2.Samuel 22 | Bible Kralická Schlachter 2000

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
2.Samuel 22 | Bible Kralická
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy. 2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou. 3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem. 5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne. 6 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. 7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho. 8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém. 12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté. 13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé. 14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj. 15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil. 16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho. 17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých. 18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil. 24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ. 29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed. 31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho. 32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho? 33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou. 34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne. 35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma. 36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne. 37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil. 39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé. 40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně. 41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je. 42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je. 44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil. 45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne. 46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých. 47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého, 48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi. 49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ. 50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu. 51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

Public Domain

Schlachter 2000

Davids Danklied

1 Und David redete zu dem HERRN die Worte dieses Liedes, an dem Tag, als der HERR ihn aus der Hand aller seiner Feinde errettet hatte, auch aus der Hand Sauls. 2 Er sprach: Der HERR ist mein Fels, meine Burg und mein Retter; 3 Gott ist mein Fels, in dem ich mich berge, mein Schild und das Horn meines Heils, meine sichere Festung und meine Zuflucht, mein Retter, der mich von Gewalttat befreit! 4 Den HERRN, den Hochgelobten, rief ich an — und wurde von meinen Feinden errettet! 5 Denn die Wogen des Todes umfingen mich, die Ströme Belials schreckten mich; 6 die Fesseln des Totenreiches umschlangen mich, es ereilten mich die Fallstricke des Todes. 7 In meiner Bedrängnis rief ich den HERRN an und schrie zu meinem Gott; er hörte meine Stimme in seinem Tempel, mein Schreien drang zu seinen Ohren. 8 Da bebte und erzitterte die Erde; die Grundfesten des Himmels wurden erschüttert und bebten, weil er zornig war. 9 Rauch stieg auf von seiner Nase und verzehrendes Feuer aus seinem Mund; Feuersglut sprühte daraus hervor. 10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, und Dunkel war unter seinen Füßen. 11 Er fuhr auf dem Cherub und flog daher, er erschien auf den Flügeln des Windes. 12 Er machte Finsternis um sich her zu seinem Zelt, dunkle Wasser, dichte Wolken. 13 Aus dem Glanz vor ihm brannte Feuersglut; 14 der HERR donnerte vom Himmel, der Höchste ließ seine Stimme erschallen. 15 Und er schoss Pfeile und zerstreute sie, [seinen] Blitz und schreckte sie. 16 Da sah man die Gründe des Meeres, und die Grundfesten des Erdkreises wurden aufgedeckt von dem Schelten des HERRN, von dem Schnauben seines grimmigen Zorns! 17 Er streckte [seine Hand] aus von der Höhe und ergriff mich, er zog mich aus großen Wassern; 18 er rettete mich von meinem mächtigen Feind, von meinen Hassern, die mir zu stark waren. 19 Sie hatten mich überfallen zur Zeit meines Unglücks; aber der HERR wurde mir zur Stütze. 20 Er führte mich auch heraus in die Weite, er befreite mich, denn er hatte Wohlgefallen an mir. 21 Der HERR hat mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände hat er mich belohnt; 22 denn ich habe die Wege des HERRN bewahrt und bin nicht abgefallen von meinem Gott, 23 sondern alle seine Verordnungen hatte ich vor Augen und seine Satzungen — ich bin nicht von ihnen gewichen, 24 und ich hielt es ganz mit ihm und hütete mich vor meiner Sünde. 25 Darum vergalt mir der HERR nach meiner Gerechtigkeit, nach meiner Reinheit vor seinen Augen. 26 Gegen den Gütigen erzeigst du dich gütig, gegen den Rechtschaffenen rechtschaffen, 27 gegen den Reinen erzeigst du dich rein, aber dem Hinterlistigen trittst du entgegen! 28 Denn du rettest das elende Volk, aber deine Augen sind gegen die Stolzen — du erniedrigst sie! 29 Denn du, HERR, bist meine Leuchte; der HERR macht meine Finsternis licht; 30 denn mit dir kann ich gegen Kriegsvolk anrennen, mit meinem Gott über die Mauer springen. 31 Dieser Gott — sein Weg ist vollkommen! Das Wort des HERRN ist geläutert; er ist ein Schild allen, die ihm vertrauen. 32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN, und wer ist ein Fels außer unserem Gott? 33 Gott ist es, der mich umgürtet mit Kraft und meinen Weg unsträflich macht. 34 Er macht meine Füße denen der Hirsche gleich und stellt mich auf meine Höhen; 35 er lehrt meine Hände kämpfen und meine Arme den ehernen Bogen spannen. 36 Du gibst mir den Schild deines Heils, und deine Herablassung macht mich groß. 37 Du machst mir Raum zum Gehen, und meine Knöchel wanken nicht. 38 Ich jagte meinen Feinden nach und vertilgte sie und kehrte nicht um, bis sie aufgerieben waren; 39 ich rieb sie auf und zerschmetterte sie, Dass sie nicht mehr aufstehen konnten; sie fielen unter meine Füße. 40 Du hast mich gegürtet mit Kraft zum Kampf, du hast unter mich gebeugt, die gegen mich aufstanden. 41 Du wandtest mir den Rücken meiner Feinde zu, ich habe vertilgt, die mich hassen. 42 Sie schrien, aber da war kein Retter; zum HERRN, aber er antwortete ihnen nicht. 43 Und ich zerrieb sie wie Erdenstaub, wie Straßenkot zertrat, zerstampfte ich sie. 44 Du hast mich gerettet aus den Streitigkeiten meines Volkes und bewahrtest mich auf zum Haupt der Heiden; ein Volk, das ich nicht kannte, dient mir; 45 die Söhne der Fremden schmeicheln mir, sie gehorchen mir aufs Wort. 46 Die Söhne der Fremden verzagen und kommen zitternd aus ihren Burgen. 47 Der HERR lebt! Gepriesen sei mein Fels, und Gott, der Fels meines Heils, sei hoch erhoben! 48 Der Gott, der mir Rache verlieh und mir die Völker unterwarf, 49 der mich meinen Feinden entkommen ließ. Du hast mich erhöht über meine Widersacher, du hast mich errettet von dem Mann der Gewalttat! 50 Darum will ich dich, o HERR, loben unter den Heiden und deinem Namen lobsingen, 51 dich, der seinem König große Siege verliehen hat und Gnade erweist seinem Gesalbten*, David und seinem Samen bis in Ewigkeit.