1Herren sagde til mig:2„Du menneske, profetér imod de falske profeter i Israel, som kommer med deres egne idéer og hævder, at deres budskaber er fra mig. Ve de tåbelige profeter, som siger: ‚Hør, hvad Herren siger!’ uden at jeg har talt til dem.4Åh, Israels folk, jeres falske profeter er som sjakaler, der går på rov mellem ruinerne. De har intet gjort for at opbygge mit folk eller udbedre manglerne, så folket kunne undgå at blive ramt af min dom.6De har løjet ved at påstå, at deres budskab kom fra mig, selv om jeg aldrig har sendt dem, så de kan ikke forvente, at jeg skal opfylde deres profetier.7Derfor siger jeg til dem: ‚Er det måske ikke falske profetier og syner, der kommer fra jer, når I hævder at have et budskab fra mig, selvom jeg ikke har givet jer noget budskab? Fordi I er kommet med falske profetier og syner, må jeg straffe jer.’9De får aldrig nogen lederposition, ja, jeg vil slette deres navne af listen over Israels folk, og de vil aldrig få deres land at se igen. Så vil I indse, at jeg er Gud Herren.10De fører mit folk på afveje ved at profetere om fred, når der ikke er fred. Mit folk har bygget en mur af løse sten, og profeterne påstår, et lag kalk kan holde sammen på den.11Ezekiel, du kan godt fortælle dem, at deres fine, hvidkalkede mure vil falde sammen. Synden kan ikke skjules bag en pæn facade. Der kommer snart en mægtig storm med hagl og styrtregn, som får murene til at falde sammen.12Når katastrofen indtræder, vil folket anklage de falske profeter for at have slået det hele hen i stedet for at advare dem om deres synd.13Derfor siger jeg, Herren, til de falske profeter: Min vrede skal hagle ned over jer, og min harme er som en voldsom orkan, mit raseri er som den piskende regn.14Jeg vil smadre den hvidkalkede mur, så den bryder sammen og knuser jer i faldet. Så vil I indse, at jeg er Herren.15Jeg vil lade min vrede få frit løb imod muren og dem, som kalkede den. Så forsvinder både muren og de mennesker, som kalkede den,16de profeter, som forkyndte fred og ingen fare for Jerusalem, når der i virkeligheden ikke var udsigt til fred.17Profetér også imod de kvindelige profeter, der profeterer deres egne fantasier. Sig til dem: ‚Ve jer, der forfører mit folk, unge såvel som gamle, ved at lave amuletter, magiske armbånd til deres håndled og magiske tørklæder i alle størrelser. I vil blive straffet for at bedrage mit folk.19I tager nogle håndfulde byg eller et par stykker brød som betaling for at spå dem. Derved fører I uskyldige folk i døden og holder hånden over andre, som i virkeligheden fortjente at dø. I lyver for mit folk, og de lytter med glæde til jeres løgne.20Derfor siger jeg, Herren: Jeg vil straffe jer, fordi I jagter mit folks sjæle med jeres magiske armbånd. Jeg vil rive armbåndene af og sætte mit folk i frihed, som fuglen der slippes ud af sit bur.21Jeg befrier mit folk for jeres magiske tørklæder og river dem ud af jeres kløer, så de ikke længere skal være ofre for jer. Så vil I indse, at jeg er Herren.22I har taget modet fra de retskafne, stik imod min vilje, og I har opmuntret de onde, så de ikke omvendte sig fra deres ondskab og blev reddet.23Men nu skal det være slut med jeres løgne og spådomskunster. Jeg river mit folk ud af jeres kløer, og så vil I indse, at jeg er Herren.’ ”
Český ekumenický překlad
— Proti lživým prorokům - Proroci svádějí lid ohlašováním pokoje a prorokyně šijí kouzelné váčky. Jediná naděje však je u Hospodina, byť i těžce doléhala jeho ruka pro nevěru lidu.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe. Řekni těm, kteří prorokují podle vlastního srdce: Slyšte slovo Hospodinovo!3 Toto praví Panovník Hospodin: Běda bláznivým prorokům, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli.4 Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli.5 Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův.6 Jejich vidění je šalba a jejich věštba lež. Říkají: ‚Výrok Hospodinův,‘ ale Hospodin je neposlal, a přece čekají na potvrzení slova.7 Copak jste neviděli šalebná vidění a nezvěstovali lživou věštbu? A přece říkáte: ‚Výrok Hospodinův,‘ přestože jsem já nepromluvil.“ 8 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože jsou vaše slova šalba a vaše vidění lež, chystám se na vás, je výrok Panovníka Hospodina.9 Moje ruka je pozdvižena proti prorokům, kteří mají šalebná vidění a věští lež. Nebudou náležet do kruhu rádců mého lidu, nebudou vepsáni do soupisu izraelského domu a nevstoupí na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.10 Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: ‚Pokoj,‘ ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.11 Řekni těm, kteří nahazují stěnu omítkou: Padne! Spustí se lijavec, který spláchne všechno. Nechám padat kroupy jako kameny, rozpoutá se bouřlivá vichřice,12 a hle, zeď padne. Což vám nebylo řečeno: ‚Kde je to, čím jste ji nahodili?‘“ 13 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Rozhořčen rozpoutám bouřlivou vichřici, rozhněván a rozhořčen spustím lijavec, který všechno spláchne, a kroupy jako kameny; a skoncují s ní.14 Zbořím zeď, kterou nahodili omítkou, srazím ji na zem a odkryje se její základ. Padne a vy skončíte uprostřed sutin. I poznáte, že já jsem Hospodin.15 Tak dovrším své rozhořčení proti zdi i proti těm, kdo ji nahazují omítkou. Řeknu vám: Už není zeď, už nejsou ti, kdo ji nahazovali,16 totiž proroci izraelští, kteří prorokovali o Jeruzalému, a ti, kteří mívali o něm vidění pokoje, ač žádný pokoj nebyl, je výrok Panovníka Hospodina.“ 17 „Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim.18 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, které šijí kouzelné váčky na každé zápěstí a dělají kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu?19 Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít.“ 20 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Chystám se na vaše kouzelné váčky, do nichž lovíte duše jako ptáky. Strhám je z vašich rukou a duše, které lovíte jako ptáky, pustím.21 A vaše kukly vám strhnu a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.22 Poněvadž mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu,23 proto už nebudete mívat šalebná vidění a věštit věštby, ale vytrhnu svůj lid z vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.