CEP

  • ESV
  • KJV
  • NIRV
  • NIV

Mark 14 | Český ekumenický překlad

Mark 14 | Český ekumenický překlad

— Rozhodnutí velekněží

1 Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“

— Pomazání v Betanii

3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. 4 Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje? 5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni. 6 Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. 7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. 8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

— Úmluva Jidáše a velekněží

10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

— Příprava velikonoční večeře

12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ 16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

— Označení zrádce

17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18 A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ 19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ 20 Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. 21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

— Ustanovení večeře Páně

22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ 23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24 A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“

— Rozhovor cestou do Getsemane

26 Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. 27 Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ 29 Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ 31 On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.

— Modlitba v Getsemane

32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ 33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ 37 Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40 A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

— Zatčení

43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ 45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 48 Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49 Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“ 50 Všichni ho opustili a utekli. 51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. 52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

— Ježíš před radou

53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. 54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“ 59 Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala. 60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ 61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ 63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. 65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.

— Petrovo zapření

66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, 67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ 68 On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. 69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ 70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ 71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ 72 Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.