1David inspecteerde zijn troepen en stelde commandanten aan.2Een derde gedeelte werd onder leiding van Joabs broer Abisaï geplaatst, een ander derde gedeelte onder de Gatiet Ittai. Joab zelf leidde het andere derde deel. De koning was vastbesloten de leiding over het hele leger te nemen.3‘Dat moet u niet doen,’ zeiden de mannen, ‘want als wij ons onverhoopt moeten terugtrekken en de helft van ons sneuvelt, zal het voor hen niets uitmaken, zij zullen het alleen op u voorzien hebben. U bent tienduizend man waard, daarom is het beter dat u hier in de stad blijft en ons hulp zendt als wij dat nodig hebben.’4‘Goed, ik zal naar jullie advies luisteren,’ zei David ten slotte berustend. Daarom stond hij aan de poort toen de troepen langs hem heen trokken.5En de koning bond Joab, Abisaï en Ittai op het hart: ‘Behandel de jonge Absalom niet te ruw ter wille van mij.’ Alle soldaten hoorden hoe hij dit tegen hen zei.6Toen ontbrandde de strijd in het woud van Efraïm7en de Israëlitische troepen werden door Davids mannen teruggeslagen. Het was een grote slachtpartij, waarbij die dag twintigduizend mannen sneuvelden.8In de hele streek werd gevochten en er kwamen meer mannen in het woud om dan er op het slagveld sneuvelden.9Tijdens de strijd stootte Absalom op enkele mannen van David en toen hij op zijn muildier wegvluchtte, rende het dier onder de dikke takken van een grote eik door en raakte Absaloms haar verstrikt in die takken. Zijn muildier rende verder, terwijl hij aan een tak bleef hangen.10Een van Davids mannen zag hem daar hangen en meldde het Joab.11‘Wat? Je zag hem daar hangen en je hebt hem niet gedood?’ riep Joab boos. ‘Ik zou je rijk hebben beloond en je tot officier hebben bevorderd.’12‘Ik zou de prins nog voor geen duizend zilverstukken doden,’ antwoordde de man. ‘Wij hebben toch allemaal gehoord hoe de koning tegen u en Abisaï en Ittai zei dat omwille van hem Absalom niet ruw mocht worden behandeld.13En als ik de koning had verraden door zijn zoon te doden (en de koning zou er zeker achter komen wie het had gedaan) dan zou u zelf de eerste zijn geweest om mij te beschuldigen.’14‘Genoeg gekletst,’ vond Joab. Hij pakte drie werpspiesen en stak die door Absaloms hart, terwijl deze weerloos aan de boomtakken bungelde.15Tien van Joabs jonge wapenknechten omringden Absalom daarna en doodden hem.16Daarop blies Joab op zijn bazuin en zijn mannen staakten de achtervolging van de Israëlitische troepen.17Zij gooiden Absaloms lijk in een diepe kuil in het woud en stapelden er een grote hoop stenen overheen. Het Israëlitische leger vluchtte ondertussen terug naar huis.18Absalom had vroeger in het Koningsdal een monument voor zichzelf laten bouwen, want hij zei toen: ‘Ik heb geen zonen die mijn naam zullen dragen.’ Hij noemde het ‘Absaloms monument’ en zo heet het vandaag de dag nog steeds.19Toen zei Sadoks zoon Achimaäs: ‘Laat mij snel vooruitgaan naar koning David om het goede nieuws te brengen dat de HERE hem heeft gered van zijn vijand Absalom.’20Maar Joab weigerde toestemming. ‘Het is geen goed nieuws voor de koning dat zijn zoon dood is,’ zei hij. ‘Een andere keer mag je mijn boodschapper zijn.’21Toen zei Joab tegen een Ethiopiër: ‘Ga de koning vertellen wat je hebt gezien.’ De man maakte een buiging en rende weg.22Maar Achimaäs hield niet op te vragen of hij ook weg mocht. ‘Nee, dat is niet nodig, mijn jongen,’ antwoordde Joab. ‘Er is toch geen ander nieuws te melden.’23‘Maar dan kunt u mij net zo goed wel laten gaan,’ hield Achimaäs vol. Ten slotte gaf Joab toe. ‘Goed, ga dan maar,’ zei hij. Achimaäs nam de weg over de vlakte en kwam daardoor voor op de Ethiopiër.24David zat bij de stadspoort. Toen de wachter de trap opklom naar zijn uitkijkpost boven op de muur, zag hij een eenzame loper naderen.25Hij riep het nieuws naar David en de koning antwoordde: ‘Als hij alleen is, heeft hij vast en zeker nieuws.’ Toen de boodschapper dichterbij kwam,26zag de wachter nog een man naderen. Hij riep naar beneden: ‘Er komt nog iemand aan.’ En de koning zei: ‘Die zal nog wel meer nieuws brengen.’27‘Aan het lopen van de eerste man kan ik zien dat het Achimaäs, de zoon van Sadok, is,’ zei de wachter. ‘Hij is een goed man en komt met goed nieuws,’ meende de koning.28Toen riep Achimaäs de koning toe: ‘Alles is in orde!’ Hij boog diep met zijn gezicht naar de grond en zei: ‘Gezegend zij de HERE, uw God, die de rebellen heeft gedood die tegen u in opstand durfden te komen.’29‘Hoe is het met de jonge Absalom?’ wilde de koning weten. ‘Is alles goed met hem?’ ‘Toen Joab mij bij zich liet komen, hoorde ik een heleboel geschreeuw, maar ik weet niet precies wat er is gebeurd,’ antwoordde Achimaäs.30‘Wacht hier,’ beval de koning hem. Achimaäs ging opzij.31Toen bereikte de Ethiopiër de stad en zei: ‘Koning, ik heb goed nieuws voor u. Vandaag heeft de HERE u gered van allen die tegen u in opstand waren gekomen.’32‘Hoe is het met mijn zoon Absalom? Is alles goed met hem?’ vroeg de koning dringend. En de man antwoordde: ‘Moge het met al uw vijanden zijn, zoals het met die jongeman is.’33Toen werd de koning zeer bedroefd en hij liep naar zijn kamer boven de poort. Hij huilde: ‘Och mijn zoon Absalom, mijn zoon, mijn zoon Absalom. Had ik maar in jouw plaats kunnen sterven. Och Absalom, mijn zoon, mijn zoon.’
Český ekumenický překlad
— Abšalómova smrt - Davidovi služebníci porazí izraelské vojsko. Jóab usmrtí Abšalóma a posílá králi zprávu o jeho smrti.
1 David dal nastoupit lidu, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a nad sty.2 Potom David podřídil třetinu lidu Jóabovi, třetinu Jóabovu bratru Abíšajovi, synu Serújinu, a třetinu Itaji Gatskému. Lidu král řekl: „Já s vámi potáhnu rovněž.“3 Lid však prohlásil: „Netáhni. Na nás jim nebude záležet, budeme-li utíkat. Usmrtí-li nás i polovic, nebude jim na nás záležet. Ty však jsi za deset tisíc z nás. Nyní nám lépe pomůžeš, když budeš ve městě.“4 Král jim odvětil: „Učiním, co pokládáte za dobré.“ Král se postavil k bráně a všechen lid vycházel po stech a tisících.5 Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: „S ohledem na mne jednejte s mládencem Abšalómem šetrně.“ Všechen lid slyšel, co král všem velitelům ohledně Abšalóma přikázal. 6 I vytáhl lid do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efrajimském lese.7 Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V ten den došlo k velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých.8 Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.9 Abšalóm narazil na Davidovy služebníky, a jak ujížděl na mezku, vběhl mezek pod větvoví velikého posvátného stromu a on v tom stromě uvázl hlavou, takže se ocitl mezi nebem a zemí; mezek, na němž jel, běžel dál.10 Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: „Hle, viděl jsem Abšalóma visícího na posvátném stromě.“11 Jóab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“12 Ale ten muž Jóabovi odvětil: „I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Abšalóma!‘13 Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mně postavil.“14 Jóab řekl: „Nebudu se tu s tebou zdržovat.“ Popadl tři oštěpy a vrazil je Abšalómovi do srdce; ten byl ještě v objetí toho posvátného stromu živý.15 Deset Jóabových zbrojnošů Abšalóma obstoupilo a ubili ho k smrti.16 Pak Jóab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Jóab v tom lidu zabránil.17 Abšalóma vzali, hodili ho v lese do veliké strže a navršili na něj převelikou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.18 Abšalóm si ještě za svého života postavil v Královské dolině posvátný sloup. Řekl si totiž: „Nemám syna, jenž by zachoval památku mého jména,“ a nazval ten posvátný sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Ruka Abšalómova. 19 Achímaas, syn Sádokův, řekl Jóabovi: „Dovol mi běžet a zvěstovat králi, že Hospodin mu zjednal právo a vysvobodil ho z rukou jeho nepřátel.“20 Jóab mu však odvětil: „Dnes bys nebyl nositelem dobré zvěsti. Ohlásíš dobrou zvěst v jiný den. Dnes tu zvěst neohlašuj, neboť králi zemřel syn.“21 Jóab pak poručil jistému Kúšijci: „Jdi a oznam králi, co jsi viděl.“ Kúšijec se Jóabovi poklonil a dal se v běh.22 Achímaas, syn Sádokův, řekl Jóabovi ještě jednou: „Buď jak buď, i já poběžím za Kúšijcem.“ Jóab se zeptal: „Proč bys běžel ty, můj synu, když nemáš co dobrého zvěstovat?“23 „Buď jak buď, poběžím.“ Jóab mu řekl: „Běž.“ Achímaas běžel směrem k jordánskému okrsku a Kúšijce předběhl. 24 David právě seděl mezi dvěma branami. Tu vyšla hlídka na střechu brány u hradby, rozhlédla se a spatřila, že nějaký muž běží sám.25 Hlídka zvolala a hlásila to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více,26 spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž, a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“27 Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achímaas, syn Sádokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s dobrou zvěstí.“28 Achímaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“29 Král se ptal: „Je s mládencem Abšalómem vše v pořádku?“ Achímaas odvětil: „Když Jóab posílal králova služebníka, totiž služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“30 Král řekl: „Odstup a postav se stranou.“ Odstoupil tedy a stál tam.31 A hle, vešel Kúšijec se slovy: „Krále, mého pána, čeká dobrá zvěst; Hospodin ti dnes zjednal právo a vysvobodil tě z rukou všech, kteří proti tobě povstali.“32 Ale král se Kúšijce zeptal: „Je s mládencem Abšalómem vše v pořádku?“ Kúšijec odpověděl: „Nechť se stane nepřátelům krále, mého pána, jako tomu mládenci, i všem, kteří proti tobě zlovolně povstávají!“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.