Gottverlasssenheit und Rettung des todgeweihten Armen
1Für den Chormeister. Nach der Weise Hinde der Morgenröte. Ein Psalm Davids.2Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen,
bleibst fern meiner Rettung, den Worten meines Schreiens?3Mein Gott, ich rufe bei Tag, doch du gibst keine Antwort;
und bei Nacht, doch ich finde keine Ruhe.4Aber du bist heilig,
du thronst über dem Lobpreis Israels.5Dir haben unsere Väter vertraut,
sie haben vertraut und du hast sie gerettet.6Zu dir riefen sie und wurden befreit,
dir vertrauten sie und wurden nicht zuschanden.7Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch,
der Leute Spott, vom Volk verachtet.8Alle, die mich sehen, verlachen mich,
verziehen die Lippen, schütteln den Kopf:9Wälze die Last auf den HERRN! Er soll ihn befreien,
er reiße ihn heraus, wenn er an ihm Gefallen hat!10Du bist es, der mich aus dem Schoß meiner Mutter zog,
der mich anvertraut der Brust meiner Mutter.11Von Geburt an bin ich geworfen auf dich,
vom Mutterleib an bist du mein Gott.12Sei mir nicht fern, denn die Not ist nahe
und kein Helfer ist da!13Viele Stiere haben mich umgeben,
Büffel von Baschan mich umringt.14Aufgesperrt haben sie gegen mich ihren Rachen,
wie ein reißender, brüllender Löwe.15Hingeschüttet bin ich wie Wasser,
gelöst haben sich all meine Glieder,
mein Herz ist geworden wie Wachs,
in meinen Eingeweiden zerflossen.16Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, /
die Zunge klebt mir am Gaumen,
du legst mich in den Staub des Todes.17Denn Hunde haben mich umlagert, /
eine Rotte von Bösen hat mich umkreist.
Sie haben mir Hände und Füße durchbohrt.*18Ich kann all meine Knochen zählen;
sie gaffen und starren mich an.19Sie verteilen unter sich meine Kleider
und werfen das Los um mein Gewand.20Du aber, HERR, halte dich nicht fern!
Du, meine Stärke, eile mir zu Hilfe!21Entreiß mein Leben dem Schwert,
aus der Gewalt der Hunde mein einziges Gut!22Rette mich vor dem Rachen des Löwen
und vor den Hörnern der Büffel! - /
Du hast mir Antwort gegeben.23Ich will deinen Namen meinen Brüdern verkünden,
inmitten der Versammlung dich loben.24Die ihr den HERRN fürchtet, lobt ihn; /
all ihr Nachkommen Jakobs, rühmt ihn;
erschauert vor ihm, all ihr Nachkommen Israels!25Denn er hat nicht verachtet,
nicht verabscheut des Elenden Elend.
Er hat sein Angesicht nicht verborgen vor ihm;
er hat gehört, als er zu ihm schrie.26Von dir kommt mein Lobpreis in großer Versammlung,
ich erfülle mein Gelübde vor denen, die ihn fürchten.27Die Armen sollen essen und sich sättigen; /
den HERRN sollen loben, die ihn suchen.
Aufleben soll euer Herz für immer.28Alle Enden der Erde sollen daran denken/
und sich zum HERRN bekehren:
Vor dir sollen sich niederwerfen alle Stämme der Nationen.29Denn dem HERRN gehört das Königtum;
er herrscht über die Nationen.30Es aßen und warfen sich nieder alle Mächtigen der Erde.
Alle, die in den Staub gesunken sind, sollen vor ihm sich beugen.
Und wer sein Leben nicht bewahrt hat,31Nachkommen werden ihm dienen.
Vom Herrn wird man dem Geschlecht erzählen, das kommen wird. /32Seine Heilstat verkündet man einem Volk, das noch geboren wird:
Ja, er hat es getan.
Bible, překlad 21. století
I.
1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání?3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid.4Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.5Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval.6K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni.7Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa.8Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá:9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí.11Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty!12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník!13Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští.14Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi!15Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém.16Patro mám suché* jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě!17Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,*18všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají,19o moje šaty dělí se, o moje roucho losují.20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!21Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!
II.
22Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola!23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit:24Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej!25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá!26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli.27Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky!28Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy.29Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy!30Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou!31Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky.32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.