1Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta.2Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno.3Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem.4Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu.“5Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo.6Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.7V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.8Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho.9Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni.10Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.
Konečně Řím
11Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu.12Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách,13odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech.14Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali. A tak jsme dorazili do Říma.15Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti* a další ke Třem krčmám.* Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.16V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.17Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům.18Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt.19Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ.20Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele.“21Odpověděli mu: „Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe.22Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě* totiž víme, že je všeobecně odmítána.“23V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.24Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili.25Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: „Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:26‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.27Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘*28[29] Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!“*30Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli.31Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.
English Standard Version
Paul on Malta
1After we were brought safely through, we then learned that the island was called Malta.2The native people* showed us unusual kindness, for they kindled a fire and welcomed us all, because it had begun to rain and was cold.3When Paul had gathered a bundle of sticks and put them on the fire, a viper came out because of the heat and fastened on his hand.4When the native people saw the creature hanging from his hand, they said to one another, “No doubt this man is a murderer. Though he has escaped from the sea, Justice* has not allowed him to live.”5He, however, shook off the creature into the fire and suffered no harm.6They were waiting for him to swell up or suddenly fall down dead. But when they had waited a long time and saw no misfortune come to him, they changed their minds and said that he was a god.7Now in the neighborhood of that place were lands belonging to the chief man of the island, named Publius, who received us and entertained us hospitably for three days.8It happened that the father of Publius lay sick with fever and dysentery. And Paul visited him and prayed, and putting his hands on him, healed him.9And when this had taken place, the rest of the people on the island who had diseases also came and were cured.10They also honored us greatly,* and when we were about to sail, they put on board whatever we needed.
Paul Arrives at Rome
11After three months we set sail in a ship that had wintered in the island, a ship of Alexandria, with the twin gods* as a figurehead.12Putting in at Syracuse, we stayed there for three days.13And from there we made a circuit and arrived at Rhegium. And after one day a south wind sprang up, and on the second day we came to Puteoli.14There we found brothers* and were invited to stay with them for seven days. And so we came to Rome.15And the brothers there, when they heard about us, came as far as the Forum of Appius and Three Taverns to meet us. On seeing them, Paul thanked God and took courage.16And when we came into Rome, Paul was allowed to stay by himself, with the soldier who guarded him.
Paul in Rome
17After three days he called together the local leaders of the Jews, and when they had gathered, he said to them, “Brothers, though I had done nothing against our people or the customs of our fathers, yet I was delivered as a prisoner from Jerusalem into the hands of the Romans.18When they had examined me, they wished to set me at liberty, because there was no reason for the death penalty in my case.19But because the Jews objected, I was compelled to appeal to Caesar—though I had no charge to bring against my nation.20For this reason, therefore, I have asked to see you and speak with you, since it is because of the hope of Israel that I am wearing this chain.”21And they said to him, “We have received no letters from Judea about you, and none of the brothers coming here has reported or spoken any evil about you.22But we desire to hear from you what your views are, for with regard to this sect we know that everywhere it is spoken against.”23When they had appointed a day for him, they came to him at his lodging in greater numbers. From morning till evening he expounded to them, testifying to the kingdom of God and trying to convince them about Jesus both from the Law of Moses and from the Prophets.24And some were convinced by what he said, but others disbelieved.25And disagreeing among themselves, they departed after Paul had made one statement: “The Holy Spirit was right in saying to your fathers through Isaiah the prophet:26“‘Go to this people, and say, “You will indeed hear but never understand, and you will indeed see but never perceive.”27For this people’s heart has grown dull, and with their ears they can barely hear, and their eyes they have closed; lest they should see with their eyes and hear with their ears and understand with their heart and turn, and I would heal them.’28Therefore let it be known to you that this salvation of God has been sent to the Gentiles; they will listen.”*30He lived there two whole years at his own expense,* and welcomed all who came to him,31proclaiming the kingdom of God and teaching about the Lord Jesus Christ with all boldness and without hindrance.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.