1Herren sagde til mig:2„Du menneske, fortæl følgende gåde til Israels folk. Du skal sige til dem: Hør Herrens ord:3En stor ørn med et vældigt vingefang og mange farver i sin fjerdragt kom til Libanon. Den plukkede det øverste skud fra det højeste cedertræ og bragte det til den travle by i den store handelsnation.*5Derefter tog ørnen et af landets egne frø og plantede det i frugtbar jord, hvor der var rigeligt med vand.6Frøet spirede og voksede til en forgrenet, lavstammet vinstok med mange sideskud og blade. Grenene voksede op mod ørnen, og rødderne strakte sig hen imod den.7Men så kom der en anden stor ørn med vældigt vingefang og flot fjerdragt, og vinstokken strakte nu både rødder og grene imod den nye ørn, for den ville gerne have endnu mere vand.8Men den var allerede plantet i god jord og havde rigeligt med vand, så den kunne skyde grene, sætte frugt og blive en frodig vinstok.9Nu spørger Herren: Vil det lykkes? Mon ikke snarere dens rødder bliver rykket op? Mon ikke frugten tørrer ind, og de friske skud visner? Der skal ikke megen styrke til at rykke den op med rode.10Vinstokken fik en lovende start, men mon den vil overleve? Vil den ikke visne, hvor den står, når østenvinden blæser imod den?”11Derefter sagde Herren til mig:12„Sig til mit oprørske folk: Forstår I, hvad gåden betyder? Lad mig forklare den: Nebukadnezar kom til Jerusalem og førte kongen og de øverste ledere i eksil i Babylon. Derefter indsatte han et medlem af den kongelige familie som konge og aftalte med ham, at han skulle være underlagt Babylons herredømme. Resten af Israels ledere tog han med til Babylon,14så landet ikke skulle komme til kræfter og gøre oprør, men overholde fredsaftalen og have et vist selvstyre.15Men den nye konge brød sit løfte om troskab og gjorde oprør imod Nebukadnezar. Han sendte bud til Egypten og bad om soldater og stridsvogne. Men vil hans planer lykkes? Mon han slipper godt fra at bryde sit troskabsløfte?16Nej, så sandt jeg lever, siger Herren: Han kommer til at dø i Babylon, for han brød fredsaftalen og gjorde oprør mod den, der havde indsat ham som konge.17Farao og hele hans mægtige hær kan ikke redde ham, når Nebukadnezar vender tilbage og belejrer Jerusalem og slår en masse mennesker ihjel.18Zidkija brød sin ed og løftet om troskab, og det slipper han ikke godt fra.19Så sandt jeg lever, siger Herren, skal han bøde for at have brudt den højtidelige ed, han aflagde i mit navn.20Jeg kaster mit net over ham, så han bliver fanget i fælden, og derefter fører jeg ham til Babylon, hvor han vil blive straffet for sit oprør imod mig.21Alle hans bedste krigere vil falde i kamp, og de som overlever, bliver spredt for alle vinde. Så vil I forstå, at jeg er Herren, og at jeg har talt.”
Løftet om en fremtidig Messias
22Herren fortsatte: „Jeg vil tage et skud fra cedertræets øverste top og plante det på toppen af Israels vigtigste bjerg. Det vil vokse op og blive et flot cedertræ, der skyder grene og sætter frø. Alverdens fugle vil komme for at bygge rede i dets skyggefulde grene.24Da vil alle skovens træer forstå, at jeg, Herren, skærer de høje, stolte træer ned og giver de lave træer ære og værdighed. De vil forstå, at jeg har magt til at få et grønt træ til at visne og et udtørret træ til at blomstre. Jeg, Herren, har talt, og det vil ske, som jeg har sagt.”
Český ekumenický překlad
— Podobenství o vrcholku cedru - a vinném kmeni - Babylónský král přiletěl jako orel a dosadil v Judsku krále Sidkijáše. Ten bude hledat pomoc u jiného orla, krále egyptského; tím uvrhne sebe i celou zemi do neštěstí. Hospodin však ve
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, dej izraelskému domu hádanku a předlož mu podobenství.3 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Veliký orel s velkými křídly, dlouhými perutěmi, celý opeřený, pestře zbarvený, přilétl na Libanón a vzal vrcholek cedru. 4 Utrhl vršek jeho koruny a přenesl jej do země kramářů, položil jej v městě obchodníků. 5 Vzal sazenici té země a vsadil ji do orné půdy, vzal ji u hojných vod a zasadil jako vrbu. 6 I vyrašila a stala se z ní bujná vinná réva nízkého vzrůstu; její větvoví se k němu obracelo a její kořeny byly pod ním; sazenice se stala vinnou révou, ta se rozvětvila a vyhnala ratolesti. 7 Byl však ještě jeden veliký orel s velkými křídly a bohatě opeřený. A hle, vinná réva upnula své kořeny k němu, i své větvoví k němu vztáhla, aby ji svlažoval mimo záhony, kde byla vysazena. 8 Byla zasazena v dobrém poli u hojných vod, aby se rozvětvila a nesla plody, a stala se nádhernou révou. 9 Pověz: Toto praví Panovník Hospodin: Vydaří se? Nevytrhne ji orel i s kořeny, a neotrhá jí plody, takže zaschne a všechno listí, jež na ní vyrašilo, uschne? Nebude třeba veliké síly a mnohého lidu, aby byla vyrvána z kořene. 10 Hle, byla zasazena; ale vydaří se? Neuschne úplně, až ji zasáhne východní vítr? Na záhonech, kde vyrašila, uschne.“ 11 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 12 „Řekni vzpurnému domu: Což nevíte, co tyto věci znamenají? Řekni: Hle, do Jeruzaléma přitáhl babylónský král a zajal jeho krále i velmože a odvedl je k sobě do Babylónu. 13 Vzal z královského potomstva jednoho a uzavřel s ním smlouvu, zavázal ho přísahou a zajal mocné té země, 14 aby království bylo poníženo, aby se nepozvedlo, aby dbalo na jeho smlouvu, mělo-li obstát. 15 Ale on se proti němu vzbouřil. Poslal své posly do Egypta, aby mu dali koně a mnoho lidu. Zdaří se to? Unikne, kdo páchá takové věci? Unikne, kdo porušuje smlouvu? 16 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, zemře v Babylónu, v sídle toho krále, který ho ustanovil králem, jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil.17 Ani s velikým vojskem a s mnohými sbory nebude mu farao nic platný v bitvě, až navrší násep a zbuduje obléhací valy, aby vyhladil mnoho duší.18 Pohrdl přísahou, porušil smlouvu. Hle, dal na to ruku a dělá toto všechno. Neunikne.“ 19 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Jakože jsem živ, přísahu mou, kterou pohrdl, a smlouvu mou, kterou porušil, uvalím na jeho hlavu. 20 Rozprostřu na něho svou síť a bude polapen do mé lovecké sítě. Zavedu ho do Babylónu a tam se s ním budu soudit za to, že se mi zpronevěřil. 21 Všichni jeho uprchlíci ve všech jeho vojích padnou mečem; kdo zůstanou, budou rozehnáni na všechny strany. I poznáte, že já, Hospodin, jsem promluvil.“ 22 Toto praví Panovník Hospodin: „Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. 23 Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlet všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví. 24 Všechny stromy pole poznají, že já, Hospodin, jsem ponížil strom vysoký a povýšil strom nízký; nechal jsem uschnout strom zelený a dal vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem promluvil a také to učiním.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.