1.Mose 41 | English Standard Version

Joseph Interprets Pharaoh’s Dreams

1 After two whole years, Pharaoh dreamed that he was standing by the Nile, 2 and behold, there came up out of the Nile seven cows, attractive and plump, and they fed in the reed grass. 3 And behold, seven other cows, ugly and thin, came up out of the Nile after them, and stood by the other cows on the bank of the Nile. 4 And the ugly, thin cows ate up the seven attractive, plump cows. And Pharaoh awoke. 5 And he fell asleep and dreamed a second time. And behold, seven ears of grain, plump and good, were growing on one stalk. 6 And behold, after them sprouted seven ears, thin and blighted by the east wind. 7 And the thin ears swallowed up the seven plump, full ears. And Pharaoh awoke, and behold, it was a dream. 8 So in the morning his spirit was troubled, and he sent and called for all the magicians of Egypt and all its wise men. Pharaoh told them his dreams, but there was none who could interpret them to Pharaoh. 9 Then the chief cupbearer said to Pharaoh, “I remember my offenses today. 10 When Pharaoh was angry with his servants and put me and the chief baker in custody in the house of the captain of the guard, 11 we dreamed on the same night, he and I, each having a dream with its own interpretation. 12 A young Hebrew was there with us, a servant of the captain of the guard. When we told him, he interpreted our dreams to us, giving an interpretation to each man according to his dream. 13 And as he interpreted to us, so it came about. I was restored to my office, and the baker was hanged.” 14 Then Pharaoh sent and called Joseph, and they quickly brought him out of the pit. And when he had shaved himself and changed his clothes, he came in before Pharaoh. 15 And Pharaoh said to Joseph, “I have had a dream, and there is no one who can interpret it. I have heard it said of you that when you hear a dream you can interpret it.” 16 Joseph answered Pharaoh, “It is not in me; God will give Pharaoh a favorable answer.”* 17 Then Pharaoh said to Joseph, “Behold, in my dream I was standing on the banks of the Nile. 18 Seven cows, plump and attractive, came up out of the Nile and fed in the reed grass. 19 Seven other cows came up after them, poor and very ugly and thin, such as I had never seen in all the land of Egypt. 20 And the thin, ugly cows ate up the first seven plump cows, 21 but when they had eaten them no one would have known that they had eaten them, for they were still as ugly as at the beginning. Then I awoke. 22 I also saw in my dream seven ears growing on one stalk, full and good. 23 Seven ears, withered, thin, and blighted by the east wind, sprouted after them, 24 and the thin ears swallowed up the seven good ears. And I told it to the magicians, but there was no one who could explain it to me.” 25 Then Joseph said to Pharaoh, “The dreams of Pharaoh are one; God has revealed to Pharaoh what he is about to do. 26 The seven good cows are seven years, and the seven good ears are seven years; the dreams are one. 27 The seven lean and ugly cows that came up after them are seven years, and the seven empty ears blighted by the east wind are also seven years of famine. 28 It is as I told Pharaoh; God has shown to Pharaoh what he is about to do. 29 There will come seven years of great plenty throughout all the land of Egypt, 30 but after them there will arise seven years of famine, and all the plenty will be forgotten in the land of Egypt. The famine will consume the land, 31 and the plenty will be unknown in the land by reason of the famine that will follow, for it will be very severe. 32 And the doubling of Pharaoh’s dream means that the thing is fixed by God, and God will shortly bring it about. 33 Now therefore let Pharaoh select a discerning and wise man, and set him over the land of Egypt. 34 Let Pharaoh proceed to appoint overseers over the land and take one-fifth of the produce of the land* of Egypt during the seven plentiful years. 35 And let them gather all the food of these good years that are coming and store up grain under the authority of Pharaoh for food in the cities, and let them keep it. 36 That food shall be a reserve for the land against the seven years of famine that are to occur in the land of Egypt, so that the land may not perish through the famine.”

Joseph Rises to Power

37 This proposal pleased Pharaoh and all his servants. 38 And Pharaoh said to his servants, “Can we find a man like this, in whom is the Spirit of God?”* 39 Then Pharaoh said to Joseph, “Since God has shown you all this, there is none so discerning and wise as you are. 40 You shall be over my house, and all my people shall order themselves as you command.* Only as regards the throne will I be greater than you.” 41 And Pharaoh said to Joseph, “See, I have set you over all the land of Egypt.” 42 Then Pharaoh took his signet ring from his hand and put it on Joseph’s hand, and clothed him in garments of fine linen and put a gold chain about his neck. 43 And he made him ride in his second chariot. And they called out before him, “Bow the knee!”* Thus he set him over all the land of Egypt. 44 Moreover, Pharaoh said to Joseph, “I am Pharaoh, and without your consent no one shall lift up hand or foot in all the land of Egypt.” 45 And Pharaoh called Joseph’s name Zaphenath-paneah. And he gave him in marriage Asenath, the daughter of Potiphera priest of On. So Joseph went out over the land of Egypt. 46 Joseph was thirty years old when he entered the service of Pharaoh king of Egypt. And Joseph went out from the presence of Pharaoh and went through all the land of Egypt. 47 During the seven plentiful years the earth produced abundantly, 48 and he gathered up all the food of these seven years, which occurred in the land of Egypt, and put the food in the cities. He put in every city the food from the fields around it. 49 And Joseph stored up grain in great abundance, like the sand of the sea, until he ceased to measure it, for it could not be measured. 50 Before the year of famine came, two sons were born to Joseph. Asenath, the daughter of Potiphera priest of On, bore them to him. 51 Joseph called the name of the firstborn Manasseh. “For,” he said, “God has made me forget all my hardship and all my father’s house.”* 52 The name of the second he called Ephraim, “For God has made me fruitful in the land of my affliction.”* 53 The seven years of plenty that occurred in the land of Egypt came to an end, 54 and the seven years of famine began to come, as Joseph had said. There was famine in all lands, but in all the land of Egypt there was bread. 55 When all the land of Egypt was famished, the people cried to Pharaoh for bread. Pharaoh said to all the Egyptians, “Go to Joseph. What he says to you, do.” 56 So when the famine had spread over all the land, Joseph opened all the storehouses* and sold to the Egyptians, for the famine was severe in the land of Egypt. 57 Moreover, all the earth came to Egypt to Joseph to buy grain, because the famine was severe over all the earth.

Bible Kralická

1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem. 2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách. 3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka. 4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao. 5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných. 6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi. 7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen. 8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi. 9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes. 10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři. 11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého. 12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal. 13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen. 14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi. 15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti. 16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi. 17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka. 18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách. 19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské. 20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých. 21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem. 22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných. 23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi. 24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil. 25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi. 26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný. 27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu. 28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi. 29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské. 30 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi. 31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude. 32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to. 33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou. 34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných. 35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně. 36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem. 37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho. 38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží? 39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi. 40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu. 41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou. 42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho. 43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou. 44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské. 45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou. 46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou. 47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost. 48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm. 49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu. 50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On. 51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého. 52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého. 53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské; 54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb. 55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte. 56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské. 57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

1.Mose 41 | English Standard Version Bible Kralická

Joseph Interprets Pharaoh’s Dreams

Joseph Rises to Power