Jeremia 42 | Bible, překlad 21. století
1Všichni vojenští velitelé včetně Jochananana, syna Kareachova, a Jaazaniáše, syna Hošajášova, i všechen lid, od nejmenších po největší, pak přišli2a oslovili proroka Jeremiáše: „Vyslyš prosím naši pokornou prosbu. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento pozůstatek lidu. Sám vidíš, jaká hrstka nás z našeho množství zbyla.3Kéž nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí, kam máme jít a co máme dělat.“4„Dobrá,“ odpověděl jim prorok Jeremiáš. „Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak žádáte. Cokoli vám Hospodin odpoví, to vám oznámím a nic vám nezamlčím.“5Na to Jeremiášovi řekli: „Hospodin je nám pravdivým a věrným svědkem! Přísaháme, že uděláme přesně to, s čím tě za námi Hospodin, tvůj Bůh, pošle.6Ať už nám to bude příjemné, nebo ne, poslechneme Hospodina, svého Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám vedlo dobře. Ano, poslechneme Hospodina, svého Boha!“7Po deseti dnech pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo.8Zavolal tedy Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele, kteří byli s ním, i všechen lid, od nejmenších po největší,9a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu předložil vaši prosbu:10Jestliže zůstanete v této zemi, vybuduji vás a nezbořím, zasadím vás a nevykořením, neboť upustím od zla, které jsem na vás uvalil.11Nebojte se babylonského krále, před kterým teď máte bázeň. Nebojte se ho, praví Hospodin – vždyť já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil vás z jeho ruky.12Dopřeji vám milosrdenství, takže se nad vámi smiluje a propustí vás zpět do vlasti.13Jestliže ale neposlechnete Hospodina, svého Boha, a řeknete: ‚V této zemi nezůstaneme!14Ne, raději půjdeme do Egypta! Tam neuvidíme boje, neuslyšíme zvuk polnice a nebudeme hladovět; tam chceme bydlet!‘15– nuže, pak tedy slyšte slovo Hospodinovo, vy pozůstatky Judy. Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže se rozhodnete jít do Egypta a usadit se tam,16pak vás tam v Egyptě stihne meč, jehož se bojíte, a dolehne na vás hlad, jehož se obáváte, takže tam v Egyptě zemřete.17Všichni ti, kdo se rozhodli jít do Egypta a usadit se tam, pomřou mečem, hladem a morem. Nepřežije z nich ani jediný; nikdo neunikne neštěstí, jež na ně dopustím.18Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jako se vylil můj rozhořčený hněv na obyvatele Jeruzaléma, tak se vylije mé rozhořčení na vás, pokud půjdete do Egypta. Stanete se kletbou a hrozbou, nadávkou a ostudou a toto místo už nikdy nespatříte.19Hospodin vám, pozůstatkům Judy, říká: Nechoďte do Egypta! Vezměte na vědomí, že jsem vás dnes varoval.20Klamali jste totiž sami sebe, když jste mě posílali za Hospodinem, svým Bohem, se slovy: ‚Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu. Oznam nám, cokoli Hospodin, náš Bůh, řekne, a my to splníme.‘21Nuže, dnes jsem vám to tedy oznámil, ale vy jste Hospodina, svého Boha, neposlechli v ničem, s čím mě za vámi poslal.22Proto teď vezměte na vědomí, že pomřete mečem, hladem a morem na místě, kam se vám zachtělo jít a usadit se tam!“
English Standard Version
Warning Against Going to Egypt
1Then all the commanders of the forces, and Johanan the son of Kareah and Jezaniah the son of Hoshaiah, and all the people from the least to the greatest, came near2and said to Jeremiah the prophet, “Let our plea for mercy come before you, and pray to the Lord your God for us, for all this remnant—because we are left with but a few, as your eyes see us—3that the Lord your God may show us the way we should go, and the thing that we should do.”4Jeremiah the prophet said to them, “I have heard you. Behold, I will pray to the Lord your God according to your request, and whatever the Lord answers you I will tell you. I will keep nothing back from you.”5Then they said to Jeremiah, “May the Lord be a true and faithful witness against us if we do not act according to all the word with which the Lord your God sends you to us.6Whether it is good or bad, we will obey the voice of the Lord our God to whom we are sending you, that it may be well with us when we obey the voice of the Lord our God.”7At the end of ten days the word of the Lord came to Jeremiah.8Then he summoned Johanan the son of Kareah and all the commanders of the forces who were with him, and all the people from the least to the greatest,9and said to them, “Thus says the Lord, the God of Israel, to whom you sent me to present your plea for mercy before him:10If you will remain in this land, then I will build you up and not pull you down; I will plant you, and not pluck you up; for I relent of the disaster that I did to you.11Do not fear the king of Babylon, of whom you are afraid. Do not fear him, declares the Lord, for I am with you, to save you and to deliver you from his hand.12I will grant you mercy, that he may have mercy on you and let you remain in your own land.13But if you say, ‘We will not remain in this land,’ disobeying the voice of the Lord your God14and saying, ‘No, we will go to the land of Egypt, where we shall not see war or hear the sound of the trumpet or be hungry for bread, and we will dwell there,’15then hear the word of the Lord, O remnant of Judah. Thus says the Lord of hosts, the God of Israel: If you set your faces to enter Egypt and go to live there,16then the sword that you fear shall overtake you there in the land of Egypt, and the famine of which you are afraid shall follow close after you to Egypt, and there you shall die.17All the men who set their faces to go to Egypt to live there shall die by the sword, by famine, and by pestilence. They shall have no remnant or survivor from the disaster that I will bring upon them.18“For thus says the Lord of hosts, the God of Israel: As my anger and my wrath were poured out on the inhabitants of Jerusalem, so my wrath will be poured out on you when you go to Egypt. You shall become an execration, a horror, a curse, and a taunt. You shall see this place no more.19The Lord has said to you, O remnant of Judah, ‘Do not go to Egypt.’ Know for a certainty that I have warned you this day20that you have gone astray at the cost of your lives. For you sent me to the Lord your God, saying, ‘Pray for us to the Lord our God, and whatever the Lord our God says, declare to us and we will do it.’21And I have this day declared it to you, but you have not obeyed the voice of the Lord your God in anything that he sent me to tell you.22Now therefore know for a certainty that you shall die by the sword, by famine, and by pestilence in the place where you desire to go to live.”
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.