1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit – ale ne před Bohem!3 Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: 7 ‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.‘ 9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl ještě před obřízkou. 13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.14 Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.15 Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.16 Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,17 jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.18 On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo.‘19 Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě;20 nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,21 že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.22 Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.23 To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu,24 nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
English Standard Version
Abraham Justified by Faith
1What then shall we say was gained by Abraham, our forefather according to the flesh?2For if Abraham was justified by works, he has something to boast about, but not before God.3For what does the Scripture say? “Abraham believed God, and it was counted to him as righteousness.”4Now to the one who works, his wages are not counted as a gift but as his due.5And to the one who does not work but believes in* him who justifies the ungodly, his faith is counted as righteousness,6just as David also speaks of the blessing of the one to whom God counts righteousness apart from works:7“Blessed are those whose lawless deeds are forgiven, and whose sins are covered;8blessed is the man against whom the Lord will not count his sin.”9Is this blessing then only for the circumcised, or also for the uncircumcised? For we say that faith was counted to Abraham as righteousness.10How then was it counted to him? Was it before or after he had been circumcised? It was not after, but before he was circumcised.11He received the sign of circumcision as a seal of the righteousness that he had by faith while he was still uncircumcised. The purpose was to make him the father of all who believe without being circumcised, so that righteousness would be counted to them as well,12and to make him the father of the circumcised who are not merely circumcised but who also walk in the footsteps of the faith that our father Abraham had before he was circumcised.
The Promise Realized Through Faith
13For the promise to Abraham and his offspring that he would be heir of the world did not come through the law but through the righteousness of faith.14For if it is the adherents of the law who are to be the heirs, faith is null and the promise is void.15For the law brings wrath, but where there is no law there is no transgression.16That is why it depends on faith, in order that the promise may rest on grace and be guaranteed to all his offspring—not only to the adherent of the law but also to the one who shares the faith of Abraham, who is the father of us all,17as it is written, “I have made you the father of many nations”—in the presence of the God in whom he believed, who gives life to the dead and calls into existence the things that do not exist.18In hope he believed against hope, that he should become the father of many nations, as he had been told, “So shall your offspring be.”19He did not weaken in faith when he considered his own body, which was as good as dead (since he was about a hundred years old), or when he considered the barrenness* of Sarah’s womb.20No unbelief made him waver concerning the promise of God, but he grew strong in his faith as he gave glory to God,21fully convinced that God was able to do what he had promised.22That is why his faith was “counted to him as righteousness.”23But the words “it was counted to him” were not written for his sake alone,24but for ours also. It will be counted to us who believe in him who raised from the dead Jesus our Lord,25who was delivered up for our trespasses and raised for our justification.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.