Psalm 88 | Český ekumenický překlad

HOSPODINE, BOŽE, MÁ SPÁSO

1 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského.

2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;

3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!

4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.

5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.

6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.

7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.

8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. -Sela-

9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.

10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? -Sela-

12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?

13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?

14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.

15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?

16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.

17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,

18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.

19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

© 2001 Česká biblická společnost

nuBibeln

Bön om räddning i stor nöd

1 En sång, en psalm av Korachs ättlingar. För körledaren, till Mahalat-leannót. Maskil. Av esrachiten Heman.*

2 HERRE, min räddnings Gud, jag ropar inför dig dag och natt.

3 Låt min bön komma till dig, lyssna till mitt rop!

4 Jag är bedrövad i djupet av min själ, och jag närmar mig dödsriket.

5 Jag räknas till dem som ska begravas, jag är en man utan kraft.

6 Jag har lagts* bland de döda, likt de stupade som ligger i graven, de som är bortglömda och som inte mer får någon hjälp av dig.

7 Du har lagt mig i gropen, i det djupaste mörker.

8 Din vrede vilar tung över mig. Våg efter våg väller över mig. Séla

9 Du har drivit mina vänner ifrån mig och fyllt dem med avsky för mig. Jag är fångad och finner ingen utväg.

10 Jag kan inte längre se på grund av all gråt. Varje dag ropar jag till dig, HERRE, jag sträcker ut mina händer mot dig.

11 Gör du under för de döda? Reser sig deras andar* för att prisa dig? Séla

12 Talar man i graven om din nåd, i avgrunden om din trofasthet?

13 Är dina under kända i mörkret, din rättfärdighet i glömskans land?

14 Jag ropar till dig, HERRE, och på morgonen stiger min bön till dig.

15 Varför förkastar du mig, HERRE? Varför döljer du ditt ansikte för mig?

16 Ända från min ungdom har jag varit plågad och nära döden. Jag lider av all förtvivlan som du sänder över mig och orkar inte mer.

17 Din vrede har svept över mig, jag går under av all skräck.

18 Den omger mig likt vatten hela dagen, den sluter sig kring mig från alla sidor.

19 Du har tagit ifrån mig mina älskade och vänner, den som nu känner mig är mörkret.

Swedish Contemporary Bible TM (nuBibeln TM) Copyright © 2015 by Biblica, Inc. Used with permission. All rights reserved worldwide. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.