1Když prokazuješ dobro, uvaž, komu je prokazuješ, pak za svá dobrodiní sklidíš vděk. 2Prokazuj dobro zbožnému a dočkáš se odměny; pokud ne od něho, tedy od Nejvyššího. 3Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu, ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství. 4Dávej zbožnému a neujímej se hříšníka. 5Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej, odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej, aby tak nad tebou nezískal vládu. Postihlo by tě dvojnásobné zlo za všechno dobré, co bys mu byl prokázal. 6Vždyť i Nejvyšší má v nenávisti hříšníky a svévolníky po zásluze potrestá. 7Dobrým dávej, ale hříšných se neujímej. 8Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele, ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají. 9Daří-li se člověku dobře, mají jeho nepřátelé zármutek, stane-li se mu něco zlého, odtáhne se od něho i přítel. 10Nevěř nikdy svému nepříteli; jako rez sžírá kov, tak působí jeho zloba. 11I kdyby se ponížil a chodil shrbený, dávej si pozor a chraň se ho; chovej se k němu jako ten, kdo čistí zrcadlo, a poznáš, že rez ho nepřestává ničit. 12Nestav ho sobě po bok, aby tě nesvrhl a nezaujal tvé místo; neposazuj ho po své pravici, aby nezatoužil po tvém křesle. Nakonec pochopíš má slova, ale mými výstrahami budeš pozdě varován. 13Kdo bude litovat zaklínače, že ho uštkl had, a všechny ty, kdo si zahrávají s šelmami? 14Právě tak se stane člověku, který se spolčuje s hříšníkem a zaplétá se do jeho špatností. 15Chvíli sice s tebou zůstane, ale jakmile zakolísáš, nechá tě na holičkách. 16Na svých rtech má nepřítel jen sladkost, ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta. Nepřítel může mít v očích i slzy, ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev. 17Potká-li tě někde pohroma, bude tam dřív než ty, zdánlivě připraven ti pomoci, ale ve skutečnosti, aby ti podrazil nohu. 18Bude potřásat hlavou, tleskat rukama, hodně bude vzdychat i svou tvář měnit.