Matouš 15 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš mluví o skryté čistotě

1 Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou: 2 „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“ 3 Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? 4 Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘ 5-6 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz. 7 Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše: 8 ‚Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko. 9 Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘ “ 10 Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět: 11 Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“ 12 Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“ 13 On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo. 14 Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“ 15 Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“ 16 Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte? 17 Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla? 18 Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka. 19 Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy. 20 To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“

Ježíš vyhání démona z dívky

21 Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje. 22 Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“ 23 Ale on na to nic neříkal. Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“ 24 Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“ 25 Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 26 „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl. 27 Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“ 28 „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zástup se podivuje Ježíšovu uzdravování

29 Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera. 30 Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval. 31 Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.

Ježíš sytí čtyři tisíce

32 Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“ 33 Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“ 34 „Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci. 35 Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili. 36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným. 37-38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků. 39 Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.

Český ekumenický překlad

— Čisté a nečisté

1 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: 2 „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ 3 On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? 4 Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘ 5 Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar,‘ 6 ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. 7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: 8 ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘“ 10 Svolal zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte: 11 Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ 12 Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ 13 Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14 Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ 15 Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“ 16 On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví? 17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? 18 To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. 19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. 20 To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

— Víra kananejské ženy

21 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. 22 A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ 23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ 24 On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ 25 Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ 26 On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ 27 A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ 28 Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

— Uzdravování u Galilejského moře

29 Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. 30 Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, 31 takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského.

— Nasycení čtyř tisíců

32 Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“ 33 Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“ 34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“ 35 I nařídil zástupu usednout na zem; 36 potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37 I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. 38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. 39 Potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.