Prediger 7,4 | Bible Kralická

1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.

2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.

3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.

4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.

5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.

6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.

7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.

9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.

11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;

12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.

13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?

14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.

15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,

28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

ZAMYŠLENÍ NAD ŽIVOTEM - — Co je lepší?

1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.

2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.

3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.

4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.

5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,

6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.

7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.

8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.

9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.

10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to.

11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;

12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.

13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?

14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.

— Ničeho příliš!

15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.

16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?

17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?

18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.

19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.

20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.

22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.

— Neúplnost poznání

23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.

24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?

25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.

26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.

27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,

28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.

29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.

© 2001 Česká biblická společnost