1Velekněz Onias byl zbožný a nenáviděl zlo, proto bydlení ve svatém městě bylo veskrze pokojné a zákony byly vzorně zachovávány.2On přiměl i krále, aby měli to Místo v úctě a zvelebovali chrám nejvznešenějšími dary;3tak Seleukos, král Asie, ze svých vlastních důchodů hradil všechny náklady na obětní služby.4Avšak jakýsi Šimeón z pokolení Benjamínova, ustanovený za představeného chrámu, se rozešel s veleknězem kvůli hospodářské správě města.5Když nemohl Oniase přemoci, šel k Apollóniovi, synu Tarseovu, který byl v tom čase správcem Koilé Sýrie a Foiníkie,6a prozradil mu, že jeruzalémská chrámová pokladnice je plná nepopsatelných cenností, nespočetného množství peněz. Poněvadž pak ty věci nejsou určeny k obětním účelům, mohly by být převedeny pod moc krále.7Apollónios se s králem sešel a podal mu zprávu o vyzrazených pokladech. Král vybral kancléře Héliodóra a poslal ho s rozkazem, aby zmíněné poklady přivezl.8Héliodóros se ihned vydal na cestu pod záminkou, že chce vykonat inspekci v městech Koilé Sýrie, ve skutečnosti však, aby splnil králův rozkaz.9Když přišel do Jeruzaléma, byl vlídně přijat veleknězem města. Pak mu sdělil, co se vyzradilo, a naznačil, proč tu je; zeptal se také, zda je tomu skutečně tak.10Velekněz mu vysvětloval, že je to uložený majetek vdov a sirotků11a že značná část toho, co mu napovídal bezbožný Šimeón, patří Hyrkánovi, synu Tóbijášovu, muži významného postavení. Všeho stříbra je čtyři sta talentů, zlata dvě stě.12Nelze se dopustit bezpráví na těch, kdo se spolehli na svatost Místa, na vážnost a nedotknutelnost chrámu uznávaného po celém světě.
Héliodóros se chystá vydrancovat pokladnici
13Héliodóros však měl královské příkazy a prohlásil, že to v každém případě musí přijít do královské pokladny.14Určil den a vešel do chrámu, aby dohlédl na provedení toho převodu. V celém městě zavládlo nemalé zděšení.15Kněží v posvátných rouchách se vrhali na zem před zápalným oltářem a volali k Nebi, aby ten, kdo vydal zákon o uložení majetku, jej také ochránil pro ty, kdo si jej uložili.16Kdo spatřil veleknězovu tvář, byl hluboce zasažen v nitru; jeho vzhled a bledost pleti vyjadřovaly zděšení duše.17Toho muže zachvátil strach, až se třásl na celém těle; každý musel vidět, jak vnitřně trpí.18K tomu ještě z domů vycházeli v zástupech lidé k veřejné modlitbě, protože Místu hrozilo zneuctění.19Ulice byly plné žen přepásaných na prsou žíněným šatem. I některé z neprovdaných dívek držených doma vyběhly do vrat nebo ke zdem svých domů, některé pak vyhlížely z oken.20Všechny vztahovaly ruce k Nebi a modlily se.21Byl to politováníhodný pohled na toto množství zdrcených lidí a na velekněze v úzkostném očekávání.22Zatímco vzývali všemocného Hospodina, aby uchoval nedotčen a v bezpečí majetek těch, kdo mu jej svěřili do ochrany,23Héliodóros začal provádět, co měl uloženo.
Zásah Boží a Héliodórovo obrácení
24Jakmile se však se svými kopiníky ocitl před pokladnicí, vládce duchů a veškeré moci způsobil nadpřirozený úkaz; všichni, kdo se odvážili vejít, omdlévali slabostí a hrůzou, zasaženi Boží mocí.25Zjevil se jim totiž nádherně vystrojený kůň s děsivě vyhlížejícím jezdcem. Kůň se prudce obořil na Héliodóra a bil do něho předními kopyty. Jezdcova zbroj se třpytila zlatem.26Náhle se objevili ještě dva zdatní a silní mladíci, krásní na pohled, v nádherném plášti; přistoupili k Héliodórovi a neustále ho z obou stran bičovali, až bylo těch ran bezpočet.27Když se skácel na zem obklopen mrákotnou tmou, zvedli ho a položili na nosítka,28a právě toho, který vstoupil s početným doprovodem a celou stráží do zmíněné pokladnice, vynesli naprosto bezmocného. Zřetelně poznali Boží moc.29Věru, to Božím zásahem ležel bez hlesu a zbaven naděje na záchranu.30Ale oni chválili Hospodina, že oslavil své Místo, a chrám, před chvílí ještě plný strachu a hrůzy, se naplnil radostí a veselím, když se zjevil Hospodin zástupů.31Jiní z družiny Héliodórovy prosili hned Oniase, aby se modlil k Nejvyššímu, aby daroval život tomu, jenž doma leží v posledním tažení.32Velekněz tušil, že by král mohl podezírat židy, že spáchali na Héliodórovi zločin, proto konal oběť za záchranu tohoto muže.33Zatímco velekněz konal smírčí oběť, zjevili se Héliodórovi opět ti dva mládenci, oblečení v táž roucha, postavili se k němu a pravili: „Velice děkuj veleknězi Oniasovi, neboť jen pro něho ti Hospodin daruje život.34Byl jsi zbičován Nebem; rozhlašuj všem velikou Boží moc.“ To řekli a zmizeli.35Héliodóros přinesl oběť Hospodinu a učinil veliké sliby tomu, který mu vrátil život. Rozloučil se s Oniasem a vrátil se s vojskem ke králi.36Všem pak svědčil o činech velikého Boha, které právě na vlastní oči spatřil.37Když se král tázal Héliodóra, kdo by byl vhodný, aby ho ještě jednou poslal do Jeruzaléma, řekl mu:38„Máš-li nějakého nepřítele nebo zrádce státu, pošli tam jeho. Dostaneš ho zpátky zbičovaného, zůstane-li vůbec naživu, protože kolem toho Místa je vpravdě jakási Boží síla.39Ten, který má příbytek v nebi, je strážcem a pomocníkem toho Místa, bije a hubí ty, kdo přicházejí, aby mu uškodili.“40Tak se to událo s Héliodórem a zachováním pokladnice.