Jeremia 48 | English Standard Version Bible Kralická

Jeremia 48 | English Standard Version

Judgment on Moab

1 Concerning Moab. Thus says the Lord of hosts, the God of Israel: “Woe to Nebo, for it is laid waste! Kiriathaim is put to shame, it is taken; the fortress is put to shame and broken down; 2 the renown of Moab is no more. In Heshbon they planned disaster against her: ‘Come, let us cut her off from being a nation!’ You also, O Madmen, shall be brought to silence; the sword shall pursue you. 3 “A voice! A cry from Horonaim, ‘Desolation and great destruction!’ 4 Moab is destroyed; her little ones have made a cry. 5 For at the ascent of Luhith they go up weeping;* for at the descent of Horonaim they have heard the distressed cry* of destruction. 6 Flee! Save yourselves! You will be like a juniper in the desert! 7 For, because you trusted in your works and your treasures, you also shall be taken; and Chemosh shall go into exile with his priests and his officials. 8 The destroyer shall come upon every city, and no city shall escape; the valley shall perish, and the plain shall be destroyed, as the Lord has spoken. 9 “Give wings to Moab, for she would fly away; her cities shall become a desolation, with no inhabitant in them. 10 “Cursed is he who does the work of the Lord with slackness, and cursed is he who keeps back his sword from bloodshed. 11 “Moab has been at ease from his youth and has settled on his dregs; he has not been emptied from vessel to vessel, nor has he gone into exile; so his taste remains in him, and his scent is not changed. 12 “Therefore, behold, the days are coming, declares the Lord, when I shall send to him pourers who will pour him, and empty his vessels and break his* jars in pieces. 13 Then Moab shall be ashamed of Chemosh, as the house of Israel was ashamed of Bethel, their confidence. 14 “How do you say, ‘We are heroes and mighty men of war’? 15 The destroyer of Moab and his cities has come up, and the choicest of his young men have gone down to slaughter, declares the King, whose name is the Lord of hosts. 16 The calamity of Moab is near at hand, and his affliction hastens swiftly. 17 Grieve for him, all you who are around him, and all who know his name; say, ‘How the mighty scepter is broken, the glorious staff.’ 18 “Come down from your glory, and sit on the parched ground, O inhabitant of Dibon! For the destroyer of Moab has come up against you; he has destroyed your strongholds. 19 Stand by the way and watch, O inhabitant of Aroer! Ask him who flees and her who escapes; say, ‘What has happened?’ 20 Moab is put to shame, for it is broken; wail and cry! Tell it beside the Arnon, that Moab is laid waste. 21 “Judgment has come upon the tableland, upon Holon, and Jahzah, and Mephaath, 22 and Dibon, and Nebo, and Beth-diblathaim, 23 and Kiriathaim, and Beth-gamul, and Beth-meon, 24 and Kerioth, and Bozrah, and all the cities of the land of Moab, far and near. 25 The horn of Moab is cut off, and his arm is broken, declares the Lord. 26 “Make him drunk, because he magnified himself against the Lord, so that Moab shall wallow in his vomit, and he too shall be held in derision. 27 Was not Israel a derision to you? Was he found among thieves, that whenever you spoke of him you wagged your head? 28 “Leave the cities, and dwell in the rock, O inhabitants of Moab! Be like the dove that nests in the sides of the mouth of a gorge. 29 We have heard of the pride of Moab— he is very proud— of his loftiness, his pride, and his arrogance, and the haughtiness of his heart. 30 I know his insolence, declares the Lord; his boasts are false, his deeds are false. 31 Therefore I wail for Moab; I cry out for all Moab; for the men of Kir-hareseth I mourn. 32 More than for Jazer I weep for you, O vine of Sibmah! Your branches passed over the sea, reached to the Sea of Jazer; on your summer fruits and your grapes the destroyer has fallen. 33 Gladness and joy have been taken away from the fruitful land of Moab; I have made the wine cease from the winepresses; no one treads them with shouts of joy; the shouting is not the shout of joy. 34 “From the outcry at Heshbon even to Elealeh, as far as Jahaz they utter their voice, from Zoar to Horonaim and Eglath-shelishiyah. For the waters of Nimrim also have become desolate. 35 And I will bring to an end in Moab, declares the Lord, him who offers sacrifice in the high place and makes offerings to his god. 36 Therefore my heart moans for Moab like a flute, and my heart moans like a flute for the men of Kir-hareseth. Therefore the riches they gained have perished. 37 “For every head is shaved and every beard cut off. On all the hands are gashes, and around the waist is sackcloth. 38 On all the housetops of Moab and in the squares there is nothing but lamentation, for I have broken Moab like a vessel for which no one cares, declares the Lord. 39 How it is broken! How they wail! How Moab has turned his back in shame! So Moab has become a derision and a horror to all that are around him.” 40 For thus says the Lord: “Behold, one shall fly swiftly like an eagle and spread his wings against Moab; 41 the cities shall be taken and the strongholds seized. The heart of the warriors of Moab shall be in that day like the heart of a woman in her birth pains; 42 Moab shall be destroyed and be no longer a people, because he magnified himself against the Lord. 43 Terror, pit, and snare are before you, O inhabitant of Moab! declares the Lord. 44 He who flees from the terror shall fall into the pit, and he who climbs out of the pit shall be caught in the snare. For I will bring these things upon Moab, the year of their punishment, declares the Lord. 45 “In the shadow of Heshbon fugitives stop without strength, for fire came out from Heshbon, flame from the house of Sihon; it has destroyed the forehead of Moab, the crown of the sons of tumult. 46 Woe to you, O Moab! The people of Chemosh are undone, for your sons have been taken captive, and your daughters into captivity. 47 Yet I will restore the fortunes of Moab in the latter days, declares the Lord.” Thus far is the judgment on Moab.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved. The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Bible Kralická
1 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude. 2 Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč. 3 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké. 4 Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho. 5 Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou: 6 Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti. 7 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho. 8 Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin. 9 Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich. 10 Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve. 11 Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna. 12 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští. 13 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své. 14 Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji? 15 Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů. 16 Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice. 17 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější? 18 Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé. 19 Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje? 20 Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába. 21 Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat, 22 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim, 23 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon, 24 A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká. 25 Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin. 26 Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také. 27 Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ? 28 Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách. 29 Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho. 30 Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho. 31 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce. 32 Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne. 33 I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním. 34 Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí. 35 A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho. 36 Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí. 37 Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně. 38 Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin. 39 Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho. 40 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába. 41 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 42 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal. 43 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin. 44 Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin. 45 Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. 46 Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí. 47 A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.