1Všemohoucí Pane, Bože Izraele, se stísněnou duší a skleslým duchem voláme k tobě.2Vyslyš nás, Hospodine, a smiluj se nad námi, neboť jsme proti tobě zhřešili.3Ty trůníš navěky, my ale věčně hyneme.4Všemohoucí Pane, Bože Izraele, vyslyš modlitbu nás mrtvých Izraelců, potomků těch, kdo proti tobě hřešili. Oni neposlouchali hlas Hospodina, svého Boha, a nás teď proto stíhá neštěstí.5Nevzpomínej v tuto chvíli na nepravosti našich otců, ale pamatuj na svou moc a na své jméno.6Vždyť ty jsi Hospodin, náš Bůh! Tebe, Pane, budeme chválit,7neboť jsi do našich srdcí vložil úctu k tobě, abychom vzývali tvé jméno. Budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce vypudili veškerou nepravost svých otců, kteří proti tobě zhřešili.8Pohleď dnes na nás v tomto vyhnanství, kam jsi nás rozptýlil, abychom byli potupeni, prokleti a potrestáni za všechny nepravosti našich otců, kteří tě opustili, Hospodine, Bože náš!
Chvála moudrosti
9Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost.[1]10Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi,11poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí?12Opustils pramen moudrosti![2]13Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji.14Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír.15Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic?16Kde jsou ti, kdo ovládali národy, kdo panovali nad zemskými šelmami,17kdo se posmívali i ptactvu na nebi, kdo hromadili stříbro a zlato, v něž lidé doufají, a jejich majetek byl bezmezný?18Kde jsou ti, kdo se zabývali penězi, ale nezbylo po nich vůbec nic?19Zmizeli dole v podsvětí a místo nich povstali jiní.20Jejich nástupci spatřili světlo světa a žili na zemi, ale nepoznali cestu moudrosti,21nechápali její stezky a nedosáhli jí a jejich synové se jí vzdálili ještě víc.22Neslyšeli o ní v Kanaánu, neukázala se v Temanu.23Synové Hagařini, kteří na světě hledají poznání, obchodníci z Midiánu[3] a Temanu, vypravěči bájí a hledači poznání – ani ti nepoznali cestu moudrosti a nevzpomněli si, kudy k ní.24Jak prostorný je, Izraeli, Boží příbytek, jak rozsáhlé panství, jež Bůh spravuje!25Je nesmírné a bez konce, nezměřitelně se tyčí do výše.26Tam se zrodili dávní obři slavné pověsti, urostlé postavy a v boji zkušení.[4]27Nebyli to však oni, koho Bůh vyvolil, neukázal jim cestu vědění,28a tak zahynuli, neboť rozum neměli; zahynuli kvůli své hlouposti.29Kdo vystoupil do nebe, aby se chopil moudrosti, kdo ji snesl dolů z oblaků?[5]30Kdo přeplaval moře, aby ji našel, kdo ji za ryzí zlato nakoupí?31O její cestě nikdo neví, nikdo netuší, kudy k ní.32Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.33On vyslal světlo – a ono šlo, zavolal je – a s bázní poslechlo.34Hvězdy se na svých místech zažehly a začaly se veselit.35Zavolal je – a řekly: „Tady jsme,“ pro svého Stvořitele rozzářily se vesele.36Takový je náš Bůh a nikdo jiný se mu nerovná.37Prozkoumal celou cestu vědění a ukázal ji svému služebníku Jákobovi, svému milovanému Izraeli.38Potom se moudrost ukázala na zemi a přišla žít mezi lidmi.[6]