Profetier mod Ammon, Moab, Edom og filistrenes land
1Herren sagde til mig:2„Du menneske, vend dit ansigt mod ammonitterne og profetér imod dem.3Sig til dem: Hør, hvad Herren siger: Fordi I kun havde spottende ord tilovers for mit tempel, da det blev ødelagt, fordi I hånede Israel, da landet blev ramt af katastrofen, og fordi I lo ad Judas folk, dengang de blev ført i eksil,4vil jeg overgive jer til ørkenbeduinerne, der kommer imod jer fra øst. De slår lejr på jeres marker, tager jeres frugthøst og mælken fra jeres køer.5Jeg forvandler hovedstaden Rabba til en græsgang for kameler og Ammons land til en brakmark, hvor fåreflokke hviler sig. Da vil I indse, at jeg er Herren.6Herren siger: Fordi I klappede i hænderne, stampede med fødderne og jublede af skadefryd og foragt for mit folk,7bliver I som straf overgivet til jeres fjender, så I bliver udryddet og ikke længere er en nation og et folk. Da vil I indse, at jeg er Herren.8Herren siger: Moabitterne påstår ligesom edomitterne, at Judas folk er som alle andre folk.9Derfor åbner jeg Moabs østgrænse, så landets stolte byer, Bet-Jeshimot, Ba’al-Meon og Kirjatajim går tabt. Dem giver jeg til ørkenbeduinerne fra øst, som strømmer ind i landet, ligesom de gør i Ammon. Moab bliver udslettet som nation og folk.11Sådan straffer jeg moabitterne. Da vil de indse, at jeg er Herren.12Herren siger: Edoms folk syndede groft ved at hævne sig på Judas befolkning.13Derfor løfter jeg min hånd imod Edom og udrydder hele befolkningen og alt kvæget i landet. Fra Teman til Dedan bliver alt lagt i ruiner, folket bliver sablet ned, og landet bliver øde.14Straffen over Edom skal udføres af mit folk, Israel. Gennem dem udløser jeg min vrede og hævn. Så vil de indse, at jeg er Herren.15Herren siger: Filistrene var hævngerrige og fulde af foragt og gammelt fjendskab over for mit folk.16Derfor løfter jeg min hånd imod filistrene og udrydder også kreterne mod syd og de øvrige folk langs kysten.17Ja, jeg tager frygtelig hævn over dem for den behandling, de gav mit folk. Når det sker, vil de indse, at jeg er Herren.”
Český ekumenický překlad
SOUD NAD PRONÁRODY - — Výrok proti Amónovcům - Škodolibost Amónu se obrátí proti němu. Co postihlo Judu, postihne i jej.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, postav se proti Amónovcům a prorokuj proti nim.3 Řekni Amónovcům: Slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin: O mé svatyni, když byla znesvěcena, a o izraelské zemi, když byla pustošena, a o Judovu domu, když byli přesídlováni, jsi říkal: ‚Dobře jim tak!‘4 Proto hle, já tě vydám do vlastnictví synům východu a ti si v tobě postaví hradiště a založí si příbytky. Ti budou jíst tvé ovoce, ti budou pít tvé mléko.5 Učiním Rabu pastvinou velbloudů a zemi Amónovců místem, kde budou odpočívat ovce. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ 6 Toto praví Panovník Hospodin: „Zatleskal jsi rukou a zadupal nohou a zcela bezostyšně ses radoval nad zemí izraelskou.7 Proto hle, já na tebe napřáhnu ruku, dám tě za kořist pronárodům, vymýtím tě z národů, vyhubím tě ze zemí a vyhladím tě. I poznáš, že já jsem Hospodin.“
— Proti Moábu - Ani Moáb neujde Hospodinovu soudu; pak pozná, že jen Hospodin je Bohem.
8 „Toto praví Panovník Hospodin: Moáb a Seír říkali: ‚Hle, judský dům je jako všechny pronárody.‘9 Proto hle, já otevřu horský hřeben Moábův, takže bude bez měst, bez svých měst až po samé hranice, bez chlouby země – Bét-ješimótu, Baal-meónu a Kirjatajimu.10 Vydám jej spolu s Amónovci synům východu; dám jim je do vlastnictví, aby se mezi pronárody nevzpomínalo na Amónovce.11 Také na Moábu vykonám soudy. I poznají, že já jsem Hospodin.“
— Proti Edómu - Edómci se těžce provinili proti Izraeli, ale Hospodin svůj lid pomstí.
12 „Toto praví Panovník Hospodin: Edómci se tvrdě mstili domu Judovu a tím, že se na něm mstili, velice se provinili.13 Proto praví Panovník Hospodin toto: Napřáhnu na Edóm ruku a vymýtím z něho lidi i dobytek. Obrátím jej v trosky; od Témanu po Dedán budou padat mečem.14 Pomstu nad Edómem vykonám skrze Izraele, svůj lid; oni s Edómem naloží podle mého hněvu a rozhořčení. I poznají moji pomstu, je výrok Panovníka Hospodina.“
— Proti Pelištejcům - Pelištejci šířili zkázu, ale nastane den, kdy budou sami vypleněni.
15 „Toto praví Panovník Hospodin: Pelištejci se mstili, krutě a bezostyšně se mstili a z odvěkého nepřátelství šířili zkázu.16 Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, já napřáhnu na Pelištejce ruku a vyplením Keretejce. Vyhubím i pozůstatek lidu mořského pobřeží.17 A vykonám na nich velkou pomstu, v rozhořčení je potrestám. I poznají, že já jsem Hospodin, až na nich vykonám svou pomstu.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.