— Běda modlářům - Lid všelijak odpadal od Hospodina a přizpůsoboval se pohanskému okolí. Hospodin jeho nevěru odhalí.
1 Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem. 2 Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži. 3 „Předstupte sem, vy, synové té, která věští z mraků, potomstvo cizoložníka a nevěstky! 4 Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady? 5 Rozpalujete se u mohutných stromů, pod každým zeleným stromem, v roklích, pod skalními útesy zabíjíte děti. 6 V rokli mezi hlazenými kameny je tvůj díl, ano, ty budou tvůj úděl. Také jim jsi přinášela úlitbu, obětovala dary. Tohle mě má těšit? 7 Na hoře vysoko strmící zřídila sis lože, tam také stoupalas k obětním hodům. 8 Za dveřmi a veřejemi sis dělala své pamětné znamení. Ode mne ses odvrátila, odhalovala ses, vystupovala jsi na své lože, rozšiřovala je, s oněmi ses spřáhla, milovala jsi jejich lože, zírala jsi na znamení údu. 9 Mrhala jsi olejem pro Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly, snižovala ses až do podsvětí. 10 Znavila ses množstvím svých cest, a neřeklas: ‚Nemá to význam.‘ Ve znamení údu jsi nalézala život, proto ses necítila vyčerpána. 11 Koho ses polekala a koho se bojíš, že tolik lžeš? Na mne sis ani nevzpomněla, k srdci sis to nebrala. Jen proto, že jsem byl příliš dlouho zticha, nemáš přede mnou bázeň. 12 Uvedu ve známost tvoji spravedlnost a tvé činy! Nic ti neprospějí. 13 Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu.“
— Pokoj dalekým i blízkým - Hospodin svůj lid vyléčí a nabízí svůj pokoj všem, kteří k němu přijdou.
14 Řekne: „Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!“ 15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. 16 Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám. 17 Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. 18 Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí. 19 Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej. 20 Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal. 21 Nemají pokoj svévolníci,“ praví můj Bůh.
English Standard Version
Israel’s Futile Idolatry
1The righteous man perishes, and no one lays it to heart; devout men are taken away, while no one understands. For the righteous man is taken away from calamity;2he enters into peace; they rest in their beds who walk in their uprightness.3But you, draw near, sons of the sorceress, offspring of the adulterer and the loose woman.4Whom are you mocking? Against whom do you open your mouth wide and stick out your tongue? Are you not children of transgression, the offspring of deceit,5you who burn with lust among the oaks,* under every green tree, who slaughter your children in the valleys, under the clefts of the rocks?6Among the smooth stones of the valley is your portion; they, they, are your lot; to them you have poured out a drink offering, you have brought a grain offering. Shall I relent for these things?7On a high and lofty mountain you have set your bed, and there you went up to offer sacrifice.8Behind the door and the doorpost you have set up your memorial; for, deserting me, you have uncovered your bed, you have gone up to it, you have made it wide; and you have made a covenant for yourself with them, you have loved their bed, you have looked on nakedness.*9You journeyed to the king with oil and multiplied your perfumes; you sent your envoys far off, and sent down even to Sheol.10You were wearied with the length of your way, but you did not say, “It is hopeless”; you found new life for your strength, and so you were not faint.*11Whom did you dread and fear, so that you lied, and did not remember me, did not lay it to heart? Have I not held my peace, even for a long time, and you do not fear me?12I will declare your righteousness and your deeds, but they will not profit you.13When you cry out, let your collection of idols deliver you! The wind will carry them all off, a breath will take them away. But he who takes refuge in me shall possess the land and shall inherit my holy mountain.
Comfort for the Contrite
14And it shall be said, “Build up, build up, prepare the way, remove every obstruction from my people’s way.”15For thus says the One who is high and lifted up, who inhabits eternity, whose name is Holy: “I dwell in the high and holy place, and also with him who is of a contrite and lowly spirit, to revive the spirit of the lowly, and to revive the heart of the contrite.16For I will not contend forever, nor will I always be angry; for the spirit would grow faint before me, and the breath of life that I made.17Because of the iniquity of his unjust gain I was angry, I struck him; I hid my face and was angry, but he went on backsliding in the way of his own heart.18I have seen his ways, but I will heal him; I will lead him and restore comfort to him and his mourners,19creating the fruit of the lips. Peace, peace, to the far and to the near,” says the Lord, “and I will heal him.20But the wicked are like the tossing sea; for it cannot be quiet, and its waters toss up mire and dirt.21There is no peace,” says my God, “for the wicked.”
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.