1Poníženému pozvedne jeho moudrost hlavu a usadí ho mezi velmoži. 2Nechval člověka pro jeho krásu a nepohrdej nikým pro jeho vzhled. 3Včela je sice malá mezi létajícími tvory, ale to, co dává, je ze všeho nejsladší. 4Nebuď domýšlivý na oděv, který oblékáš, a nevynášej se, budeš-li oslavován; neboť obdivuhodné jsou skutky Hospodinovy, lidem však zůstávají skryty. 5Mnozí vládcové byli donuceni usednout na zem, a korunu dostal ten, na něhož nikdo nepomyslel. 6Mnozí vladaři byli velmi potupeni a mužové proslavení byli vydáni na milost cizincům. 7Neobviňuj, dokud nevyšetříš vinu, napřed hleď pochopit, potom kárej. 8Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej, neskákej nikomu do řeči. 9Nehádej se o to, do čeho ti nic není, a nevměšuj se do rozepře hříšníků. 10Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny; třebaže se budeš honit, nestihneš to, a dáš-li se na útěk, neunikneš. 11Někdo se pachtí, namáhá a spěchá, a má tím větší nedostatek. 12Někdo byl váhavý, potřeboval pomoc, chyběla mu síla, chudoby měl nadbytek, ale Hospodin na něj pohlédl dobrotivým okem. Pozvedl ho z jeho ponížení, 13vyvýšil jeho hlavu, takže mnozí nad ním užasli. 14Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina. 17Dar Hospodinův setrvá při zbožných a jeho přízeň bude přinášet zdar na věky. 18Někdo bohatne šetrností a chamtivostí, ale toto je pak podíl, jímž bude odměněn: 19Řekne si: „Konečně si mohu odpočinout, nyní budu hodovat ze svého majetku,“ ale neví, kdy mu uplyne vyměřený čas, a to, co měl, zanechá jiným a umře.
Varování před svévolí a svévolníky
20Stůj ve své smlouvě a věnuj se jí a zestárni při svém díle. 21Neobdivuj činy hříšníka. Věř Hospodinu a vytrvej ve své dřině, neboť Hospodinovi je snadné nečekaně rychle obohatit chudáka. 22Odměnou zbožného je požehnání od Hospodina; on dá svému požehnání vykvést v krátké době. 23Neříkej: „Čeho je mi třeba? Co mi ještě chybí dobrého?“ 24Neříkej: „Mám všeho dostatek. Co se mi může stát ještě zlého?“ 25Ve dnech dobrých se zapomíná na zlé a ve dnech zlých se nevzpomene na dobré, 26vždyť pro Hospodina je snadné i v den skonání člověka odplatit mu podle jeho činů. 27Chvíle přítomného strádání dává zapomenout na všechna potěšení, až při skonu člověka se odhalí jeho skutečná povaha. 28Neprohlašuj nikoho za blaženého, dokud nevydechne naposled, až na dětech se totiž pozná pravý muž. 29Neuváděj každého člověka do svého domu; nepoctivost má mnoho tváří. 30Jako nastražená koroptev bývá srdce pyšného. Jako na tvůj pád do sklopce číhá vyzvědač 31a strojí úklady, převrací dobro ve zlo, pomluvou pošpiní i to nejvzácnější. 32Z ohnivé jiskry vzniká spousta žhavého uhlí a úklady hříšníka končí krveprolitím. 33Varuj se zlosyna; osnuje zlo, aby navěky poskvrnil tvou pověst. 34Připusť si do domu cizího a on ti způsobí starosti a odcizí tě i tvým nejbližším.