1V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“2Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu:3„Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.4Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo:5„Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života.6Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.7Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil:8Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.9Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci:10Říkal jsem si: Uprostřed života musím odejít, svá léta strávím v branách podsvětí!11Říkal jsem si: Hospodina už nespatřím na zemi mezi živými; neuvidím se s žádným člověkem, s nikým, kdo žije na světě.12Už je strženo mé obydlí, jako stan kočovníků stěhuje se pryč; jako tkadlec jsem svůj život zavinul, když odstřihls mě od stavu – než uplyne den s večerem, se mnou skoncuješ!13Do rána jsem křičel v bolestech, drtils mi kosti jako lev – než uplyne den s večerem, se mnou skoncuješ!14Kvílím jako drozd anebo rorejs, naříkám jako holubice, oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím, stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí!15Co ale mohu říct? Co o mně řekl, učiní. Svá léta projdu krokem pomalým a s duší plnou hořkosti.16Člověk však přesto, Pane, může žít, pořád mi zůstal život a dýchání – ty jsi mě uzdravil a oživil!17Hle, ta má hořkost nejprudší se proměnila ve zdraví! Vytrhl jsi mě z jámy nicoty, všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.18Není to hrob, kdo tě velebí, ani smrt tě chválit neumí; ti, kteří padli do jámy, nevzhlížejí k tvé věrnosti.19Živý, jen živý tě může velebit tak jako já v dnešním dni; otec své děti poučí o tvé věrnosti.20Hospodin je připraven k mé záchraně – zpívejme a hrajme na strunné nástroje po všechny dny, kdy žijeme, v Domě Hospodinově!21(Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“22Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“)*
English Standard Version
Hezekiah’s Sickness and Recovery
1In those days Hezekiah became sick and was at the point of death. And Isaiah the prophet the son of Amoz came to him, and said to him, “Thus says the Lord: Set your house in order, for you shall die, you shall not recover.”*2Then Hezekiah turned his face to the wall and prayed to the Lord,3and said, “Please, O Lord, remember how I have walked before you in faithfulness and with a whole heart, and have done what is good in your sight.” And Hezekiah wept bitterly.4Then the word of the Lord came to Isaiah:5“Go and say to Hezekiah, Thus says the Lord, the God of David your father: I have heard your prayer; I have seen your tears. Behold, I will add fifteen years to your life.*6I will deliver you and this city out of the hand of the king of Assyria, and will defend this city.7“This shall be the sign to you from the Lord, that the Lord will do this thing that he has promised:8Behold, I will make the shadow cast by the declining sun on the dial of Ahaz turn back ten steps.” So the sun turned back on the dial the ten steps by which it had declined.*9A writing of Hezekiah king of Judah, after he had been sick and had recovered from his sickness:10I said, In the middle* of my days I must depart; I am consigned to the gates of Sheol for the rest of my years.11I said, I shall not see the Lord, the Lord in the land of the living; I shall look on man no more among the inhabitants of the world.12My dwelling is plucked up and removed from me like a shepherd’s tent; like a weaver I have rolled up my life; he cuts me off from the loom; from day to night you bring me to an end;13I calmed myself* until morning; like a lion he breaks all my bones; from day to night you bring me to an end.14Like a swallow or a crane I chirp; I moan like a dove. My eyes are weary with looking upward. O Lord, I am oppressed; be my pledge of safety!15What shall I say? For he has spoken to me, and he himself has done it. I walk slowly all my years because of the bitterness of my soul.16O Lord, by these things men live, and in all these is the life of my spirit. Oh restore me to health and make me live!17Behold, it was for my welfare that I had great bitterness; but in love you have delivered my life from the pit of destruction, for you have cast all my sins behind your back.18For Sheol does not thank you; death does not praise you; those who go down to the pit do not hope for your faithfulness.19The living, the living, he thanks you, as I do this day; the father makes known to the children your faithfulness.20The Lord will save me, and we will play my music on stringed instruments all the days of our lives, at the house of the Lord.21Now Isaiah had said, “Let them take a cake of figs and apply it to the boil, that he may recover.”22Hezekiah also had said, “What is the sign that I shall go up to the house of the Lord?”
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.