1Ona je knihou Božích přikázání, zákonem, jenž trvá navěky. Všichni, kdo se jí drží, budou žít, kdo ji však opouštějí, zahynou.2Obrať se, Jákobe, a chop se jí, její jasné záři vyjdi naproti.3Nedávej svou slávu jinému a svou výsadu cizímu národu.4Blaze nám, Izraeli, že víme, co se Bohu líbí!
Jeruzalém těší své děti
5Hlavu vzhůru, lide můj, vy, kdo jste připomínkou jména Izrael!6Byli jste prodáni národům, ale ne ke své záhubě. Byli jste vydáni svým sokům, neboť jste vzbudili Boží hněv.7Popudili jste svého Stvořitele, když jste místo Bohu obětovali démonům.8Zapomněli jste na věčného Boha, který vás vychoval. Zarmoutili jste i jeruzalémskou zem, která vás kojila.9Spatřila totiž Boží hněv, který na vás přišel, a řekla: „Slyšte, sousedky Sionu, Bůh mi způsobil hrozný žal.10Viděla jsem, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí!11Odkojila jsem je s radostí, ale vyprovodila je s pláčem a truchlením.12Nikdo z vás ať nade mnou nejásá, nad vdovou opuštěnou ze všech stran. Kvůli hříchům svých dětí jsem zůstala sama, neboť se odchýlily od Božího zákona13a jeho ustanovení jim byla neznámá. Nešly cestami Božích přikázání a nekráčely stezkami jeho spravedlivé výchovy.14Přijďte, sousedky Sionu, a vzpomeňte, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí!15Přivedl na ně národ zdaleka, národ surový, mluvící jiným jazykem, který nebral ohled na starce a neslitoval se nad dítětem.[1]16Milované syny vdově odvedli, nechali ji opuštěnou, obrali ji i o dcery.17Jak bych vám já mohla pomoci?18Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, on vás zachrání z nepřátelského sevření.[2]19Jděte, děti, jenom jděte, já musím zůstat samotná.20Vysvlékla jsem si roucho pokoje, oblékla pytlovinu úpěnlivých proseb, a dokud budu žít, budu křičet k Věčnému.21Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu a on vás zachrání z útlaku nepřátel a z jejich sevření.22Spolehla jsem na Věčného, že vás zachrání, a Svatý mě naplnil radostí – váš věčný Spasitel vás brzy navštíví svým milosrdenstvím!23Vyprovodila jsem vás s pláčem a truchlením, Bůh mi vás ale navždy vrátí s radostí a veselím.24Jako teď sousedky Sionu vidí vaše zajetí, tak brzy uvidí záchranu od vašeho Boha, která k vám přijde s velikou slávou a s nádherou Věčného.25Děti, sneste trpělivě tento hněv, jenž na vás přišel od Boha. Tvůj protivník tě dostihl, brzy však uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu nohou na šíji.[3]26Moji miláčci odešli hrbolatými cestami, byli odvedeni, jako když nájezdníci stádo uloupí.27Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu! Ten, který na vás to vše dopustil, si na vás vzpomene.28Tak jako jste se rozhodli Boha opustit, nyní se k němu vraťte a hledejte ho s desetinásobným úsilím.29Vždyť Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, vás zachrání a naplní vás věčnou radostí!“
Útěcha Jeruzaléma
30Hlavu vzhůru, Jeruzaléme, Ten, který ti dal jméno, tě utěší!31Běda těm, kdo ti ublížili, kdo se radovali nad tvým zničením!32Běda městům, v kterých tvé děti otročily! Běda městu, které věznilo tvé syny!33Jako se radovalo nad tvým zničením, jako jásalo nad tvými troskami, tak se zarmoutí nad vlastním zpustošením.34Zbavím to město halasu zástupů a jeho zpupnost se změní v žal.35Věčný je zachvátí ohněm na dlouhé dny a na dlouhý čas se v něm usadí démoni.36Vzhlédni k východu, Jeruzaléme, a pohleď na radost, jež k tobě přichází od Boha.37Hle – přicházejí tví synové, které jsi musel nechat odejít! Přicházejí na rozkaz Svatého, shromážděni od východu až po západ, a radují se v Boží slávě.