1Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.2Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.3Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.4Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?5Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.6Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.7Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.8Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.9Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.10Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.11Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.12Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.13Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.14Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.15Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;16Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.17Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.18Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.19Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.20Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.21Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.22Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.23Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.24Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.25Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.26Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.27Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
Přísloví 27
Český ekumenický překlad
1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. 2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty. 3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí. 4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí? 5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. 6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. 7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká. 8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa. 9 Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše. 10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. 11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí. 12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. 13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. 14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení. 15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; 16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej. 17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého. 18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost. 19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. 20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka. 21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí. 22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš. 23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, 24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení. 25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor, 26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole, 27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.