1Hospodin tedy naplnil svá slova, jimiž nás všechny varoval – naše soudce, kteří soudili Izrael, naše krále a vladaře i každého Izraelce a Judejce.2Nikde pod celým nebem se ještě nestalo, co Hospodin dopustil v Jeruzalémě. Jak je psáno v Zákoně Mojžíšově,3kdekdo z nás jedl maso vlastních synů a maso vlastních dcer![1]4Hospodin nás vydal do rukou všem okolním královstvím, k pohrdání a pustošení všemi národy v okolí, kam nás rozptýlil.5Místo, abychom byli vyvýšeni, jsme byli sraženi,[2] neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, když jsme neposlouchali jeho hlas.6Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim otcům je dnes hanba.7Přišla na nás všechna neštěstí, kterými nám Hospodin hrozil,8my jsme se ale nesnažili usmířit Hospodina tím, že bychom se každý odvrátili od myšlenek svého zlého srdce.9Hospodin proto neopomněl přivést na nás ta neštěstí. Hospodin je totiž spravedlivý ve všech skutcích, jež nám přikázal plnit,10ale my jsme neposlechli jeho hlas, že máme žít podle nařízení, která nám postavil před oči.
Smiluj se nad námi
11Hospodine, Bože Izraele,[3] ty jsi vyvedl svůj lid z Egypta mocnou rukou, znameními a zázraky, velikou mocí a vztaženou paží a získal sis jméno, jaké máš až dodnes;[4]12my jsme však, Hospodine, Bože náš, jednali hříšně, bezbožně a zle proti všem tvým příkazům.13Odvrať od nás svůj hněv – vždyť už nás mezi národy, kam jsi nás rozptýlil, zbyla jen hrstka!14Vyslyš naši modlitbu a naši prosbu, Hospodine. Vysvoboď nás kvůli sobě samému a dej nám milost před tváří těch, kdo nás odvlekli.15Ať celá země pozná, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, a že Izrael i jeho potomstvo nese tvé jméno.16Shlédni ze svého svatého příbytku, Hospodine, a všimni si nás. Nakloň své ucho, Hospodine, a slyš,17otevři své oči, Hospodine, a hleď: Mrtví v podsvětí, kterým byl z nitra odňat dech, už Hospodinu slávu a spravedlnost nevzdají.[5]18Slávu a spravedlnost ti, Hospodine, vzdá člověk živý, jenž kráčí s velikým trápením slabý a sehnutý, oči mu pohasínají a duše hladoví.19Hospodine, Bože náš, nemůžeme před tvou tváří prosit o slitování kvůli zásluhám našich otců a králů.20Vylil jsi na nás svůj hněv a prchlivost, jak jsi to prohlašoval skrze své služebníky proroky:21„Tak praví Hospodin: Skloňte svůj hřbet, služte babylonskému králi,[6] a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům.22Pokud však neposlechnete Hospodinův hlas, že máte sloužit babylonskému králi,23nechám v judských městech i v Jeruzalémě utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a z celé té země bude pustina bez lidí.“[7]24My jsme však ten hlas, že máme sloužit babylonskému králi, neposlechli a ty jsi naplnil svá slova, jimiž jsi nás varoval skrze své služebníky proroky, že „kosti našich králů a kosti našich otců budou vyhrabány z hrobů.“[8]25A opravdu – leží pohozeny na denním žáru a nočním mrazu! Zemřeli v strašných útrapách, hladem, mečem a morem.26A z chrámu, který byl zasvěcen tvému jménu, jsi kvůli nepravosti domu Izraelova a domu Judova nechal jen to, čím je dnes.27Hospodine, Bože náš, naložil jsi s námi podle své nesmírné dobroty a svého velikého slitování,28jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu nařídil napsat pro syny Izraele svůj Zákon:29„Jestliže neuposlechnete můj hlas, přísahám, že tento hlučný a početný zástup se mezi národy, kam ho rozptýlím, ztenčí v malý hlouček.30Vím, že mě neposlechnou, protože je to tvrdošíjný lid.[9] V zemi svého vyhnanství se ale v srdci obrátí31a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. Dám jim srdce a vnímavé uši,[10]32a budou mě v zemi svého vyhnanství chválit. Budou připomínat mé jméno33a odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zločinů, neboť si uvědomí osud svých otců, kteří hřešili proti Hospodinu.34Tehdy je navrátím do země, kterou jsem zaslíbil jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a budou v ní vládnout. Rozmnožím je a už se nezmenší35a uzavřu s nimi věčnou smlouvu: Já budu jejich Bůh a oni můj lid. Už nikdy pak svůj lid Izrael nevyženu ze země, kterou jsem jim dal.“[11]