegen deinen Knecht und lehre mich deine Satzungen. 136 Tränenströme rinnen aus meinen Augen, weil viele dein Gesetz nicht befolgen. 137 Gerecht bist du, o HERR, und richtig sind deine Rechte*. 138 In Gerechtigkeit hast du deine Zeugnisse verordnet und in unerschütterlicher Treue. 139 Mich verzehrt mein Eifer, weil meine Gegner deine Worte vergessen. 140 Dein Wort ist wohlgeläutert, und dein Knecht hat es lieb. 141 Gering bin ich und verachtet, doch deine Befehle vergesse ich nicht. 142 Deine Gerechtigkeit ist ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit. 143 Wenn Leiden und Not mich getroffen haben, sind deine Gebote dennoch meine Freude. 144 Deine Zeugnisse bleiben immerdar gerecht: verleihe mir Verständnis, so werde ich leben. 145 Ich rufe von ganzem Herzen: »Erhöre mich, HERR!« Deine Satzungen will ich beobachten. 146 Ich rufe zu dir: »Hilf mir! So will ich deine Zeugnisse beobachten.« 147 Früh bin ich auf vor Tagesanbruch und flehe laut; auf dein Wort* harre ich. 148 Meine Augen wachen die ganze Nacht hindurch, um über dein Wort* nachzusinnen. 149 Höre meine Stimme nach deiner Gnade! O HERR, nach deinen Rechten* laß mich aufleben! 150 Mir haben sich Leute genaht, die der Arglist frönen: von deinem Gesetz sind sie fern; 151 doch du bist mir nahe, o HERR, und alle deine Gebote sind Wahrheit. 152 Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, daß du sie* für ewig festgestellt hast. 153 Sieh mein Elend an und errette mich! Denn dein Gesetz vergesse ich nicht. 154 Führe meine Sache und erlöse mich, schenke mir neues Leben nach deiner Verheißung! 155 Den Gottlosen bleibt die Hilfe* fern, denn sie kümmern sich nicht um deine Satzungen. 156 Deine Barmherzigkeit ist groß, o HERR: nach deinen Rechten* belebe mich wieder! 157 Groß ist meiner Verfolger und Gegner Zahl, doch von deinen Zeugnissen geh’ ich nicht ab. 158 Wenn ich Treulose sehe, so fühle ich Abscheu, weil sie dein Wort* nicht befolgen. 159 Sieh her, ich liebe deine Befehle: HERR, schenke mir neues Leben nach deiner Gnade! 160 Der ganze Inhalt deines Wortes ist Wahrheit, und ewig gilt jede Verordnung deiner Gerechtigkeit. 161 Fürsten haben mich ohne Ursach’ verfolgt; doch nur vor deinen Worten* erbebt mein Herz. 162 Ich freue mich über dein Wort* wie einer, der große Beute gewinnt. 163 Lügen hasse und verabscheue ich, aber dein Gesetz ist mir lieb. 164 Siebenmal täglich preise ich dich um der Verordnungen deiner Gerechtigkeit willen. 165 Frieden* in Fülle erlangen die Freunde deines Gesetzes, denn es gibt für sie kein Straucheln. 166 Ich hoffe auf deine Rettung, o HERR, denn ich habe deine Gebote gehalten. 167 Mein Herz befolgt deine Zeugnisse, und ich habe sie aufrichtig lieb. 168 Ich befolge deine Befehle und Zeugnisse; denn alle meine Wege sind dir bekannt. 169 Laß mein lautes Flehen zu dir dringen, o HERR; verleih mir Verständnis für dein Wort! 170 Laß mein Beten vor dich kommen: errette mich nach deiner Verheißung! 171 Meine Lippen sollen Lobpreis sprudeln lassen, weil du mich deine Satzungen lehrst. 172 Meine Zunge soll von deinem Worte* singen; denn alle deine Gebote sind gerecht. 173 Laß deine Hand bereit sein, mir zu helfen, denn deine Befehle hab’ ich (zu Führern) erwählt. 174 Ich sehne mich nach deiner Hilfe, o HERR, und dein Gesetz ist meine Freude. 175 Laß meine Seele leben, daß sie dich preise, und deine Rechte* mögen mir helfen! 176 Geh ich irre wie ein verlorenes Schaf, so suche deinen Knecht! Denn deine Gebote habe ich nicht vergessen.

Bible, překlad 21. století

Alef

1 * Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem! 2 Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají, 3 těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí! 4 Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila. 5 Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony! 6 Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu. 7 Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím.

Bet

8 Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě! 9 Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se! 10 Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě! 11 V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. 12 Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě! 13 Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil. 14 Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství. 15 O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal.

Gimel

16 Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti! 17 Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil! 18 Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně. 19 Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej! 20 Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. 21 Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili! 22 Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví! 23 Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.

Dalet

24 Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší! 25 Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě! 26 Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě. 27 Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel. 28 Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě! 29 Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli. 31 Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben!

He

32 Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu! 33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu. 34 Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen. 35 Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil. 36 Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. 37 Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě! 38 Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě. 39 Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá!

Vav

40 Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě! 41 Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil! 42 Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději. 43 Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny. 44 Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky! 45 Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla. 46 Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi. 47 Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji!

Zajin

48 K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony. 49 Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději. 50 To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky. 51 Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím. 52 V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším. 53 Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli. 54 Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji. 55 Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.

Chet

56 Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly! 57 Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem. 58 O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil! 59 Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím. 60 Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy. 61 I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj. 62 O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel.

Tet

64 Tvé lásky, Hospodine, je plná zem – pouč mě prosím o svých zákonech! 65 Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal. 66 Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým! 67 Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se. 68 Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony. 69 I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly. 70 Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj. 71 Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech.

Jod

72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných! 73 Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy. 74 Tví ctitelé se zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí. 75 Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil. 76 Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil. 77 Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší! 78 Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy. 79 Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví.

Kaf

80 Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané – tehdy nebudu nikdy zahanben! 81 Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. 82 Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ 83 I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. 84 Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? 85 Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. 86 Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! 87 Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel.

Lamed

88 Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! 89 Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. 90 Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. 91 Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. 92 Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. 93 Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! 94 Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. 95 Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.

Mem

96 Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! 97 Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! 98 Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. 99 Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. 101 Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. 102 Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. 103 Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým!

Nun

104 Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. 105 Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. 106 Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. 107 Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! 108 Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. 109 I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. 110 I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. 111 Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí.

Samek

112 Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! 113 Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. 114 Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. 115 Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! 116 Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! 117 Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. 118 Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! 119 Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví.

Ajin

120 Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud! 121 Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě! 122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat. 123 Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil. 124 Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech! 125 Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím. 126 Čas jednat, Hospodine, už je tu – lidé porušují Zákon tvůj! 127 Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší.

Pe

128 Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži! 129 Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat! 130 Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti. 131 S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech! 132 Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé. 133 Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích! 134 Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly. 135 Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony.

Cade

136 Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem! 137 Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé. 138 Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá. 139 Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají. 140 Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji! 141 I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla. 142 Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý. 143 Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší.

Kof

144 Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví – dej mi porozumění, abych žil! 145 Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony! 146 Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet! 147 Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí. 148 Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích. 149 Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě! 150 Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují. 151 Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.

Reš

152 Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky. 153 Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj. 154 Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě! 155 Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony. 156 Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě! 157 Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví. 158 Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky. 159 Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě!

Šin

160 Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé. 161 I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se. 162 Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší. 163 Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji! 164 Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 165 Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí! 166 Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy. 167 V duši opatruji tvá svědectví – jak velice je miluji!

Tav

168 Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé. 169 Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi! 170 Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil! 171 Kéž chvála přetéká z mých rtů – vždyť ty mě učíš svým zákonům. 172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy. 173 Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla. 174 Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší! 175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny. 176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy!

Psalm 119 | Menge Bibel Bible, překlad 21. století