1Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.2Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.3Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.4Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.5Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.6Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.7Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.8Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.9Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.10Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.11Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.12Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.13Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.14Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.15Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.16Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.17Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.18Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,19Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?20Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.21Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.22Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.23Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.24Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.25Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.26Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.27Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.28Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Přísloví 26
Český ekumenický překlad
1 Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva. 2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne. 3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. 4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. 5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý. 6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi. 7 Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků. 8 Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi. 9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků. 10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky. 11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. 12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on. 13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“ 14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. 15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. 16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. 17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká. 18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely, 19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“ 20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár. 21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu. 22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. 23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce. 24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest. 25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost; 26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena. 27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí. 28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.