1Svaté město žilo v klidu a míru a díky zbožnosti velekněze Oniáše[1] a jeho nenávisti k nepravostem se zákony zachovávaly se vší pečlivostí.2Tehdy se stávalo, že i samotní králové prokazovali úctu svatyni a dodávali chrámu slávy vzácnými dary,3takže i syrský[2] král Seleukos[3] z vlastních příjmů přispíval na veškeré náklady spojené s konáním obětí.4Jistý Šimon z pokolení Benjamín, ustanovený za správce chrámu, se tehdy dostal do sporu s veleknězem kvůli provozu městských tržišť.5Když nemohl Oniáše přemoci, odešel za Apolloniem, synem Tharseovým, který byl v té době místodržitelem v Koilé Sýrii[4] a Fénicii.6Oznámil mu, že jeruzalémská pokladnice je plná nevýslovného bohatství; to množství peněz se prý nedá ani spočítat, a přitom vůbec neodpovídá nákladům na oběti; vše by to ale mohlo připadnout do královy moci.7Když se pak Apollonios setkal s králem, pověděl mu, co se dozvěděl o těch penězích. Král vybral svého kancléře Heliodora a poslal ho s rozkazy, aby zmíněné bohatství odnesl.8Heliodor se hned vydal na cestu pod záminkou, že jede na obhlídku měst v Koilé Sýrii a ve Fénicii; ve skutečnosti však jel provést králův záměr.9Když dorazil do Jeruzaléma, velekněz ho přátelsky přijal, stejně jako celé město. Heliodor vyložil, jaké udání dostal, a sdělil, proč přišel. Pak se vyptával, zdali je to doopravdy tak.10Velekněz mu vysvětloval, že v pokladně jsou uložené prostředky pro vdovy a sirotky11a něco že patří jednomu velmi vysoce postavenému muži, Hyrkánovi, synu Tobiášovu. Celkem že to dělá 400 talentů stříbra a 200 talentů zlata, v rozporu s tím, co klamně udal ten bezbožník Šimon.12Je prý zcela vyloučeno, aby přišli ke škodě ti, kdo spoléhají na svatost tohoto místa a na vznešenost a nedotknutelnost chrámu ctěného po celém světě.
Zděšení v Jeruzalémě
13Heliodor však trval na tom, že podle rozkazů, které má od krále, musí být prostředky každopádně zabaveny do královské pokladny.14V den, který určil, pak vešel do chrámového okrsku, aby pořídil soupis pokladů. Po celém městě zavládlo nesmírné zděšení.15Kněží se ve svých rouchách vrhli před oltář a volali k Nebesům, která stanovila, že se tyto vklady mají vkladatelům zachovat neporušené.16Každého, kdo zahlédl veleknězovu tvář, zabolelo srdce, neboť jeho výraz i bledost prozrazovaly vnitřní muka.17Polila ho hrůza, a jak se chvěl po celém těle, odhaloval přihlížejícím utrpení svého srdce.18Lidé v zástupech vybíhali z domů ke společné modlitbě, protože svatyni hrozila potupa.19Ženy vyšly do ulic opásané na prsou pytlovinou a panny, které byly zavřené doma, přibíhaly ke dveřím nebo ke stěnám domů a jiné se vykláněly z oken.20Všechny vzpínaly ruce k Nebesům a modlily se.21Byl to žalostný pohled na celý ten zmatený dav lidí na kolenou a na zděšení velekněze zachváceného úzkostí.
Boží zásah
22Židé vzývali všemohoucího Hospodina, aby těm, kdo svěřili své prostředky chrámu, zachoval vše neporušené a netknuté.23Heliodor zatím plnil, co se rozhodlo.24Když už byl se svými ozbrojenci v pokladnici, Vládce duchů a veškeré moci způsobil tak veliké zjevení, že všichni, kdo se tam s Heliodorem opovážili vstoupit, byli ohromeni Boží mocí a omdlévali hrůzou.25Ukázal se jim totiž kůň s překrásným postrojem a strašlivým jezdcem v sedle. Prudce se vrhl na Heliodora a dorážel na něj předními kopyty. Jeho jezdec vypadal jako ve zlaté zbroji.26Zjevili se mu pak také dva mladíci, mimořádně silní, nesmírně krásní a ve skvostných šatech. Postavili se k němu z obou stran a bez ustání ho bičovali, takže mu vysázeli množství ran.27Heliodor se náhle skácel k zemi a obestřela ho hluboká tma. Vzali ho tedy a položili na nosítka.28Téhož člověka, který před chvílí do chrámové pokladnice vstoupil s velkým doprovodem a se všemi ozbrojenci, odnášeli nyní bezmocného. Tak poznali jasně Boží moc.29Heliodor zůstal bezhlesně ležet beze vší naděje na záchranu,30zatímco Židé chválili Hospodina, který oslavil svou svatyni. Chrám, který byl chvilku předtím plný strachu a neklidu, se po zjevení všemohoucího Hospodina naplnil radostí a veselím.
Heliodorovo obrácení
31Někteří z Heliodorových druhů hned žádali Oniáše, ať vzývá Nejvyššího, aby mu daroval život, když už má smrt na jazyku.32Velekněz dostal strach, aby snad král nepodezíral Židy, že se na Heliodorovi dopustili nějakého zločinu, a tak přinesl oběť za jeho záchranu.33Když velekněz konal smírnou oběť, zjevili se Heliodorovi znovu titíž mladíci odění do stejných šatů. Přistoupili k němu a řekli: „Buď velice vděčný veleknězi Oniášovi, neboť díky němu ti Hospodin daroval život.34Dostal jsi z Nebes za vyučenou, proto všem rozhlašuj velkolepou Boží moc!“ Po těch slovech zmizeli.35Heliodor tenkrát přinesl oběť Hospodinu a složil veliké sliby Tomu, který ho zachoval naživu. Rozloučil se s Oniášem a odebral se zpět ke králi.36Všem pak vydával svědectví o činech velikého Boha, které viděl na vlastní oči.37Když se ho potom král zeptal, kdo by se hodil k tomu, aby znovu vyřídil jeruzalémské záležitosti, odpověděl mu:38„Máš-li nějakého nepřítele nebo vlastizrádce, pošli ho tam! Pokud se vůbec zachrání, vrátí se ti vytrestaný, protože kolem toho místa je skutečně jakási Boží moc.39Ten, který má příbytek na nebi, je totiž strážcem a ochráncem toho místa a bije a hubí ty, kdo přicházejí se zlými úmysly.“ Tak to tedy proběhlo s Heliodorem a zachováním pokladu.