Psalm 66 | Bible Kralická Schlachter 2000

Psalm 66 | Bible Kralická
1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země. 2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. 3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji. 4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah. 5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských. 6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm. 7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah. 8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho. 9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. 10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. 11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, 12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. 13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, 14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. 15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah. 16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. 17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. 18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. 19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. 20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

Public Domain

Schlachter 2000
1 Dem Vorsänger. Ein Lied, ein Psalm. Jauchzt Gott, alle Welt! 2 Besingt die Herrlichkeit seines Namens, macht herrlich sein Lob! 3 Sprecht zu Gott: Wie furchtgebietend sind deine Werke! Wegen der Größe deiner Macht schmeicheln dir deine Feinde. 4 Alle Welt wird dich anbeten und dir lobsingen, sie wird deinem Namen lobsingen! (Sela.) 5 Kommt her und schaut die Großtaten Gottes, dessen Tun an den Menschenkindern so furchtgebietend ist! 6 Er verwandelte das Meer in trockenes Land, durch den Strom gingen sie zu Fuß; dort freuten wir uns in ihm. 7 Er herrscht ewiglich in seiner Macht; seine Augen haben acht auf die Heiden. Die Widerspenstigen sollen sich ja nicht [gegen ihn] erheben! (Sela.) 8 Preist unseren Gott, ihr Völker, lasst laut sein Lob erschallen, 9 der unsere Seelen am Leben erhielt und unsere Füße nicht wanken ließ! 10 Denn du hast uns geprüft, o Gott, und hast uns geläutert, wie man Silber läutert. 11 Du hast uns ins Gefängnis geführt, hast unseren Lenden eine schwere Last auferlegt; 12 du hast Menschen über unser Haupt fahren lassen; wir sind in Feuer und Wasser gekommen, aber du hast uns herausgeführt in die Fülle. 13 Ich will mit Brandopfern in dein Haus kommen, will dir meine Gelübde erfüllen, 14 zu denen sich meine Lippen aufgetan hatten, und die mein Mund geredet hatte in meiner Not. 15 Brandopfer von fetten [Schafen] will ich dir darbringen samt dem Rauch von Widdern; Rinder samt Böcken will ich zurichten. (Sela.) 16 Kommt her, hört zu, ihr alle, die ihr Gott fürchtet; ich will erzählen, was er an meiner Seele getan hat! 17 Zu ihm rief ich mit meinem Mund, und [sein] Ruhm war auf meiner Zunge. 18 Hätte ich Unrecht vorgehabt in meinem Herzen, so hätte der Herr nicht erhört; 19 doch wahrlich, Gott hat erhört, er hat geachtet auf die Stimme meines Flehens. 20 Gelobt sei Gott, der mein Gebet nicht abgewiesen noch seine Gnade von mir gewendet hat!